Pěvecký sbor Musica Fortuna slaví neskutečných 30 let. Neskutečných proto, že to bylo docela nedávno a přece tak dlouho. Uteklo to. Impulsem jejího vzniku byla návštěva pěveckého sboru ze Švédska těsně před revolucí, parta lidí kolem Vítězslava Čapka chtěla dělat sborový zpěv jinak, moderně, což se daří dodnes. Za tu dobu sborem prošla stovka lidí a členové zažili bezpočet příjemných, úžasných i méně příjemných příhod.
Dovolte mně také jednu jako příspěvek k narozeninám. Bylo to 6. listopadu 1995 a já byl poctěn, abych se jako tehdejší fotograf Pojizerských listů spolu se starostou Turnova Václavem Šolcem a jeho paní Milenou přesunul do Vídně. V historické části metropole, kde se nachází České centrum, byla zahajována výstava o krásách regionů Liberecka a Královéhradecka, a Český ráj zde byl poměrně pěkně zastoupen. Cesta s městským řidičem Tůmou byla neskutečná, bezpečná a neuvěřitelně rychlá. Jak se proplétal ucpanou Vídní, to se pamatuji dodnes (kdo s ním někdy někam jel, tak ví, o čem píšu!). V Českém centru vše proběhlo poměrně rychle a následoval přesun na českou ambasádu, která se nachází nedaleko Schönbrunnu, což je z centra docela daleko. Odpoledne začalo sněžit a sněžilo čím dál víc. Kalamita. Doprava v centru přestala fungovat. Navíc bylo potřeba jednoho úředníka dostat rychle na ambasádu, tak jsem kýval na to, že vyfasuju lístek na tramvaj, ukázali mě směr na Mariahilfer Strasse, odkud jede přímá tramvaj až k Schönbrunnu – a vyrazil jsem. Jak už to bývá v mladém věku – pořádně nad věcí, protože se tady dobře vyznám, jako všichni Češi jsem tady už přece byl na začátku 90. let na jednodenním autobusovém zájezdu, kdy co našinec, to řízky v batůžku.
Jenže ono nesněžilo, ona byla přímo vánice. Mokrý sníh se nalepil na tabulky s názvy ulic. Mapka mně byla k ničemu. Navíc všichni někam zalezli, tak jsem docela solidně asi dvě hodiny bloudil historickým centrem. Když jsem konečně dorazil na zastávku, pochopil jsem, že tramvaj už kvůli kalamitě pěkně dlouho nejela. Nakonec ale vše dobře dopadlo, na ambasádu jsem přijel asi deset minut před zahájením, Šolcovi s Tůmou už tam samozřejmě dávno byli. Pamatuji, že tehdy hodně pozvaných hostů nedorazilo, protože Vídeň byla na nějakou dobu neprůjezdná.
Ozdobou kulturního programu bylo vystoupení Musici Fortuny. Nezapomenutelný zážitek, jak zpěváci dostali konzervativní Vídeňany do varu. Vzpomínám na jednu distingovanou starou paní, která nevydržela sedět a nadšením chvíli tančila, chvíli tleskala a chvíli jen spínala ruce.
Zpátky do Turnova jsem jel autobusem právě s Fortunou. Chvíli zpívali, chvíli hodnotili, občas někomu spadla hlava. Domů jsme přijeli ráno…





