Vážení Turnované a obyvatelé v okolí, obracím se na vás s prosbou. Předesílám, že je to hodně osobní, ale v tomto konkrétním případě to jinak napsat neumím.
Jde totiž o mého kamaráda. Znám ho od svých 16 let. Kdysi mě vodil domů z těch slavných tanečních zábav, které byly v našem kraji tak vyhlášené. Aby se mně nic nestalo. Podotýkám, že já jsem z Olešnice a on byl z Jenišovic. Dost se chudák nachodil. Jenže. Pak přišel rok 2000. Oba jsme už měli rodiny. A on, ze dne na den, chodit přestal. Ten strašný šok, když jsem za ním přišla poprvé do nemocnice, bych nikomu nepřála. Zkrátím to. I když 
pro něj to byla kalvárie. Léčba. Lázně. Verdikt: Nikdy nebudeš chodit a hýbat budeš jen rukama. Vozík…
A víte co? Síla jedince je nejen obdivuhodná, ale i inspirativní. Pavel dokonce dokáže celé roky živit na vozíku svoji rodinu. Mj. díky výtahu, který byl nainstalován na jeho dům. Je totiž prvotřídní čalouník. A v přízemí domu má dílnu. Dělal nábytek pro prestižní klienty – do Lán, na Sychrov a na další hrady a zámky. Opraví i staré paní milované křeslo, postiženému houpačku… Vím, že to nemá rád, ale já tvrdím, že je umělec. Je jen málo lidí, kterých si vážím jako jeho.
Proč se vám tady zpovídám? Výtah dosloužil. Pavel je na něm doslova životně závislý. Nemůže bez něj do práce, k lékaři. Na vzduch. Dosloužil a chybí peníze. Něco dá Úřad práce. Něco je schopný ze svých peněz dát sám. Ale chybí 400 tisíc. Jasně. Je to balík. Kdybych je měla, tak tohle nepíšu. Jenže nemám. Tak jsem Pavla přemluvila, ať si zřídí transparentní účet. A prostě to zkusíme. Protože věřím na sílu jedinců, když se spojí.
Vím. Doba je těžká. Ale něco vám povím. Ona je vždycky těžká. Ale snad ještě máme sílu pomáhat.
Děkuji. Bohunka Charousková
Sbírka je spuštěna ZDE:
https://www.znesnaze21.cz/sbirka/vytah-pro-calounika-pavla-na-voziku-chce-dal-pracovat