Hodí se to dnes, hodí se to na výročí tragického konce Mistra Jana Husa. Žehráme na naši současnost, a velmi často oprávněně, protože nespravedlnosti, podivných politických čachrů, na jejichž podstatu nemá člověk šanci nahlédnout, je dost a dost. Žijeme v době velkých manipulací, ať už některými médii či politiky nebo rádobypolitiky. Lidé bez vlastního názoru jim snadno podléhají. Přitom stačí málo, něco si přečíst či vyslechnout slova moudrých… Žehráme, a přitom se v malé zemi uprostřed Evropy máme v posledních víc než 20 letech dobře jako nikdy v její historii, což rádi přehlížíme. Je to přesně tak, jak na setkání u příležitosti oslav 500. výročí Kacanov před necelými dvěma týdny svérázně shrnul husitský duchovní Aleš Jaluška, když žehnal novým praporům obce; přesněji, když říkal – já neumím žehnat mrtvým věcem, ale požehnám zdejším lidem prostřednictvím těch praporů:
„Šalom alejchem. Přeji vám klid a pokoj. Ten pokoj ale ani zdaleka nemá být klídek skládající se z nicnedělání a flákání se, klídek tak podobný mnohdy hnití zaživa. Oním pokojem a klidem měl a má být stav duše otevřené ke spolupráci na díle směřujícím nejen ke zlepšení obecných podmínek a blahobytu, ale hlavně ke vzájemné úctě a respektu k druhým lidem. Tak totiž lze stručně a jasně shrnout a vysvětlit biblický termín šalom.
Šalom má být naplňován a prožíván v zemi, která bude výborným místem k žití pro všechny své obyvatele. Hranicí této země byla pro Izraelity řeka Jordán – zázrak rozdělení vod. Bývalým egyptským otrokům trvalo 40 let, než doputovali na toto místo. Za tu dobu prošli a přežili pronásledování pro svůj názor, strach z mocných cizáckých okupantů, zradu vlastních elit i své vlastní klanění se zlatému teleti a podřízení principu lidství vlastním zájmům.
Prožili toho velmi mnoho. Mnoho zla. A když došli na hranice vod, k Jordánu, šlo mluvit o zázraku přežití. Onoho zázraku se zúčastnili všichni: dobří, průměrní i ti horší. Zázraku, který jim měl připomínat, že všichni průměrní, dobří a horší budou spolu žít. A netýká se to jen takzvaných elit a jen někoho. Všichni budou v oné zemi žít i umírat, milovat se a pracovat, bavit se i truchlit. Všichni si měli stále uvědomovat, že záleží na každém z nich a nejen na jejich vůdcích, velmi často svůdcích a podvodnících, zda budou svobodně žít v zemi, kde panuje šalom, nebo budou otročit v zemi nenávisti, závisti, podvodu, pomluv a všeho toho, čím si občas lidé dělají ze života peklíčko na zemi.
Toto poselství mělo Izraeli připomínat 12 kamenů vyzdvižených ze dna Jordánu. Každý kmen dostal jeden kámen, který měl připomínat, že tady začíná svobodná země a záleží na každém z nich, jak v ní budou žít!
Onu funkci dávných kamenů dnes převzaly vlajky a prapory. A to nejen vlajka státní, ale prapory každého kraje, obce a každého spolku mají lidem, kteří se kolem něj sejdou, připomínat, že patří k sobě a že záleží na nich, jestli země, kraj a obec bude dobrým místem k žití, nebo místem, kterému je lepší se obloukem vyhnout!“