Jen si to představte. Sejdete z Výšinky, nebo přijdete od nádraží či z Hruštice, možná, že také přijedete autem, které zaparkujete Na Lukách, u Maškovky, anebo někde v prostoru nového druhého centra na Koňském trhu s obchody a bytovými domy. Ve zdejší zahradní restauraci si dáte s rodinou oběd a pak se volnou chůzí projdete upravenou pěší zónou v Palackého ulici. Na rohu pod Baťovnou zahnete k nedávno dostavěnému divadlu, které svojí výjimečnou architekturou sbírá republiková ocenění. Vaše kroky ale míří naproti do bývalého kina na Trávnicích. Tady bývalo živo od 30. do 90. let minulého století, pak se nad touto lokalitou zatáhly těžké, olověné mraky. Nic ale netrvá věčně, ani špatné počasí.
Vejdete dovnitř stoleté stavby a rázem se ocitnete v jiném světě. Světě generací před námi, světě, kdy byl technický um na jednom ze svých vrcholů, kdy se věci nevyráběly jen na jedno použití. Autoveteráni. Nostalgie, ale i pýcha na to, co naši předkové dokázali stvořit za nádheru. A když se vynadíváte na oblé křivky karosérií, zajdete až nahoru na galerii. Sednete si do prosklené kavárny na střeše, chvíli se díváte pod sebe na láskyplně naleštěné skvosty techniky a potom se vaše oči začnou kochat panoramatem města – starou židovskou čtvrtí se synagogou a novým zeleným centrem naproti. Dole na molu mezi autoveterány procházejí krásky probíhající módní přehlídky, vy se ale rozhodnete pokračovat dál vkusně opravenou ulicí až k historické elektrárně a kolem náhonu dojdete až ke koupacímu biotopu na místě legendárního koupaliště. Je léto 2030 a v Turnově panuje velká pohoda…
Tolik myšlenkový „únos“ na konec tohoto desetiletí. Je to jen sen? Nemusí být. Jeden z prvních kroků této vize pulzujícího centra malebného města je tady. Zanedlouho začne dlouho vyhlížená oprava starého kina na Trávnicích (ZDE). Muzeum veteránů by se tu mělo otevřít už na sezonu 2023!
„Abych pravdu řekl, musel jsem k tomu dozrát. V autě jsem se prakticky narodil, moji rodiče měli, když jsem byl malý, německého Hanomaga Rekorda. Od 15 let se v autech vrtám, jako vyučený nástrojař si umím hodně věcí vyrobit sám. Nejdříve jsem auta jen opravoval a jako skoro každý kluk v 60. letech závodil na motokárách, jezdilo se tehdy skoro v každém městě v okolí. Až později jsem začal veterány sbírat. Nyní jsem dospěl k rozhodnutí, že ke stáru udělám ještě jeden zásadní krok, že najdeme místo, kde by auta mohla být vystavena,“ říká Jindřich Svoboda. Ten nyní vlastní unikátní sbírku asi 60 historických aut a 30 motocyklů.
Staré kino na Trávnicích leží již dlouho ladem, dřívějšímu majiteli se nepodařilo uvést ho v život. Záměr obchodního centra s malými obchody nevyšel, v poslední době objekt devastovali bezdomovci, budova chátrala. Staré kino se opakovaně pokusilo zpět vykoupit i město, ale nikdy nedošlo ke konečné dohodě, proto nyní starosta Tomáš Hocke záměr na přestavbu kina na muzeum veteránů velmi vítá, protože tam bude nejen něco smysluplného, co do města přivede další návštěvníky, ale zdevastovaná stavba se promění v krásný dům ctící myšlenkově původní architekturu. „Měli jsme trochu problém, protože jsme ještě pro vlastní provoz muzea potřebovali vykoupit malý pozemek, kde je dnes parkoviště a kde v budoucnu bude najížděcí prostor pro auta, abychom je potom výtahem mohli dopravit do horních pater. Nakonec zastupitelé s prodejem souhlasili. Tomu jsem rád, protože jinak by záměr šlo jen těžko realizovat,“ uvádí Jindřich Svoboda.
Stavební povolení na přestavbu historického kina by mělo být vydáno letos na jaře, bohužel vzhledem k námitce majitelů sousedních domů zřejmě dojde k oddálení a momentálně není možné říci k jakému. „Chceme být ale stále optimisté. Vlastní stavba má trvat 18 měsíců. Když vše dobře půjde, provoz muzea veteránů by mohl začít už v turistické sezoně 2023. Mimo sezonu bude otevřeno asi tři dny v týdnu a zbylé dny bude otevřeno pro objednané skupiny zájemců. V sezoně počítáme s celotýdenním provozem. Chceme, aby budova žila, auta by se měla obměňovat zhruba každé dva týdny, budou z mé sbírky, ale vystavíme i unikáty mých motoristických přátel. Dole bude k dispozici přehlídkové molo, může se zde konat i nějaká menší filmová projekce. Auta budou k vidění celkem ve třech patrech budovy. Horní vinárna s kavárnou bude mít samostatný provoz, mohou se tu konat besedy, klubové pořady, přednášky, může zde být uzavřená společnost,“ přibližuje budoucí fungování objektu Jindřich Svoboda. V rodinné firmě zatím nepočítají, že by provoz byl ziskový, a jsou připraveni ho dotovat, také náklady na vlastní rekonstrukci významně přesáhly původní odhady. I s tím si budou muset poradit, aby záměr dotáhli do úspěšného konce, což ve svém důsledku bude pro Turnov znamenat jeden z dalších turistických magnetů.
Za nějakých 45 let, co se Jindřich Svoboda svému koníčku věnuje, se mu podařilo shromáždit úctyhodnou sbírku veteránů od 30. let minulého století prakticky do současnosti. „Původně jsem myslel, že budu sbírat jen předválečná auta, ale jak jde vývoj rychle dopředu, tak i auta, se kterými jsme jezdili v 60. letech, jsou dnes unikátní, třeba takové české kabriolety – Felicie nebo Velorex a další, ve sbírce nemůže chybět ani Škoda Favorit,“ přibližuje Svoboda. První auto – Tatru z roku 1930 – získal v roce 1976. Dnes ve sbírce najdete české aerovky, pragovky, tatrovky a škodovky, ale i auta zahraniční, jako britské Rolls-royce a Austiny, francouzský Citröen, americký Cadillac či Volhu made in SSSR.
Naprostá většina z nich je v provozuschopném stavu, případně před renovací. Však také v dílně Jindřich Svoboda tráví veškerý volný čas. Mj. pracuje na předchůdci aerovky – modelu ENKA z roku 1928. Těch se z původních 13 dochovaly pouze dva kusy, druhé auto má ve své sbírce Národní technické muzeum v Praze.
„Jsem takový samorost, mám kolem veteránů spoustu přátel a známých, spíše ale než na srazy vezmu v neděli manželku a nějakým otevřeným autem vyrazíme do Českého ráje – k Vidláku, na Věžák, na Sobotecko nebo k Prachovským skalám, to jsem nejšťastnější. Mám velkou radost, když se podaří dokončit renovaci auta, které stálo hodně sil a času, a můžeme s ním poprvé vyjet do okolí,“ uzavírá Jindřich Svoboda.