Nedalo mě to a přemluvil jsem manželku a po vzoru spisovatele Jaroslava Rudiše jsme se zvlakovali. Ale ne jako on, na poprvé jsme se jím nechali pouze inspirovat, takže naše cesta byla pouze jednodenní.
Když jeden náš kamarád fotograf vykládal, jaké úžasné místo je železniční stanice Jedlová mezi Rumburkem a Českou Kamenicí, obklopená hlubokými lesy, že k ní nevede žádná silnice, jen lesní cesty, a přesto je to místo, které kypí životem, člověk zatoužil se tam podívat. Je tam hospoda plná trampů, hraje se na kytary, někdy zapálí večer i ohníček. Kdo je trochu na trampskou muziku, tak mu písničky bratrů Ryvolů a kapely Hoboes musí rezonovat v uších… Na guláš se tu stojí fronta. Ta stanice si žila a žije desetiletí vlastním životem, představuji si, že železniční lidé tady v minulosti prožili často celý život a nejdál byli v Děčíně. Nahoře bydleli, dole v dopravní kanceláři a na zhlaví ve stavědlech pro výhybkáře pracovali, a když se směny prohodily, tak se všichni sešli v hospodě. Oblečení se fasovalo, jídlo tam vozili, tak myslím, že třeba v zimě odsud spousta lidí ani nevytáhla paty. Jestli to byla i romantika, to tedy netuším, spíš myslím, že to byl hodně tvrdý život.
Stanice Jedlová je ideální jako výchoziště pro zvlakování se. Problém je, že se tam nějak musíte dostat, protože legálně autem tam nevjedete, ledaže byste byli v patře v pokojích ubytovaní, protože dnes je to takový železniční penzion pro fajnšmekry. Můžete si sehnat povolení, nebo to risknout. Nebo přijet do Jedlové vlakem, je to železniční křižovatka stejně jako třeba Turnov, vlaky sem jezdí ze čtyř směrů.
Ráno v Jedlové nasednete na motoráček do Děčína. Nádherná a rozmanitá krajina, legendární vesnice Kytlice s chalupami známých českých herců, příjezd do Děčína, Labe, lodě… Tady si můžete dát pauzu na kafe a poté nasednete do motoráčku Deutsche Bundesbahn směrem na Bad Schandau. Podle Rudiše je tohle údolí kolem Dolního Žlebu a přes Labe Hřenska se skalami, kde je v podstatě nejen kolébka saského, ale i českého horolezectví, nejkrásnější bránou do Čech. Asi není sporu, už samo příhraniční městečko Bad Schandau působí velmi milým, poklidným dojmem. Tady se váš motoráček odpojí od hlavního tahu na Drážďany a Berlín a pokračuje na městečko Sebnitz, které leží přímo na hranici a s Dolní Poustevnou tvoří dvojměstí. Na německé straně projíždíte krásnými horskými údolíčky, v podstatě jen potok, železniční trať a sem tam tunel. Osídlení velmi řídké. Jak se potom krajina otevírá k Rumburku, vidíte především velké plochy pastvin, louky, lesy, příjemná hornatá krajina. A ve vlaku DB si ještě prosvištíte německá slovíčka.
Rumburk berete jen jako mezistanici, odkud pokračujete dalším spojem zpět do Jedlové. Takže uděláte takové větší kolečko s exkurzí k sousedům. A v Jedlové dáte konečně ten guláš. Trempíci s usárnami se od rána vyměnili, přibývá houbařů s košíky, kteří se vynoří z lesa, dají pivo, a zase se do něho vnoří. Inu svět trochu sám pro sebe.
Děkuji manželce, že tohle první zvlakování se se mnou podnikla a moc nereptala. Na zkoušku to bylo docela fajn, říkala. Může to být pěkný tip na podzimní sobotní výlet.
Vyzkoušeli jsme, funguje, tak doufám, že se brzy tentokrát zvlakujeme podle Rudiše pořádně. To ale musí být rovnou několikadenní pobyt pouze ve vlaku, tak ještě nevím, jestli do toho manželka půjde, bude to hygiena jen pro chlapy 😊