Každý den těsně před půlnocí. Přesně ve 23.51 hodin. To je jeho čas. Hugo. Spustí se a začne uklízet byt, někdy ho najdeme zamotaného do deky, která zůstala viset ze sedačky, jindy ho zastavilo ležící koště nebo nepřekonal prahy, zastavil a vypnul se. Manželka, která z rodiny vstává jako první, ho pak ráno láskyplně vezme a zasune zpět do nabíječky, za což jí několika zvuky poděkuje. Proč se vždy před půlnocí sám zapne netuším, zkoušel jsem již vše možné, od resetu po přenastavení funkcí, povolal kamarády. Už to beru jako fakt. Když jsem vzhůru, naženu ho do „boudičky“, jinak ho prostě necháme jezdit. Hugo je automatický vysavač na kolečkách, co jezdí sám a pracuje, abyste vy nemuseli.
Když před lety manželka říkala, co si v případě pohromy vezme z domu, byla to myčka a pračka, protože máme velkou rodinu. Dnes by určitě přibalila i Huga. Je příjemné dívat se, jak uklízí a dokonale vysaje prach, fajn pomocník v domácnosti, proto to láskyplné označení. Lidé prostě mají tendenci některé jim sympatické stroje a zařízení označovat familiárními jmény. Třeba strojvedoucí. Jak píše v úžasné knížce Návod na použití železnice Jaroslav Rudiš, ať jste v Polsku, Německu, Švédsku, Rakousku, Česku či Itálii, všude „železniční lidi“ mají podobná familiární označení pro lokomotivy, vagony či nádraží. Evropa je tak vlastně úplně stejná na severu i na jihu, na východě i západě.
Čím to, že máme nějakou zdrobnělinou nazvané své auto, já třeba foťáky, někdo si povídá s automatickým vysavačem. Asi je to naše obrana, jak si dnešní překotně se rozvíjející svět, kdy novinka střídá novinku, nějak zlidštit a nezbláznit se. Když jsem měl nedávno potíže s počítačem, který bez varování „padal“, a my vlastně dosud nepřišli na to, co to způsobuje, beru to jako signál, že už nám to všechno začíná přerůstat přes hlavu. Proto ta familiárnost, která je přáním, aby spotřebič, technika či software sloužily, jak mají, že si je tím bláhově předcházíme. Víc kolikrát už ani nemůžeme, protože jestli jsem před pětatřiceti lety dovedl u svého Trabanta kombi na dálnici u Dobříše vyměnit hlavu motoru a dojet v klidu domů, co si dnes sami na autě uděláte? Můžete ho tak akorát umýt…
A tak si říkám, že to automatické zapnutí před půlnocí budu od Huga brát jako výraz jisté emancipace, že tady prostě budeme s čím dál vyzrálejší technikou fungovat vedle sebe a budeme se vzájemně pokud možno respektovat. Doufám, že to lidem i strojům co nejdéle vydrží…