100 LET OD PŘIPOJENÍ NUDVOJOVIC K TURNOVU

Ve čtvrtek 7. prosince odpoledne a vpodvečer patřila pobočka knihovny na vlakovém nádraží obyvatelům Nudvojovic a zájemcům o (ne)dávnou historii. Poměrně málo se ví, že ještě v 19. století samotný Turnov končil „velkým“ mostem v dnešní Palackého ulici a vše směrem dál se nacházelo v katastru Modřišic, resp. Nudvojovic. Tato dnešní městská část má nyní zhruba 25 domů v malebném místě pod kostelem sv. Jana Křtitele nad údolím Jizery. Jen ten Kamax trochu do oné malebnosti nezapadá, zase tu ale někteří místní našli práci kousek od domova…

Jak na setkání v knihovně na nádraží řekl v nadsázce průvodce podvečera, historik Muzea Českého ráje David Marek, nebýt připojení k Turnovu před 100 lety, měly by dnes Nudvojovice několik tisíc obyvatel a velké nádraží k tomu.

Z PŘEDNÁŠKY DAVIDA MARKA VYBÍRÁME:
Nádražní ulice, Nádražní předměstí, Nudvojovice nebo dokonce Modřišice? Rozhodně Turnov, ale teprve 100 let. A před tím vše z vyjmenovaného. Dnešní Nádražní ulice a vše, co k ní patří, byly do roku 1923 jednoduše Nudvojovice. A ty, aby se to nekomplikovalo, byly zase osadou politické obce Modřišice, která se tak rozprostírala na území mezi Přepeřemi a Mašovem, od Turnova až na Všeň.

Budoucí Nádražní ulice byla ovšem ještě v 80. letech 19. století blátivou cestou, kde na počátku stála po pravé straně cihelna velkostatku a k vlakovému nádraží se šlo ovocným stromořadím, za kterým se po obou stranách rozprostírala jen pole osetá obilím nebo cukrovkou. A kdyby tu nestálo vlakové nádraží, byl by to prostor, kam se zkrátka jezdilo „pouze“ na pole. Ale vlakové nádraží tu po polovině 19. století vzniklo a místo se stalo důležitou křižovatkou a dopravním uzlem – nebylo to však v Turnově.

Je neoddiskutovatelné, že Turnovsko druhé poloviny 19. století bylo na vzestupu. Bylo oblastí s rychle se rozvíjejícím průmyslem, kde zásadní roli sehrál právě rozvoj železnice. Ta měla zcela zásadní vliv na industrializaci míst, kudy procházela, a na jejich hospodářský růst. Nejinak tomu bylo i v případě Turnova nebo vlastně Nudvojovic.

Cesta směrem k nádraží od dnešní kruhové křižovatky za železničním viaduktem se skutečně začala postupně obsazovat. Po roce 1900 se v dosud liduprázdném prostoru začali objevovat noví obyvatelé, začaly se stavět nové domy, zakládat nové podniky. Byl zkrátka prostor, kam se lidé z přeplněného Turnova mohli posouvat. Kde mohli začít podnikat, přičemž blízkost vlakového nádraží jejich plány jen ještě více podpořila.

Starosta Turnova Tomáš Hocke s Petrem Macháčkem, předsedou Sdružení občanů Nudvojovic, z. s., při setkání v knihovně na turnovském nádraží.

Dnešní Nudvojovice…

Volné prostranství nabízející tolik možností mohli tehdejší představitelé Turnova Modřišicím jen závidět a pokud se město mělo v budoucnu někam rozšiřovat, bylo to na prvním místě právě sem. A tímto směrem napnuli na turnovské radnici všechny síly. Důvodů bylo hned několik. Především – turnovské nádraží, které nebylo v Turnově; podnikatelé, kteří si psali sídla svých provozoven jako „Turnov“ – a provozovny nebyly v Turnově – a v neposlední řadě celkový neutěšený stav tzv. Nádražního předměstí, který vítal turisty přijíždějící do srdce Českého ráje a kteří si rychle udělali obrázek o celkové podobě města, kam z nádraží šli přes kaluže a blátem zhruba 15 minut. To se samozřejmě nelíbilo nikomu. A svou roli hrála nejen úprava chodníků, ale také mizerné osvětlení ulice či absence vodovodu a kanalizace.
Modřišice v tuto chvíli však nechtěly a zřejmě ani nebyly schopny požadavky rodící se nové čtvrti městského charakteru vůbec splnit. Tlak města zesílil hlavně po roce 1918 s probíhající pozemkovou reformou, kdy zde stavební aktivita nabrala nevídaných rozměrů, a byl šťastně zakončen v létě roku 1923, kdy se z Modřišic vydělila jejich osada Nudvojovice a natrvalo se stala součástí města.

…a jejich symbol

K výrazným stavbám v tomto prostoru patřilo již zmiňované vlakové nádraží, jeho vliv a význam je jasný. Byla zde po cestě od dnešního kruhového objezdu v Bezručově ulici řada úspěšných firem, namátkou třeba výroba velocipedů bratrů Čejkových, nebo turistická poptavárna legendárního propagátora Českého ráje a vydavatele Pojizerských listů Václava Kudrnáče (dnešní dům u hodin), naproti panská cihelna, dále potom třeba Hotel Plesl či Hotel u Nádraží a za ním mlýn v jehož suterénu dnes najdete samoobsluhu s potravinami…