Před časem se na nás obrátili pracovníci Slezského zemského muzea v Opavě s pátráním po osudech generála četnictva z období tzv. první republiky Karla Vyčítala (ZDE). Ten je dnes již zapomenutým zdejším rodákem. Na naši výzvu reagoval Jiří Čihulka, který má na pana generála osobní vzpomínky. Kontaktoval již muzejníky v Opavě a vzpomínkový text poskytl i naší redakci: Začnu poněkud obšírněji. Moji rodiče Josef a Růžena Čihulkovi měli od hraběte Aehrentala, majitele hruboskalského panství, od roku 1923 do 1952 v nájmu restauraci na hradě Valdštejně. Ubytovávali v ní letní hosty ve čtyřech pokojích s 11 lůžky.
Mezi jejich hosty patřily různé veličiny společenského života první republiky i poválečného období, například hudební skladatel J. B. Foerster s manželkou Bertou Lautererovou, operní pěvkyní Národního divadla, herečka Antonie Nedošínská, režisér Martin Frič, malíř Otakar Nejedlý, dirigent Václav Talich, zpěvák Jára Pospíšil, rektor Pavlíček, ředitelé továrny Kolben-Daněk nebo i Baťovi ředitelé, ministr Nejedlý, ministr Štoll a mnozí další, kteří zde trávívali letní dovolenou.
Mezi ně patřil i generál Karel Vyčítal, který sem jezdil několik roků na pár týdnů. Pamatuji si ho jak pomalu a rozvážně s rukama za zády chodícího staršího pána menší postavy, asi 160 cm vysokého, s kulaťoučkým bříškem, v šedém obleku s korektní vestičkou, se šedivými nakrátko střiženými vlasy. Ano, nosil cvikr tak, jako ho má na fotografii. Myslím, že k nám jezdíval ke konci války a v poválečných letech, přesněji datovat bych to už nedokázal. V korespondenci se vždy podepisoval s doložkou generál četnictva v. v. = ve výslužbě. Občas ho zde z jeho příbuzenstva navštěvovala paní Svobodová z Turnova se svým synem Toníkem, s kterým jsem já a můj bratr Josef kamarádili. Toník občas přijel i na voze, na kterém sodovkárna Kinský k nám vozila limonády a sodovky. To ještě v Turnově byla i druhá sodovkárna Richtrova a Holoubkova stáčírna piva. I to už patří do minulosti.
Za panem generálem přicházely i různé návštěvy, pamatuji si například vrchního vojenského prokurátora plukovníka Bažila z Českých Budějovic a podplukovníka Votrubce z Turnova. Navštěvovali ho i mnozí občané Turnova, zejména ze zpěváckého spolku Dvořák, kteří pravidelně chodili zpívat na čtvrteční mši v kostele na hradě.
Pan generál se s námi kluky občas bavil, když jsme na hradním nádvoří hráli kuličky nebo házeli míčkem na branky, nebo lezli po hradbách, mně a bráchovi bylo v té době mezi 10 až 15 roky a měli jsme samozřejmě záliby tomu věku odpovídající. Mezi ně patřilo lézt po stromech a po skalách, mít ochočenou kavku a vybírat hnízda čmeláků. Ty jsme potom přendávali do dřevěných bedniček po margarinu a pan generál to se zálibou sledoval. Dokonce nám každému dal vkladní knížku s 50 Kč vkladem, s vepsaným věnováním „Jiříkovi a Pepíkovi, chovatelům čmeláků“. Také jsme od něj dostávali k vánocům knížky.
Pamatuji, jak jednou nám vypravoval, jak začínala jeho vojenská kariéra. Pokusím se to interpretovat v přímé řeči. „Nastoupil jsem na vojnu do Terezína a hned mi do ruky strčili takové dlouhé koště, co na začátku násady mělo takový železný hák. S ním jsem jedním koncem zametal prostranství a tím druhým koncem s tím železným hákem jsem vyškraboval koňské homolky. Když jsem zametal, tak jsem ten železný hák měl až nad hlavou té své malé postavy. Takhle začínala moje vojenská kariéra…“
To je snad vše, co bych k článku mohl dodat, až na to, že na pana generála vzpomínáme jako na hodného člověka.
Jiří Čihulka (*1930)
m.cihulkova@gmail.com