MUZEJNÍCI VZPOMÍNAJÍ NA TOMÁŠE ŘÍDKOŠILA

0

„Ve čtvrtek 2. července nás navždy opustil kolega Tomáš Řídkošil, který s námi pracoval více než 20 let. Odešel zcela nečekaně a připravil nám smutný začátek prázdnin. Čas plyne, už jsme si víceméně zvykli, že ho na chodbách už nepotkáváme, ale myslíme a vzpomínáme na něj často. Místo tradičního rozhovoru, který už spolu nikdy nepovedeme, jsme zavzpomínali na společné chvíle a zážitky,“ píše se v úvodu jednoho z článků nového vydání Muzejního čtvrtletníku, který vydává turnovské Muzeum Českého ráje. Tomáši Řídkošilovi je toto vydání víceméně zasvěceno, najdete ale zde i zprávy o připravovaných výstavách, třeba ta letošní vánoční je věnována rybám a rybářům, a mnoho dalších zajímavých informací.

Vraťme se ale ještě k Tomášovi Řídkošilovi. Tuhle vzpomínku napsala ředitelka muzea Vladimíra Jakouběová:

n201510161652_vakci_206_015_mcrVzpomenout jen krátce na všechno, co jsem s Tomášem Řídkošilem za pětadvacet let prožila jako kolegyně i jako šéfová není možné. Popsala bych asi stovky listů papíru. Tomáš byl velký vizionář, vynikající odborník, báječný kolega a kamarád, pro mne jako pro jeho vedoucí také těžko zvládnutelný živel. Když jsem ho v roce 1990 přijímala do muzea, pan doktor Kouřimský, tehdejší vedoucí mineralogického oddělení Národního muzea, mne tak trochu varoval se slovy: „Je to vynikající odborník, ale nekočírujete ho!“ Mnohokrát jsem si na jeho slova vzpomněla. Zpočátku jsem se snažila řešit neřešitelné a pak si raději zvykla, že musím některé úřední věci vyřizovat za něho, že musím hlídat jeho granty, že termíny a čas jsou pro Tomáše úplně zbytečnou veličinou. Brzy jsem si uvědomila, že kdyby se nechal časem limitovat, nestihl by realizovat všechny plány a záměry, které nosil v hlavě. A co se týká věcí úředních – jen vzpomínka na úplně první bláznivý projekt, který jsme spolu realizovali. Tomáš odjel na Ural brzy potom, co nastoupil do muzea domluvit výstavu a také sbírat kameny. Asi za čtrnáct dní mi telefonoval: „Jeď na hranice (tehdy ještě Československa), posílám z Uralu kameny“. Samozřejmě jsme tam s kolegy jeli. Muzejní Škodou 1203, jejíž technický stav odpovídal názvu.
Převzali jsme bedny ztlučené z prkýnek, a protože je nikdo nechtěl kontrolovat, mysleli jsme si, že v tom budou nějaké „šutry“, cenné pro geologa – nikoliv pro naši sbírku. Otevřeli jsme je až v Turnově a bylo to, jako když otevíráte nějaký dávno hledaný poklad. Nádhera. Cenné minerály, které jsou dnes vystaveny ve stálé expozici. Bez papíru, bez povolení – tím si Tomáš hlavu nelámal a jak vidíte – taky to šlo.

Letošní čtvrté vydání Muzejního čtvrtletníku dostanete v tištěné podobě v pokladně muzea nebo v infocentru na náměstí, v elektronické podobě si ho můžete stáhnout na stránkách muzea ZDE.

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.