Ve středu 24. února, přesně týden po slavnostním otevření, hostila klenotnice v turnovském muzeu opravdu významnou návštěvu. Přijela Cella-Sandra Botha, velvyslankyně Jihoafrické republiky v naší zemi! „Byla to pro nás opravdu velká pocta, paní velvyslankyně byla z klenotnice nadšená, chce sem přijet privátně, hodlá do Turnova zorganizovat výlet dam z ambasád různých zemí,“ uvedl Mirek Cogan, který vzácnou návštěvu provázel.
Paní velvyslankyně má podle něho ke šperkům a kamenářství velmi blízko, už třeba proto, že měla na sobě šperk, který sama navrhla. „Doprovázel ji obchodní atašé pan Zayman, který zde před dvěma lety uváděl výstavu jihoafrického šperku, což byla pro naše muzeum událost, neboť se výstava uskutečnila pouze v Turnově, Mnichově a Berlíně,“ doplnil Cogan.
Paní velvyslankyně se živě zajímala i o jednoho málem zapomenutého turnovského rodáka, Čeňka Paclta. Tento dobrodruh totiž zanechal významnou stopu v jižní Africe, kde nakonec svoji pozemskou pouť také ukončil.
Je tedy na místě ho krátce připomenout:
Český cestovatel Čeněk PACLT se narodil 14. 7. 1813 v Turnově. Vyučil se v Jičíně mydlářem. V letech 1840 – 1843 působil ve Vídni jako brusič drahých kamenů. Poté odešel prodávat drahokamy do Varšavy. V září 1846 odplul z Antverp do New Yorku. Tady nenašel práci a dal se tedy najmout na parník, kterým doplul až do New Orleansu. Pro nedostatek jiných zaměstnání vstoupil jako dobrovolník do armády Spojených států ve válce proti Mexiku. Po skončení války bojoval na Floridě proti Seminolům a po vypršení smluvní doby pěti let získal penzi a pozemek. Táhlo jej to však domů. V Turnově však pobyl jen krátce a v roce 1853 byl již zpět v New Yorku. Cestoval po Spojených státech a pokoušel se usadit. Když nakonec vážně onemocněl žlutou zimnicí, doporučil mu lékař změnu klimatu. Čeněk Paclt tedy zamířil do Brazílie. Po krátkém pobytu na diamantových polích v Brazílii odplul v roce 1857 do Austrálie, kde tehdy vypukla zlatá horečka. Ale ani tady nebyl dlouho. Uvěřil zprávě o nových nalezištích zlata v Indii a odjel do indické Kalkaty. V roce 1863 se opět vrátil do Turnova. Rok nato ale jeho stopa vede opět do Austrálie a na Nový Zéland. Zradilo ho ale zdraví a proto se v roce 1868 rozhodl definitivně vrátit do vlasti. Jenže… Když na něj byl v roce 1869 vydán v Praze zatykač pro jeho výroky v době vojenské perzekuce, utekl do Berlína, odkud odjel do Londýna a poté odplul lodí do jižní Afriky. Zde v roce 1871 podnikl neúspěšnou výpravu k řece Zambezi a pak usadil v Kimberley. Roku 1881 mu byla c.k. rakousko-uherskými úřady udělena milost a sám turnovský starosta jej vyzval k návratu. K tomu se však již neodhodlal a po šestnáctiletém pobytu v jižní Africe, kde procestoval celý Transvaal, Svazijsko a Natal a zapojil se i do první búrské války, zemřel v roce 1887 v Keiskammě.
Jeho životní osudy asi nejlépe popisuje kniha D. Šajnera: Zpívající digger. Zde jsou uvedeny i historky z Pacltova života z doby, kdy se na čas vrátil domů a mj. žil jako poustevník na Valdštejně.