ŽIVOTNÍ JÍZDA TIMONA DRAHOŇOVSKÉHO V LEDOVÉM KORYTĚ

0

Říká se, že kdo chce po sobě zanechat stopu, nesmí kráčet ve šlépějích jiných. Mladý muž s poněkud neobvyklým jménem Timon Drahoňovský (17) ze Záholic u Turnova si zvolil adrenalinový styl života, a to doslova na ostří nože. V České republice je totiž jediným skeletonistou! Jeho cesta ledovým korytem na břiše hlavou dolů rozhodně není lehká, ale zatím ji zvládá s bravurní sebekázní. V hodně amatérských podmínkách se i v juniorském věku začíná prosazovat ve světě dospělých profesionálních závodníků.

Skeleton se na zimní olympiádě objevil poprvé v roce 1928. Byť tak trochu ve stínu bobů s jedním či více sedadly, a samozřejmě také více známých saní, ale i jízda na nízké polstrované desce s držadly opatřenými speciálními lyžinami unikátního kruhového tvaru má nespočet svých příznivců. Ke špičce dnes patří hlavně borci z Ruska a Německa, což je podmíněno především výbornými tréninkovými podmínkami a početnými servisními týmy. „Ač se to vzhledem ke stylu jízdy nezdá, skeleton je ze zmíněných tří disciplín tou nejbezpečnější. Když prozradím, že trojnásobná juniorská mistryně Anna Fernstädtová je moje sestřenice, je jasné, proč jsem se po jejím příchodu do Česka před třemi lety vrhnul právě na tenhle sport. Vzhledem k prakticky neexistujícím podmínkám ke kvalitní přípravě to prostě pro mě byla obrovská výzva. Počáteční strach se postupně měnil v respekt k veškerému dění kolem dráhy a dnes už jsem na to nastavený přece jen jinak,“ předesílá mladý šampion z Turnovska.

Podmanit si 34 kg vážící skeleton a ovládat jej pouze pohybem hlavy a tlakem jednotlivých částí těla či špičkami nohou tak, aby dojel do cíle co nejrychleji, není jen otázkou odvahy spustit se střemhlav ledovým korytem, dlouhým jeden a půl kilometru, plus minus 300 m. „Každá trať je specifická, ať už svou délkou či výškovým profilem a charakterem zatáček. Musíte se s ní co nejlépe seznámit, poznat její záludnosti a pokusit se najít ideální stopu. Teprve když ji dostanete do svalové i mentální paměti, můžete závod technicky zvládnout. Jízda samotná trvá v závislosti na délce trati od padesáti vteřin do minuty deset. Mým rychlostním rekordem je momentálně 136 kilometrů v hodině, takže se musím opravdu soustředit také v hlavě, protože sebemenší chybička může znamenat časovou ztrátu nebo v horším případě zranění,“ věcně přibližuje Timon Drahoňovský.

Jak přiznává, úrazy se mu naštěstí dosud velkým obloukem vyhýbají, a těch pár (dost) modřin prý nestojí za řeč. Víc jej trápí, že si v tuzemsku připadá jako sám voják v poli. Nejenže by se rád dělil s někým o tréninkovou dřinu, ale také o případné úspěchy, které by k tomuto, pro nás „exotickému“ sportu přitáhlo další nadšence. „Ano, z pohledu výbavy, tréninkových možností i závodů samotných jde o finančně a organizačně poměrně náročný zimní sport, ale na druhou stranu to stojí za to. Vidím to na Timonovi. Je fyzicky vyspělejší, cílevědomější a psychicky naprosto vyrovnaný. Myslím, že by mohl být inspirací pro ostatní a nemáme problém přibrat do našeho rodinného minitýmu další členy. Stačí se jen ozvat a zkusit to,“ říká otec Karel Drahoňovský, při své atletické průpravě Timonův kondiční trenér a sponzor v jedné osobě.

Letní příprava znamená pro oba tak čtyři tréninky v týdnu strávené buď v přilehlých lesích, na atletickém stadionu Ludvíka Daňka nebo v posilovně. A protože v Čechách není jediná využitelná dráha, s blížící se sezonou dochází také na startovní trenažéry v Liberci a Praze. „Když potřebujeme pilovat samotnou jízdu, využíváme nejčastěji nám nejbližší areály v německém Altenbergu a Königssee. Další možností jsou pak dráhy v rakouském Insbrucku či švýcarském Svatém Mořici. Rádi jsme také za kvalifikační série a hlavně tréninky v rámci závodů. Za den je možné zvládnout maximálně čtyři až pět zkušebních jízd, potom to už z hlediska myšlenkové únavy není moc bezpečné,“ vysvětluje student Waldorfského lycea v Semilech, kde nachází dostatečnou podporu své sportovní kariéry.

Otec a syn Drahoňovských

Ročník 2020–2021 byl pro Timona Drahoňovského ve znamení přechodu z juniorské do seniorské kategorie. Na mistrovství Evropy v rakouském Iglsu dojel coby junior v kategorii do dvaceti let na velice slušném 12. místě a v St. Moritz byl dokonce desátý na světě! Ve své první „dospělé“ sezoně byl v sérii závodů evropského poháru a o interkontinentálním závodě vždy nejmladším účastníkem, přesto se v Altenbergu na jedné z nejtěžších drah na světě prosadil mezi nejlepších dvacet jezdců! „Super zážitkem pro mě byl ovšem loňský start na Olympiádě mládeže v Laussanne, kde jsem skončil čtrnáctý. Dalším důležitým faktem je pro mě navazování kontaktů s ostatními skeletonisty z jiných zemí. Vedle Američanů mám teď kamarády také třeba z Gambie, Španělska nebo Tajwanu,“ pochvaluje si reprezentant naší země, a samozřejmě také Turnova. Současně přiznává, že komunikace s ostatními sportovci je pro jeho sportovní rozvoj nezbytná. Kromě podpory zastřešujícího Českého svazu bobistů a skeletonistů se oba Drahoňovští o sportovní rozvoj a organizaci musí starat hlavně sami. „První moudra jsme brali od Aničky (red. pozn.: rozuměj Fernstädtové), v současnosti nám se vším velmi pomáhá také bývalý německý skeletonista a nyní trenér Philipp Mölter. Napojení máme také na kouče v Rumunsku a pomáháme si s týmem Polska, kde podobně funguje další rodinný tandem otec a syn. Spoustu věcí se ale syn učí a dělá sám. Vyštelovat si například nože před závodem je doslova alchymie, na kterou si já netroufnu,“ říká otec Karel Drahoňovský.

Nezbytnou výstrojí skeletonisty jsou také zvláštní tretry s proužky s desítkami malých hrotů, které musí perfektně držet při běhu na ledě. Výsledky ovlivňuje svými materiály též kvalitní a zcela neprodyšná kombinéza. Tím nejdůležitějším je však helma, která musí naplňovat nejenom bezpečnostní, ale i další důležité prvky, jako je třeba bezvadný výhled. A v neposlední řadě na ni lze nalepit loga sponzorů – prostor je k dispozici! „Zapomenout nesmíme ani na ochranné kožené rukavice. Mimochodem právě ty jsou předmětem mého rituálu, protože si před závodem vždy navlékám jako první tu pravou,“ směje se Timon, který ke splnění svého snu udělal na své cestě první obrovské kroky.

Málokdo by totiž do něj řekl, že po třech letech na skeletonu, v tvrdé disciplíně zimního olympijského sportu, má tento mladý muž tolik jiných a naprosto zcela odlišných zájmů. Účastník několika recitačních soutěží hraje na příčnou flétnu, je hrdým sokolem, věnuje se skálolezení a do toho mu učaroval pohled na svět ze hřbetu koně. V muzice sice nemá vyhraněný styl, ale zato v jídle má naprosto jasno. „Takový pořádný stejk má něco do sebe,“ sbíhají se mu sliny zároveň s přiznáním svých závodnických rezerv. „Dál budu sázet na vyrovnanější hlavu, ale ještě hodně musím zamakat především na startech, od kterých se všechno odvíjí. Ostatní, jako třeba vypilování techniky jízdy, by mělo přijít s naježděnými kilometry,“ je si moc dobře vědom sympatický mladý muž.

Timonovým snem je zúčastnit se olympijských her. Přejme mu proto hodně štěstí na započaté sportovní cestě, abychom mu mohli fandit jako členovi týmu v barvách naší trikolóry. Najdou se další průkopníci tohoto pro ČR opravdu výjimečného sportu? Jedinečnost člověka je totiž výrazněji podtržena teprve až ve chvíli, kdy přestane být jediný.

Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.