Většina z nás netuší, co je významného na 16. lednu. Den jako každý jiný. Den je to zpravidla nevlídný, zimní. Buď sněží, nebo je mlha. Mráz, bláto, plískanice. Sluníčka pomálu. Deprese. Stesk. Smutek. Opravdu to není den, na který bychom měli vzpomínat s jásotem. Ale přesto je to den, kdy bychom se měli zastavit, přemýšlet o svých většinou nicotných starostech a radostech v kontextu dějin naší země nedávné minulosti. Je zvláštní, jaké historické souvislosti tento den přináší. Kdyby Turnovsko mělo a mohlo vyhlašovat významné dny, byl by to patrně tento den.
1943
Na ránem tohoto podle pamětníků hodně pošmourného zimního dne umírají dva parašutisté ze skupiny Antimony v Rovensku pod Troskami – Jasínek a Závorka – v ordinaci doktora Kruse zhruba hodinu poté, co se vzdali gestapu a rozkousli ampuli s jedem, kterým byli pro tento případ vybaveni z Anglie. „Jasínek v ordinaci ještě prosí o cigaretu a sklenici vody, pak – s pohledem upřeným do okna na sousoší Rozhovor – umírá, stejně jako před chvílí Závorka. Je 16. ledna 1943, něco po páté hodině ranní,“ píše se v dobových dokumentech.
1943
Tento den je osudným i pro turnovskou židovskou komunitu. Rozednívá se. Parašutisté v Rovensku jsou už mrtví, a oni nastupují do transportu smrti. Bývalou židovskou čtvrť v Turnově dnes připomíná Palackého a hlavně Krajířova ulice s opravenou synagogou.
Zatímco před vznikem Protektorátu Čech a Moravy žila na území města zhruba stovka obyvatel židovského původu, v době zabrání Sudet sem přišla velká skupina Židů z Liberecka a Jablonecka, takže se celkový počet zvýšil zhruba na 500. Některým se ještě podařilo uprchnout, ostatní postupně nastupovali do transportů do vyhlazovacích táborů. Největší transport s turnovskými Židy odjel 16. ledna 1943. Útrapy holocaustu přežilo pouhých 19 lidí! Ačkoli byla po roce 1945 židovská náboženská obec obnovena, už v roce 1961 byla její činnost ukončena pro nedostatek členů…
1969
Jan Palach. Svým protestem na Václavském náměstí 16. ledna 1969 chtěl především vyburcovat veřejnost z letargie a odevzdání se svému osudu. Kdo by si myslel, jak po čtyřiceti čtyřech letech bude tento čin stále aktuální, že? Cože nám to chtěl Jan Palach říci?
Má tento historický výčet událostí nějaký vnitřní smysl? Mrazí vás z těchto souvislostí?