„Ve čtvrtek 2. července nás navždy opustil kolega Tomáš Řídkošil, který s námi pracoval více než 20 let. Odešel zcela nečekaně a připravil nám smutný začátek prázdnin. Čas plyne, už jsme si víceméně zvykli, že ho na chodbách už nepotkáváme, ale myslíme a vzpomínáme na něj často. Místo tradičního rozhovoru, který už spolu nikdy nepovedeme, jsme zavzpomínali na společné chvíle a zážitky,“ píše se v úvodu jednoho z článků nového vydání Muzejního čtvrtletníku, který vydává turnovské Muzeum Českého ráje. Tomáši Řídkošilovi je toto vydání víceméně zasvěceno, najdete ale zde i zprávy o připravovaných výstavách, třeba ta letošní vánoční je věnována rybám a rybářům, a mnoho dalších zajímavých informací.
Vraťme se ale ještě k Tomášovi Řídkošilovi. Tuhle vzpomínku napsala ředitelka muzea Vladimíra Jakouběová:
Vzpomenout jen krátce na všechno, co jsem s Tomášem Řídkošilem za pětadvacet let prožila jako kolegyně i jako šéfová není možné. Popsala bych asi stovky listů papíru. Tomáš byl velký vizionář, vynikající odborník, báječný kolega a kamarád, pro mne jako pro jeho vedoucí také těžko zvládnutelný živel. Když jsem ho v roce 1990 přijímala do muzea, pan doktor Kouřimský, tehdejší vedoucí mineralogického oddělení Národního muzea, mne tak trochu varoval se slovy: „Je to vynikající odborník, ale nekočírujete ho!“ Mnohokrát jsem si na jeho slova vzpomněla. Zpočátku jsem se snažila řešit neřešitelné a pak si raději zvykla, že musím některé úřední věci vyřizovat za něho, že musím hlídat jeho granty, že termíny a čas jsou pro Tomáše úplně zbytečnou veličinou. Brzy jsem si uvědomila, že kdyby se nechal časem limitovat, nestihl by realizovat všechny plány a záměry, které nosil v hlavě. A co se týká věcí úředních – jen vzpomínka na úplně první bláznivý projekt, který jsme spolu realizovali. Tomáš odjel na Ural brzy potom, co nastoupil do muzea domluvit výstavu a také sbírat kameny. Asi za čtrnáct dní mi telefonoval: „Jeď na hranice (tehdy ještě Československa), posílám z Uralu kameny“. Samozřejmě jsme tam s kolegy jeli. Muzejní Škodou 1203, jejíž technický stav odpovídal názvu.
Převzali jsme bedny ztlučené z prkýnek, a protože je nikdo nechtěl kontrolovat, mysleli jsme si, že v tom budou nějaké „šutry“, cenné pro geologa – nikoliv pro naši sbírku. Otevřeli jsme je až v Turnově a bylo to, jako když otevíráte nějaký dávno hledaný poklad. Nádhera. Cenné minerály, které jsou dnes vystaveny ve stálé expozici. Bez papíru, bez povolení – tím si Tomáš hlavu nelámal a jak vidíte – taky to šlo.
Letošní čtvrté vydání Muzejního čtvrtletníku dostanete v tištěné podobě v pokladně muzea nebo v infocentru na náměstí, v elektronické podobě si ho můžete stáhnout na stránkách muzea ZDE.