V pátek 28. srpna v odpoledních hodinách se veřejnost i nejbližší rozloučili s dlouholetým profesorem turnovského gymnázia Janem Toušem… Neubývá nám jenom sil, ubývá nám také kolegů, kamarádů, se kterými jsme prošli mnohé. Rok 2015 je toho na naší škole důkazem, protože se potřetí loučíme s některým z bývalých kolegů. Po Miloši Honzákovi a Miroslavu Špikovi zemřel  8. srpna i Jan Touš. Další z generace těch, kteří po mnoho let neodmyslitelně patřili k turnovskému gymnáziu. Dokázali dlouhou řadu studentů nadchnout pro svůj obor, provést je záludnými zátočinami svých předmětů.

Odcházení Reného Brože – rozhovor na rozloučenou s jedním z nejdéle „sloužících“ úředníků turnovské radnice, který od září bude působit v úřadu Libereckého kraje, informace o babyboxu v Panochově nemocnici, pozvánka na oslavy 150. výročí železnice – Turnovsko-kralupské dráhy.  A také soutěž o vstupenky na Básníky ticha, informace o stavu výstavby v Maškovce, reportáž z noční prohlídky na Valdštejně, vyčerpávající sportovní a kulturní servis. To je stručný obsah v pořadí již 17 letošního vydání novin TvA.

Ten okamžik, kdy jsem si řekla, že toto téma vypustím z okruhu svých zájmů, tak ten si pamatuji naprosto přesně. Před pár lety odvysílala ČT2 více jak devítihodinový francouzský dokument Shoah. Končil nad ránem, přesto jsem se nedokázala od sledování odtrhnout. Jedná se o výpovědi lidí, kteří přežili holocaust. Kamera neukazuje prakticky žádné drastické záběry plné zvěrstev, jak jsme u tohoto tématu zvyklí, vlastně jen „líně“ monitoruje místa vyvražďování v dnešní podobě. Přesto jsem nic tak naplněného zoufalstvím a bezmocí (a že jsem se o koncentrační tábory zajímala víc než podrobně) do té doby neviděla. Možná byl tento dokument tou pomyslnou kapkou, která naplnila kalich, nebo to bylo víc, než jsem byla schopna snést. Jednoduše jsem se po zhlédnutí zařekla, že hledat informace o II. světové válce budu dál, ale koncentráky vynechám.