VÝROČÍ NEVÝROČÍ (GLOSA)

Tři kluci před pomníkem padlých ve Skálově ulici. Vyslyšeli výzvu, že po pietním aktu, který připomněl výročí konce druhé světové války, může k pomníku přijít každý a položit zde zapálenou svíčku či květiny jako vzpomínku. Možná šlo o trochu recese, možná o chuť něco si dokázat, třeba i o obdiv spolužaček, nebo chlapci „jen“ poslechli výzvu učitelů. V každém případě se chce věřit, že až tihle kluci po víkendu půjdou kolem pomníku do školy, budou vědět, proč tam stojí a co je na něm napsáno.

Každoročně si v předvečer výročí konce nejničivější války v dějinách v Turnově tuto událost připomínáme. Pohříchu se tak děje za nevelké účasti veřejnosti. Pravdou je, že se pietní akt koná ve všední den v pravé poledne. A přišlo by více lidí, kdyby se akce konala vpodvečer? A tak je nakonec polední termín možná lepší už jen proto, že na místo se svými učiteli dorazí vždy dvě či tři třídy dětí z blízkých základních škol. A jestli alespoň v několika z nich účast na této akci zanechá nějakou stopu a pomůže jim srovnat si vzdálené dějiny v hlavě, je to dobře.

Je žádoucí, abychom si taková výročí připomínali, obzvlášť v dnešní době plné násilí a nesmyslných válek, kdy se někdy zdá, že se vládci světa úplně pomátli a lidstvo je na nejlepší cestě do nicoty. V takové chvíli jsou právě podobné akce záchytným bodem, připomínkou, že svět je ještě někde v pořádku a že vzpomínáme na hrdiny, kteří byli ochotni za svobodu dát všanc to nejcennější, co máme.
I tihle kluci z fotografie pořízené u pomníku ve čtvrtek 7. května jednou dospějí. Budou to oni, respektive jejich generace, kdo by měl tento „prapor“ nést dál. Musíme věřit, že všechno nakonec dobře dopadne. Stejně jako před více než osmi desítkami let věřili generál Liška, mladíci z paravýsadku Antimony či maloskalský rodák Čestmír Šikola ze skupiny Clay-Eva, piloti RAF, vojáci Svobodovy armády a armád západních spojenců i všichni ti bezejmenní lidé, kteří i za protektorátu žili své životy a snažili se je žít co nejčestněji s vírou, že útlak jednou musí skončit. Bylo to nakonec jen o vlásek a lidstvo jako celek tehdy mělo velké štěstí.

A dějiny se, jak známo, rády opakují. Člověk se příliš nemění, mění se jen reálie kolem nás. I my musíme věřit, že také tahle zkouška v šílené době, kdy večer neplatí to, co bylo řečeno ráno, dobře dopadne a že budeme mít možnost své životy žít dál. A pokud bude nutné na obranu demokracie a svobody přinést i nějakou osobní oběť, měli bychom být připraveni ji zvážit. Nebo si snad myslíme, že tuhle válku někdo vybojuje za nás? A možná právě v tom spočívá zásadní odkaz událostí druhé světové války…

Z proslovu starosty Turnova Tomáše Hockeho v rámci pietního aktu u pomníku ve Skálově ulici 7. května:
„Když dnes stojíme na tomto místě, uvědomujeme si, že svoboda není samozřejmost. Česká republika měla v minulém století nejednou zkušenost s tím, co znamená ztratit vlastní svrchovanost, právo rozhodovat o své budoucnosti a možnost svobodně mluvit. Právě proto je naší povinností chránit demokratické hodnoty, respekt k člověku a odpovědnost za společnost, ve které žijeme.
Den vítězství není jen vzpomínkou na minulost. Je i výzvou pro současnost. V době, kdy Evropa znovu čelí válce na Ukrajině, vidíme, že mír nelze považovat za samozřejmost. Každý den jsme svědky utrpení civilistů, ztracených domovů i lidských životů. Konflikt nám připomíná, jak křehká je svoboda a jak důležité je postavit se proti agresi, násilí a snaze rozhodovat o osudech jiných silou.
Stejně tak sledujeme rostoucí napětí a nejistotu na Blízkém východě, včetně konfliktů spojených s Íránem. Tyto události mají dopad daleko za hranicemi regionu – ovlivňují bezpečnost, ekonomiku i atmosféru v celém světě. O to důležitější je hledat cestu dialogu, odpovědnosti a mezinárodní spolupráce. Historie nás učí, že nenávist a eskalace konfliktů nikdy nepřinášejí trvalé řešení.
Právě na menších městech, jako je Turnov, je dobře vidět skutečná síla společnosti. Síla nespočívá jen v institucích státu, ale i v každodenní solidaritě lidí, v pomoci sousedům, v úctě ke starším generacím a ve schopnosti předávat mladým lidem historickou paměť.“
Po pietním aktu ve Skálově ulici položilo vedení města květiny také u dalších turnovských pomníků a pomníčků se jmény těch, kteří v průběhu války či během květnového povstání v roce 1945 přišli o život. Takových pomníčků je na území města celkem sedmnáct.

Turnov si v průběhu let výročí konce války připomíná různými způsoby. Vždy se koná pietní setkání ve Skálově ulici, někdy jej doplňují ukázky historické i současné techniky či další doprovodné akce. Asi nejzajímavější byla ta před osmi lety, kdy si město díky členům spolku SPVH Sever 2013 připomnělo na náměstí hranými scénkami události z 5. května 1945 před turnovskou spořitelnou (ZDE).