LITERÁRNÍ SOUTĚŽ PRO STUDENTY STŘEDNÍCH ŠKOL NA TÉMA „ČARODĚJNICE“

0

Literární soutěž, kterou redakce TvA vyhlásila před Vánoci loňského roku, se povedla. Nejenže přišlo množství příspěvků, ale ještě jsem si pěkně početla. Říkala jsem si, že by tedy nebylo od věci si soutěž zopakovat. Konečně si to přáli i samotní studenti. Vymyslela jsem téma, určila termín a těšila se, jak si opět počtu a se mnou snad i ostatní čtenáři. Bohužel, tentokrát to nevyšlo. Snad období maturit nebo nezajímavé téma zavinily, že příspěvek přišel jen jeden (!). Nejprve jsem byla smutná, možná i trochu naštvaná. Padla i věta o tom, že to je naposledy…

Nechce se mi ale po prvním neúspěchu (soutěží pořádáme každým rokem více, vždy s dobrou účastí) se vzdát. Neboť právě tu literární mám nejraději. A přijde mně smysluplná. Jak už jsem napsala, příspěvek přišel jeden. A to od Petry Janků, která studuje prvním rokem zdravotní lyceum na Střední zdravotnické škole v Turnově. Myslím, že i v konkurenci ostatních by její příspěvek obstál, takhle měla vítězství v klidu v kapse.

Petře gratulujeme. Až se trochu oklepu (nikdo nemá rád, když se mu něco tak úplně nepodaří), tak zas vymyslím téma, určím termín a budu se těšit, jak si počtu…

Bohuslava Charousková

bohuslava.charouskova@seznam.cz

 

Soutěž na téma Čarodějnice v několika podobách vyhlásila redakce TvA začátkem března. Hlavní tři výhry byly: volný nákup knih v Knize Českého ráje paní Aleny Radoušové v Hluboké ulici v hodnotě 1000, 500 a 300 Kč. Petra Janků získala kupon v hodnotě 1000 Kč, jak uvedla, čte nejraději literaturu sci-fi, koupí si nejspíš Upíří deníky…

 

ČARODĚJNICE
Petra Janků

 

To je vám až k nevíře,

co já jsem potkal za zvíře!

Byla to kočka, černá jak noc,

patřila bábě, co kouzelnou má moc.

 

A jak jsem to poznal? Toť odpověď jasná,

ta kočka byla vše, jen rozhodně ne krásná.

Zvěsti o ní kolovaly po celičkém kraji,

Pepík Frantů z mlíkárny prý osobně zná ji.

 

Popis sedí – oči žluté, má jenom tři tlapky,

místo nosu čtvereček a oranžové drápky.

 

Bylo mi horko, srdce tlouklo,

na útěk však pozdě již,

kočka ke mně – blíž a blíž,

a najednou říká:

„Ztratil jsem cestu k paní mojí

a ona se tam beze mě teď určitě bojí!

Bydlíme u jeskyně starýho netopýra,

určitě ji znáš, je to čarodějnice Buditpýra.“

 

V hlavě otázky se mi honily

a lepší boty by se mi hodily,

chtěl jsem se dát na úprk,

jsem ještě ale malý kluk,

zda-li je člověk rychlejší než kočka?

Nezdálo se však, že se někdo odpovědi dočká,

v té chvíli totiž spustila kočka:

„Co koukáš jak trumbelíček, vždyť nestihnu Večerníček!“

 

To sem vám teda dopad, ale co mi zbývalo?

Svou zbylou odvahu sem popad, nebyl čas – už se stmívalo.

 

Přesně devatenáct minut to trvalo k té hrůzné chýši,

ještě teď se mi ruce třesou, když vám to píši…

Kočka, jak ji viděla, hned začala příst,

do chatrče prý i já s ní mám vlízt.

 

Najednou, ani nevím jak,

stojí přede mnou, v ruce divný vak – čarodějnice Buditpýra v celé své kráse,

vlasy rusé, až na zem dlouhé – panečku, ta k světu má se!

 

Nejprve se s kočkou svou zdraví,

pak pohlédne na mě a s vděčností praví:

„Děkuji ti, chlapče milý,

žes našel v sobě tolik síly,

odvážný jsi a já tě odměním,

teď však již večer v ráno proměním…“

 

Když ráno vzbudil jsem se,

v ruce mám zvláštní vak,

a co v něm bylo, přátelé?

No, to vám povím někdy pak…

Související články (celkem 5)

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.