PROCESÍ JAKO ZA STARÝCH ČASŮ

0

V sobotu 13. května byla kamenná stéla na Holém vrchu nad obcí Bukvice na Jičínsku vztyčena. V neděli 21. května 2006 se v malé kapli uprostřed vesnice konala krátká bohoslužba a poté se vydalo procesí s ministranty, kněžími, zpěváky a dalšími příchozími na zhruba dvoukilometrovou cestu k Holému vrchu. Po cestě ještě P. Josef Kajnek, pomocný biskup královéhradecký, požehnal lidem a krajině. A byl to také on, kdo odhalil a vysvětil kamennou stélu za účasti desítek lidí. Mnoho z nich zažívalo atmosféru procesí, ve kterých chodívaly naše praprabáby, poprvé. Proto nepřekvapí těžko popsatelná atmosféra toho odpoledne na Holém vrchu. Bylo to víc, než jen prosté odhalení kamenné stély!

stela stela stela
stela stela stela
stela stela stela
stela stela stela

ČESKOU HYMNU SLYŠETI ANEB FEJETON

O třetím květnovém víkendu roku 2006 dostalo se mi hned několika zážitků (soukromé nechám si pro sebe, promiňte). Původně jsem si myslel, že dojde i na „Kde domov můj…“ po finálovém zápase Mistrovství světa v ledním hokeji v lotyšské Rize. To se ale nestalo, nicméně, protože jsem naši hymnu pěkně nahlas slyšel znít už tu neděli odpoledne, ani mi její absence po nevydařeném mači se Švédy nevadila. To nedělní odpoledne nešlo o sport, který snad v poslední době jako jediný dokáže tenhle národ spojit do jednolitého šiku, zaplnit náměstí, obléknout lidi do dresů se státním znakem a zakoupit červenomodrobílé vlajky. Jenže – bouchne šampaňské, pár světlic a národní jednota se opět rozplizne do všednodennosti. Tu neděli šlo o něco jiného.

stelaJiž delší dobu mám občas tu čest sledovat úsilí několika lidí vracet se ve „Valdštejnově krajině“ okolo Jičína ke skrytým souvislostem, které možná lidé před dvěma třemi staletími normálně věděli, nám se ale vytratily z paměti. On ten legendární generalissimus císařských vojsk měl své hlavní město a jeho okolí opravdu geniálně promyšleno. Při jarních a zimních rovnodennostech se v krajině protínají „sluneční“ přímky, stavby z té doby mají pro oko neznalého další skryté významy. O tom ale psát nechci, protože by to bylo na delší a úplně jiné povídání.

Znáte-li trochu Jičínsko, určitě budete také znát Veliš, nezalesněný kopec se zbytky starého hradu a impozantním výhledem na všechny světové strany. No, a kousek od Veliše je v lesní tišině skryta kaple zvaná Loreta. Ne vždy však byla zakryta stromy. Za časů hraběte Františka Josefa Schlika na přelomu 17. a  18. století směřovaly právě od této kaple ve tvaru kříže do různých světových stran čtyři lesní průseky, které většinou končily u kostelů či kaplí nebo na jinak důležitých místech v krajině. Les ale postupně pronikl tam, kde nebyl, a na symbolické linie se zapomnělo. Proto nám dnes některé barokní stavby připadají izolované a stojící osaměle, to protože už se dávno neví, proč tomu tak je.

A právě návrat k symbolice, pokoře a uvědomění si věcí, které nás přesahují, dovedlo lidi z dobrovolného svazku obcí Mariánská zahrada, který sdružuje vesnice pod Veliší, Jaromíra Gottlieba z jičínského muzea a další k oživení myšlenky nového stanovení symbolických linií v krajině svého domova. Holý vrch nad obcí Bukvice už dávno není holý, ale zarostlý vysokými jehličnany. Nevede k němu žádná turistická cesta ani není z dnešního pohledu jinak významný. Přesto je to jeden z bodů symbolického kříže vycházejícího z Lorety. A právě zde se parta nadšenců rozhodla vztyčit kamennou stélu a pokusit se místu navrátit dřívější duchovní rozměr. Snažení proti proudu dnešní doby?, snílci, kteří chtějí zastavit pokrok 21. století? Má vztyčení kamene na zapomenutém místě větší význam než že si pár lidiček udělá hezké odpoledne? To nevím, ale jistě si to pár čtenářů řekne, protože jsou přece důležitější věci než stavět kameny v lese. Nicméně, protože jsem byl u toho, zákonitě to vidím trochu jinak. Viděl jsem, jak pan sochař Vácha tři a půl tunový kámen vztyčoval s několika přáteli jen za pomoci silných paží a nemálo techniky a když jsem týden nato viděl procesí lidí, kteří jako za časů minulých šli cestu z bukvického kostelíka na Holý vrch, tak si myslím, že vztyčovat na kopcích kameny je mnohdy smysluplnější než bezuzdně plkat o tom, jak je všechno kolem špatně a špatné. No, a když onu neděli bylo vše hotovo, královéhradecký biskup kamennou stélu posvětil, hosté přespolní i místní řekli, co měli a schylovalo se k poslednímu: Děkujeme, že jste přišli a někdy nashledanou… – začal kdosi spontánně zpívat: „Kde domov můj, kde domov můj…“ Jinde a na jiném místě by si to asi vysloužilo jen pohledy do země (co blbnou?), tady se ale ke známým slovům a melodii přidali prakticky všichni. A věříte-li na aury a energetická pole, resp. na vysílání pozitivní energie do éteru, musel v té chvíli Holý vrch zářit, že to i družice obíhající kolem naší země musely zaznamenat.

Kdybyste náhodou kamennou stélu chtěli, až se třeba v létě budete na kole či pěšky toulat Českým rájem, vidět, zajeďte si za Jičín do obce Bukvice. Holý vrch je v lese nad ní, poptejte se, kde ten kámen je. A až tam přijdete, buďte chvíli sami se sebou: Kdo jsme, kam směřujeme, co je v životě opravdu důležité.

Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.