STOLETÝ JIZERAN – OKÉNKO DO FOTBALOVÉHO SVĚTA SOUSEDŮ A OBECNÉ PROBLÉMY SOUČASNÉHO FOTBALU V NIŽŠÍCH SOUTĚŽÍCH

0

Když čeledín Ludvík Dušek viděl, jak se v okolních městech jako Turnov, Mnichovo Hradiště či Mladá Boleslav prohánějí sportovci s mičudou, přesvědčil chlapce ve svém okolí a v roce 1923 si našli plácek pod Loukovem na levém břehu Jizery. V květnu o rok později se už hrál propagační zápas SK Loukov – Mnichovohradišťský SK, po němž se nově vzniklý fotbalový klub přihlásil do tehdejší Pelikánovy župy fotbalového svazu v Mladé Boleslavi.

NÁZEV KLUBU DALA ŘEKA
Osmnáct zakládajících členů pocházelo z nejbližšího okolí – z Loukovce, Koryt, Sezemic, Sovenic, Březiny, Čtveřína, a jeden mladíček byl i z Vlastibořic. A právě Kamil Matějec přišel s nápadem, aby se klub jmenoval JIZERAN. Většina členů byla z Doubravy a bratři Josef a Ota Kobosilové objevili možnost hrát na obecním palouku pod Žďárem na levém břehu Žabakoru. Klubovní místností byl hostinec U Černých a prvním předsedou klubu se stal Josef Kobosil. Po první schůzi, která se konala 22. června 1925, byl zaregistrován Sportovní klub Jizeran Doubrava.
Hostinský Josef Čapek se v roce 1926 uvolil klubu pronajmout pole při silnici v místech, kde je – po třetím stěhování – dodnes. Pronajímatel měl tehdy jedinou podmínku – nesměla se pokácet letitá, ale plodná jabloň, stojící asi metr od lajny u levé brankové tyče. Tak tam soupeře strašila hezkých pár let.

PAVILON OD SKLÁŘŮ A KABINA Z ROKU 1938
Po výstavě českého skla, která se konala roku 1929 v Železném Brodě, zakoupil hostinský Čapek jeden pavilon a přestěhoval jej na hřiště. Kvůli němu se musela hrací plocha otočit o 90 stupňů. Při této akci padla i legendární jabloň. Akcemi v pavilonu získával klub finanční prostředky. Tehdy se dalo hrát již od patnácti let za dospělé, což byl případ Pepy Vávry, Slávka Šnajdra, Oldy Housy a dalších. Ti nejmladší dokonce zachraňovali situaci, když hráči vojenského věku odešli kvůli mobilizaci před hitlerovským vpádem. V neklidném podzimu roku 1938 se začala stavět kabina, a ta první stála kousek před tou dnešní.

VÁLKA, ZÁNIK, OBNOVA
Konec války přinesl několik zásadních změn a v roce 1948 došlo k nejhoršímu – Jizeran byl nucen sestoupit z I. A třídy a pro nedostatek hráčů a funkcionářů ukončil svou činnost. Doubravské hřiště osiřelo. Až po letech několik bývalých členů, k nimž se postupně přidávali další, v roce 1951 činnost Jizeranu obnovilo. Mužstvo dospělých hrálo většinou v nejnižších soutěžích mladoboleslavského okresu. Následoval postup do okresního přeboru a vzápětí do I. B třídy.

INVESTICE, ROZVOJ A DOTACE
V roce 1998 byl postaven nový občerstvovací stánek, jehož součástí je také společenská místnost. V roce 2000, krátce před oslavami 75. výročí založení Jizeranu, byly díky dotaci OS ČSTV zrekonstruovány kabiny. Poté se kolmo k hlavnímu hřišti zhotovilo druhé – tréninkové – a v roce 2002 byla vyvrtána studna, která umožňuje v době sucha zavlažovat trávník. V roce 2004 bylo vybudováno osvětlení a zavlažování tréninkové plochy. Rok 2005 byl z hlediska investic pro klub přelomový. Podařilo se získat dotaci od ministerstva školství v rámci grantu na podporu sportu a začalo se s rekonstrukcí a rozšiřování stávajících kabin.

COVID, NEDOSTATEK DOBROVOLNÍKŮ I HRÁČŮ
Také Doubravu zasáhl dopad covidové epidemie a v tomto „hluchém“ období se hledal další směr. Krátká epizoda transformace s FK Přepeře B se vzhledem k tradicím obou klubů neukázala být tím správným řešením. Z různých zdrojů se fotbalová veřejnost postupně dozvídá, že česká základna čítající zhruba 3 600 fotbalových oddílů se otřásá v základech a každý rok jich z fotbalové mapy zmizí desítky.
Vedle nedostatku financí v masové kopané je největším problémem nedostatek hráčů, ale i vesměs dobrovolných funkcionářů. Skeptici navíc angažovanost nastupující generace nevidí nikterak růžově. Pro mnohé obce či menší městečka je fotbal vedle své podstaty téměř všude rovněž nositelem místního společenského života. O to víc je třeba si cenit lidí, kteří v této nelehké době v sobě najdou sílu – a častokrát i na úkor svých kapes a rodin také čas – udržet nadšení pro tuto nejpopulárnější kolektivní hru na světě.

STOLETÁ OSLAVA
Naštěstí se stále ještě najdou případy, kdy neplatí prázdná slova, ale činy. Inu, než sto dobrých předsevzetí, je vždycky lepší jedno pořádné „zatovzetí“. Jizeran Doubrava oslavil v sobotu 21. června 100 let od svého založení. Parta kolem nového předsedy Josefa Šorejse válí nejen na hřišti, ale dokáže „máknout“ také mimo něj.
Úžasná atmosféra turnaje kategorií U9 a U11, hraného na čtyřech travnatých hřištích, byla triumfem domácích. Napínavý souboj žáků Jizeranu vedených trenérem Tomášem Šantrochem s hosty z Kláštera ozdobily jak hattrick doubravského Pepy Kovařiče, tak i květinové rozloučení týmu se spoluhráčkou Kateřinou Kovařičovou, která přechází do ženské kopané.

LEGENDY NA PLACE
V hlavním fotbalovém bloku se představila stará garda Slovanu Liberec, v jejíž brance byl mj. exturnovský trenér Míra Pašta, před nímž hrál např. Miloš Brezinský, asistent současného kouče Turnova Jiřího Štajnera. Stávajícímu A-týmu Jizeranu ve složení Šimíček a Tesař – Bárta (C), Hromada, Hujer, Říha, Čermák, Císař, Vondráček, Pavlíček, Paleček, Melichar, Štefan, Srb, Bulíř, Trč, Mikschl, Vedral, Nedvěd, Hisler a Pálka, předvedli ligisté výhrou 2:4 „jak se to hraje tam nahoře“.
Dva góly Tomáše Janů, neskutečný pohyb a nahrávky Thea Gebre Selassieho, herní přehled Miroslava Holeňáka a fotbalový kumšt ostatních včetně Michaely Harvilové oko diváka určitě potěšily – stejně jako dva pěkné góly v síti libereckého brankáře Míry Pašty, o které se postarali oslavenci Tomáš Hujer s Čermákem. O hladký průběh duelu se v úmorném vedru staral hlavní sudí Jaroslav Stejskal, jemuž na čarách pomáhali kolegové Diňa a Tremel.
V posledním utkání, řízeném rozhodčími Marianem Diňou, Tremelem a Palečkem, se na place představily staré gardy jubilujícího Jizeranu a Turnova. V brance domácích se několika skvělými zákroky blýskl Jaroslav Stejskal, před ním hráli Roman Peterka, Jiří Halfar, Jan Kašpar, Miroslav Zakouřil, Petr Koťátko, Luboš Odcházel, Jan Šelemberg, Milan Váňa, František Jedlička, Aleš Lebeda, Martin Jeleček, Vladimír Mazánek, Marian Šulej a Josef Šorejs. Vítězství hostů kolem Járy Mencla zařídil dvěma góly Jiří Šimek, jehož otec tým spolu se Zdeňkem Bubákem vedl.

LEGENDY, KTERÉ DRŽÍ KLUB
Poté byli – v rámci akce podpořené místním obecním úřadem, Národní sportovní agenturou, Mlýnem Perner, Pivovarem Svijany, firmou SECO a OFS Mladá Boleslav, jehož předseda Ing. Vlk byl osobně přítomen – slavnostně oceněni zasloužilí klubisté.
Mezi nimi je doslova legendou sparťan Jaroslav Süsser, starosta Jan Süsser, Jaroslav Louda, Karel Jeníček, Jan Francák a Miroslav Kapras. A právě jejich štafetu teď přebírají následníci okolo Josefa Šorejse, kteří si svou historii a tradici plně uvědomují. Posílené a vhodně doplněné Áčko i mládež šlapou – ale hlavně, ruku k dílu tady vedle hráčů dokáže přiložit také spousta dalších lidí, bez jejichž patriotismu by oslavy století zakončené letní zábavou s hudební skupinou Víkend rock nedopadly tak důstojně, jak proběhly.
Klobouček!

Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.