SOCHA A STŘELNICE (ZAMYŠLENÍ)
Někdy se věci a řešení těch věcí zdají tak prosté. Jako v tom příběhu o řezbáři, krejčím a poetovi. Znáte ten příběh? To si řezbář, snad z pocitu samoty z kmene stromu vyřezal, vytesal a zaoblil sochu dívky a ohromený krásou, kterou sám stvořil, se do té sochy zamiloval. Šel kolem krejčí, i ten se zakoukal do mistrovského díla, a aby nezůstal pozadu, ušije roucho a dílo řezbaře oblékne. A tak tam stojí, dva mistři své profese, jak trubci, a milují a obdivují sice nádhernou, ale neživou hmotu. V tomto rozpoložení je najde další náhodný kolemjdoucí. Básník, potulný herec, muzikant, jedním slovem umělec. Zasažen láskou stejně jako řezbář s krejčíkem začne zpívat, skládat básně a možná i sochu políbí. Zkrátím to. Socha ožije a při nastalé hádce tří tvůrců komu vlastně socha-dívka patří, si ta oživlá krása jako majitele vybere právě toho, kdo jí dal život. Tak prosté.