45 LET POTÉ

0

Osobní vzpomínka: Čtyřletý kluk jde s maminkou do školky v Mašově a po hlavní směrem k Turnovu jezdí jedno vojenské auto za druhým. Vojáci, houfnice, matně vzpomínám i na nějaký tank. A před krámem u silnice plačící babky: „Bude válka“. „Mám dát kluka do školky?“ ptá se jich moje maminka. „Dejte, bude jim tam líp.“ A ve školce potom soudružka učitelka, která nám, malým capartům, květnatě líčila, že přijeli Sověti, protože nás musí osvobodit. Když jsem to potom odpoledne se stejným zanícením říkal doma, dodnes si pamatuji rozpačité pohledy rodičů. Nemám prý věřit všemu, co slyším… A tady osobní vzpomínka končí, co byste taky chtěli od čtyřletého kluka, že?

Od těch dob dnes uplynulo 45 let. Naděje celé jedny generace vzaly 21. srpna za své. Dvacet let jsme pak v místních kasárnách hostili sovětské oficíry a prosté vojáčky, kteří byli spíš k politování. Nemuseli jste se v krámě ani otáčet, podle silné kolínské oficírů a jejich paniček jste věděli, že stojí za vámi. Smradu a nepořádku tu zanechali opravdu dost, dodnes je jejich kralování patrné na Vesecku, bývalá kasárna se už za polistopadové roky podařilo dát do pořádku. Ještěže tak. Škoda ale těch promarněných let. Kdyby se vývoj v naší zemi ubíral už tehdy zpět v demokracii, možná jsme se nemuseli topit v takovém morálním a politickém bahně, v jakém vězíme teď!

Jak to v srpnu 1968 v Turnově vypadalo – včetně osobních vzpomínek pamětníků – čtěte ZDE.

Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.