TŘI VÝJIMEČNÉ VÝTVARNÉ VÝSTAVY: MAKARSKÁ V TURNOVĚ, PAVEL HOLAS V LIBERCI A DALIBOR MATOUŠ V SEMILECH

0

Sešlo se to. Na třech místech regionu můžete vidět výběr toho nejlepšího, co v posledních desetiletích na Turnovsku ve výtvarném umění vzniklo. Výtvarná skupina Makarská 57 – nebylo v posledním desetiletí mnoho podobných výstav v galerii turnovského muzea, kde by vedle sebe byla vystavena díla republikově známých a vážených umělců. Práce Pavla Holase, který předčasně opustil naše řady, můžete vidět na jedinečné průřezové výstavě v Oblastní galerii v Liberci. Další z významných turnovských malířů Dalibor Matouš. Jeho dílo vystavuje Pojizerská galerie v Semilech, grafiky můžete vidět v Galerii Granát na turnovském náměstí.

Josef Jíra: Vesnice v Podkrkonoší (Makarská 57)

VÝTVARNÁ SKUPINA M 57, VÝSTAVNÍ SÁL MUZEA ČESKÉHO RÁJE V TURNOVĚ DO 19. LISTOPADU
Ve skupině výtvarných umělců, jež koncem 50. a po celá 60. léta vystavovala pod hlavičkou Makarská 57, se sdružili mladí absolventi pražské akademie a VŠUP, z nichž Josef Jíra, bratři Ladislav a Valerian Karouškové a Jiří Rada se narodili podél toku Jizery mezi Turnovem a Železným Brodem, Jaroslav Šerých v Turnově studoval, Jiří Novák se nedaleko na Hrubé Skále usadil, Mojmír Preclík zase našel zázemí nedaleko, na chalupě v Kryštofově Údolí. Navíc s některými turnovské muzeum i Oblastní galerie v Liberci spolupracovaly na výstavních a restaurátorských projektech. Výstava k šedesátému jubileu vzniku skupiny je tak logickým vyústěním
Už od roku 1954 se desítka výtvarníků scházela v malostranské vinárně Makarská, kde v roce 1957 došli k rozhodnutí dát pravidelným debatním večerům pevnější obrysy na základě podobných představ o přístupu k tvorbě. Název skupiny pak vyplynul zcela přirozeně.
Josef Jíra, Ladislav Karoušek a Jiří Rada byli především krajináři, avšak nikoliv v konvenčním smyslu slova. Jejich krajiny jsou především nositelem osobního sdělení s různým stupněm otevřenosti a nápovědy divákovi.
Sochaři sdružení ve skupině byli v početní menšině, ovšem v československých dějinách výtvarného umění nechali výraznou stopu. Všichni čtyři umělci – Valerian Karoušek, Jiří Novák, Radko Plachta a Mojmír Preclík – jsou význačné osobnosti, které spojovalo více či méně přátelství, podobné zájmy nebo životní postoje. Všichni zpočátku vycházeli z podobného východiska – figurativních modernistických soch. Kromě Valeriana Karouška všichni z existenčních důvodů restaurovali staré sochařské a kamenické práce a vlastní výtvarné činnosti se tak mohli věnovat s nucenými přestávkami. Přesto ale každý našel svou osobitou cestu.
Miroslav Cogan, Muzeum Českého ráje

MALÝ MUŽ, ALE VELKÝ MALÍŘ. TO BYL PAVEL HOLAS
Od 12. října liberecká galerie představuje průřez tvorbou malíře a pedagoga Akademie výtvarných umění v Praze Pavla Holase. Ve velmi soustředěném výběru jeho obrazů nalezneme všechny polohy jeho tvorby, které v logickém sledu navazovaly jedna na druhou. V naprosté většině hrála dominantní roli voda a vodní prostředí ať už přírodní nebo umělé, iluzivní malba a bohatá barevnost. Autor spjatý s Ateliérem klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana, jako student a jako jeho asistent, se řadí mezi nejdůležitější malíře tohoto směru posledních dvaceti let.

pozvánka

Pavel Holas byl malířem, který téměř všechen svůj čas aktivní malířské dráhy věnoval studentům Akademie výtvarných umění v Praze, kterou sám absolvoval. Tento fakt a také povahové vlastnosti jako skromnost a pochybování o sobě zapříčinily, že jeho jméno nevešlo do širšího povědomí, což by si jako malíř bezesporu zasloužil. Tvorbu Pavla Holase můžeme rozdělit na dvě stěžejní části. Tou první jsou obrazy vzniklé ještě na škole, většinou s motivy vodní hladiny až monetovského ražení, a druhý zásadní celek tvoří obrazy z let 2007 – 2010 s názvem Hádanky a hlavolamy. Jedná se o téměř abstraktní kompozice vzniklé z experimentů se světlem, prostorem skleněné nádoby a vznášejících se neurčitých předmětů či hracích kostek.
Pavel Holas studoval v letech 1983 – 1987 gymnázium v Turnově, odkud pocházel a kde prožil většinu života. Dále pokračoval studiem ČVUT, obor výrobní stroje a zařízení. Malovat začal poměrně pozdě, ale přesto byl přijat na AVU, kde v letech 1995 – 2001 studoval ve zmíněném ateliéru prof. Zdeňka Berana. Od roku 2002 tam pak působil až do jeho zrušení jako asistent. Byl aktivní organizátor ateliérových výstav a velmi dobře se uplatil jako autor katalogových textů. Dal by se bez nadsázky označit jako teoretik tohoto ateliéru.
Důležitá pro něj byla i vážná hudba, jejíž harmonii v některých případech studoval stejně jako barevnou kompozici svých obrazů. Byl varhaníkem v turnovských kostelech a realizoval i svoje vlastní skladby, většinou v hradní kapli na Valdštejně.
Pavel Holas (1968 – 2015) zemřel v průběhu doktorandského studia na AVU. Téma jeho disertační práce byly deformace napříč historií figurální malby. V tomto období stihl dokončit pouze jeden obraz.
Markéta Kroupová, Oblastní galerie liberec, marketa.kroupova@ogl.cz

Snímek z instalace Holasových prací v Liberci (foto: Oblastní galerie Liberec)

Oblastní galerie Liberec, ochoz, termín výstavy: 12. října – 26. listopadu
Doprovodný program:
* 12. 11. – 15.00 (neděle) – komentovaná prohlídka výstavy s Markétou Kroupovou a hosty z řad přátel, kolegů a rodiny
* 23. 11. – 10.30 – komentovaná prohlídka výstavy s Markétou Kroupovou
* 23. 11. – 17.00 – komentovaná prohlídka výstavy s Markétou Kroupovou a hosty z řad přátel, kolegů a rodiny. Uvedení monografické knihy za účasti jejích autorů.

MUZEUM A POJIZERSKÁ GALERIE V SEMILECH: DALIBOR MATOUŠ – OBRAZY
Dalibor Matouš (21. 8. 1925 Horní Branná – 20. 12. 1992 Turnov)

… z výstavy grafiky v Galerii Granát

Dalibor Matouš vystudoval v letech 1945 – 1950 malířství na UMPRUM v ateliérech Františka Tichého a Emilla Filly. Jako jeden z mála Fillových žáků zůstal po dokončení studia pevně odhodlán tvořit formou kubismu a tento směr sám dále rozvíjet, v čemž vytrval po celou dobu trvání své umělecké dráhy. I přes hluboký obdiv k pracem Picassa a Filly, se Dalibor Matouš vydal vlastní cestou, snažil se být originální, a díla světových mistrů kubismu pojímal výhradně jako mimořádně podnětnou, motivující inspiraci.
V roce 1953 se Dalibor Matouš stěhuje s rodinou do Turnova, kde v té době žije a tvoří jeho dobrý přítel Jaroslav Klápště. Koncem padesátých let vstupuje do umělecké skupiny TRASA, jejímž aktivním členem zůstává do roku 1963. Za jeho překvapivým odchodem ze skupiny nejsou osobní spory s ostatními umělci, nýbrž posun členů TRASA k abstraktní, nefigurální formě uměleckého vyjádření. To bylo něčím, k čemu se Dalibor Matouš nechtěl připojit, neboť cítil, že by tak zradil a opustil vlastní tvůrčí cestu, kterou dosud probojovával.
Souběžně s vlastní tvorbou vyučuje jako externista dějiny umění na pomaturitní nástavbě pro knihkupce (1960-65), na SUPŠ Turnov (1968-69) a v letech 1970-74 výtvarnou výchovu studenty turnovského gymnázia.
V sedmdesátých letech přichází období inspirace přírodou a krajinou Českého ráje a Krkonoš. V umělcově tvorbě dominují náměty skal, stromů, antických bájí a alegorií odrážejících mezilidské vztahy a společnost. Maluje, experimentuje s tvary a materiály, tvoří plastiky, objekty a grafiku. Jako člen turnovského OFASu se zabývá amatérským filmem a fotografií.
V Galerii Granát v Turnově se můžete podívat na výstavu grafiky, reprezentativní výběr obrazů Dalibora Matouše představuje Muzeum a Pojizerská galerie v Semilech. Zde jsou představena díla z 50. a 60. let, velká část pochází ze soukromých sbírek. Tyto práce nebyly dosud prakticky k vidění, což činí semilskou výstavu výjimečnou! Probíhá až do 30. listopadu.
Vlasta Matoušová, vlasta.matousova@tiscali.cz

Pozvánka

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.