Poslední čtyři desetiletí v Turnově. Rázovité, dávno zapomenuté postavy a postavičky, atmosféra města, příběhy vyprávěné, když ještě nebyla televize a velký svět byl k vidění pouze v biografu na Trávnicích… „Knížku s čtyřiadvaceti fejetony z Turnova uplynulých desetiletí jsem pořádal posledních pět let. Některé příběhy již byly zveřejněny v místních médiích, jiné vzpomínky a zážitky předválečné a mé osobní z doby dospívání v legendárních šedesátých letech ještě publikovány nebyly,“ přibližuje novou publikaci, která se již brzy objeví na pultech knihkupectví, zdejší publicista Petr Kučera.

Přestože si myslím, že „osmičková výročí“, která si v letošním roce připomínají obyvatelé Česka, jsou tak trošku projevem zahleděnosti našeho národa do svých vlastních dějin, pokusím se alespoň v několika řádcích připomenout atmosféru vyhlašování republiky v roce 1918 v našem městě. Jak píše Exupéry, co je důležité, je očím neviditelné – obzvláště to platí pro práci historika. Nicméně pokusme se alespoň náznakem vylíčit dny, které zúčastnění obyvatelé Turnova označovali jako „světodějný okamžik, ve kterém se stali pány svých osudů“.

Léto se s námi rozloučilo citelným ochlazením na konci prázdnin a následné záchvěvy hezkého slunečného počasí v září a v průběhu října byly sice příjemným obohacením jinak již chladných rán a zkracujících se dnů, ovšem časté mlhy a inverze na Turnovsku způsobovaly, že se leckdy vyjasnilo až po poledni a brzy opět nastala nízká oblačnost s nastupujícím večerem a nocí.