USAR TÝM JE ZPĚT Z LIBANONU

0

V souvislosti s výbuchem v libanonském Bejrútu 4. srpna byla ze strany České republiky nabídnuta humanitární pomoc. Do Bejrútu odjel středně velký USAR tým (Urban Search And Rescue) ve středu 5. srpna. Mezi členy USAR týmu byli také tři příslušníci HZS Libereckého kraje, nstržm. Václav Vančura se svým psem Bellou, nstržm. Pavel Málek s tříletou fenkou německého krátkosrstého ohaře jménem Yetti ze Schwarzenberských strání, kteří do Bejrútu odletěli jako zkušení kynologové (Pavel Málek slouží jako profesionální hasič ve stanici Turnov). Spolu s nimi byl do záchranných prací povolán také plk. Jiří Kovalský, který odletěl jako specialista na statiku. Na zahraniční misi strávil USAR tým celkem sedm dní. V úterý 11. srpna se všichni členové mise bezpečně vrátili.

V čem spočíval v Bejrútu váš hlavní úkol?
Pavel Málek (na snímku): Mým hlavním úkolem bylo plnit funkci hlavního kynologa, který koordinuje kynology v rámci nasazení, rozdělení do týmů, řešení problémů s velitelem odřadu, které mohly nastat, a samozřejmě práce s mým psem při nasazení.
Jiří Kovalský: Primárně je mojí zodpovědností podílet se na průzkumu místa zásahu a dále pak asistence při práci družstva v sutinách, příležitostně pak práci v command postu (jakémsi štábu velitele zásahu). Jednoduše řečeno musím prostor staticky posoudit ještě před vstupem prvních zasahujících, upozornit na rizika kolapsu, či jiná ze stavebního hlediska. V případě bejrútského přístavu se např. často jednalo o přítomnost azbestu. Následně se mnou velitel konzultuje statické zajištění. V rámci této mise se však objevil ještě jeden fenomén, a to byla spolupráce s místními úřady a statiky při posuzování objektů starého města Bejrútu. Byla to iniciativa britského USAR, který s ukončením operací pro odřady jako takové svolal všechny kolegy z týmů a vytvořil systém DACC (disaster assessment coordination centre) – jednotnou metodiku posuzování budov. Vytvořili jsme tak společně mapu objektů, které nejsou bezpečné k užívání, či je dokonce navrhujeme demolovat, nebo se je efektivně nepodaří stabilizovat.

Co bylo osobně pro vás na celé misi nejtěžší?
Pavel Málek: Těžko říct, co bylo nejtěžší. Byla to nová zkušenost, odjezd do relativně nebezpečného prostředí, taková nejistota, co bude. Jinak členové týmu USAR byli super, myslím, že jsme zapadli dobře do týmu, se kterým nejsme běžně v kontaktu.

Jak dlouho vydrží v podobně extrémních podmínkách speciálně vycvičený pes, než dojde k jeho vyčerpání nebo zranění?
Pavel Málek: Důležité je střídání a včasné ukončení práce. Nasazení trvalo třeba jen deset minut a následoval další pes. Důležitý je pak odpočinek, pití a chlazení – v rámci možností.

Vzpomenete si na nějaký moment, který vám utkvěl v hlavě?
Pavel Málek: To bylo asi třetí den, kdy začaly ty nepokoje a najednou se v kasárnách, kde jsme bydleli, nějak zvláštně změnila atmosféra. Začal velký pohyb vojáků, nervózní pokřikovaní a všichni si začali do vest dávat keramické neprůstřelné vložky a následoval odjezd tří aut plně ozbrojených vojáků do města. Vypadalo to, jako bychom byli ve válce.
Jiří Kovalský: Pozitivním momentem, a ne jedním, byl přátelský přístup řadových obyvatel a později i vojáků. Nejprve jsme je a jejich kasárna nemohli ani vyfotit. Před odjezdem, když jsme se spřátelili, už to bylo úplně jiné a šlo všechno. A i když měli sami málo, zdarma nám nabízeli, co měli – balenou vodu, ovoce, dezinfekci aj. Dalším pěkným momentem byly vděčné libanonské děti, které se nás po čase přestaly obávat a chodily si k nám na základnu pro propagační hračky, které kolegové z Prahy na mise právě pro tyto účely vozí. Negativně hodnotím bezmoc výbuchem zasažených obyvatel a také situaci syrských a palestinských uprchlíků.

Čeští psí záchranáři…

V jak závažném stavu se nacházely budovy v místě vašeho pobytu?
Jiří Kovalský: V přístavu, který byl kontrolován armádou, šlo o úplnou a plošnou destrukci. Ve starém městě byla pětina objektů, zejména těch zděných, ve stavu nějaké poruchy a tedy i určitého stupně omezení užívání. Vysloveně v místě naší základy už šlo jen o chybějící zasklení části oken, zpravidla ze strany přístavu a tedy i místa epicentra výbuchu.

Z jakých dalších zemí pomoc do Bejrútu přiletěla?
Pavel Málek: Co vím, tak na pomoc přijelo Rusko, Francie, Německo, Turecko, Polsko.
Jiří Kovalský: Ještě bych doplnil Řecko, Kypr, Itálii, Nizozemí, Velkou Británii a Katar.

Chtěli byste něco vzkázat lidem, kteří vás na dálku sledovali a podporovali?
Pavel Málek: Ohlasy lidí byly úžasný, jsem strašně hrdý na Českou republiku, že byla schopna takhle rychle a efektivně reagovat. Děkuji všem, co nám drželi palce, sledovali nás a podporovali naší práci.

Celý rozhovor najdete ZDE.
Tým kynologů HZS LK cvičil také v Turnově po demolici domů v ul. 5. května (ZDE).

Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.