TŘICETILETÍ DOMOVA MLÁDEŽE A POHLED BÝVALÉHO STUDENTA NA NAŠI SOUČASNOST

0

1. září 1985 byl zprovozněn domov mládeže u Střední zdravotnické školy v Turnově. Tehdy šlo o definitivní potvrzení další existence školy v našem městě, protože hrozilo její stěhování do Jičína. Škola si výročí domova mládeže připomněla poslední zářijový pátek, kdy se zde také konalo výjimečné setkání, jehož účastníci dorazili z různých koutů světa. „Od roku 1980 do roku 1994 školou prošlo asi 130 zahraničních studentů. Byli opravdu z celého světa. Namátkou ze Sýrie, Íránu, Iráku, Libye, Pákistánu, Libanonu, Afghánistánu, Laosu či z řady afrických zemí,“ vypočítává ředitelka školy Lenka Nováková.

Podle ní zde většina těchto studentů, z nichž někteří přicházeli do tehdejšího Československa už ve 14 letech, našla nový domov. „Odešli od svých rodin prakticky navždy, u nás byli na internátě 365 dnů v roce, prožívali s námi všechny naše svátky i prázdniny, není divu, že některým vychovatelkám říkali maminko. Dnes jsou z nich významní zdravotničtí odborníci ve svých mateřských zemích, nebo v zemích, kde se rozhodli žít. Mnozí se stali lékaři, z jiných jsou manažeři; a všichni velmi rádi vzpomínají na mládí v Turnově. Naše město se jim zapsalo hluboko do srdce, ať už je osud zavál kamkoli,“ doplnila ředitelka. Velmi vřele zahraniční studenti mezi sebou uvítali učitelku českého jazyka Vlastu Guznarovou. Setkání se zúčastnil i její manžel, bývalý ředitel školy Karel Guznar, bývalí i současní učitelé, vychovatelé a další pracovníci školy a internátu.

201510082251_oso_91_015_szs

Jedním z takových studentů byl také Qadeer Negahban, který do Turnova přijel z Afghánistánu v roce 1985. Po maturitě pracoval nejdříve jako zdravotník, poté vystudoval lékařskou fakultu v Brně, působil v naší zemi a v Saúdské Arábii, dnes je kardiologem v Londýně.

* Jak na Turnov vzpomínáte?
Úžasná doba mého života. Byli jsme všichni mladí a vůbec nevadilo, že jsme z různých částí světa. Dokázali jsme vedle sebe žít bez rozdílu barvy pleti, našli jsme společnou řeč, měli jsme se a stále se máme navzájem moc rádi. Myslím, že je to příklad i pro dnešek.

* A samotné město?
Byl jsem hrozně mladý, bylo mně 14 let, když jsem sem přijel. Rodiče zůstali a dodnes žijí v Afghánistánu. Město se samozřejmě za ty roky hodně proměnilo. A proměnili se i lidé. Dříve tu byla cítit větší sounáležitost, humanismus, dnes je společnost hodně komerčně zaměřená. Přesto myslím, že česká společnost vůbec není špatná.

201510082252_oso_92_015_szs

* Afghánistán, těžce zkoušená země…
Ano, je to opravdu nešťastná a hodně zkoušená země. Přitom samotní její obyvatelé jsou velmi vstřícní, mírumilovní a pohostinní. A také hrdí. O svou svébytnost bojovali s Alexandrem Velikým, Džingischánem, Ruskem či Čínou a NATO. Je to země na křižovatce a mocní této planety si ji již mnohokrát chtěli podrobit. To se ale nikomu nepodařilo. Terorismus sem byl importován z jiných zemí. Svět by měl vědět a uvědomit si, že Afghánci si nenechají vnutit cizí kulturu. Do budoucnosti jsem stále ještě optimista, jednou se i zde lidem bude žít dobře. Země má velké zásoby nerostných látek, které mohou být základem budoucí prosperity, až se situace uklidní. Země potřebuje pomoc, ale ne vojenskou…

* Co říkáte na aktuální otázku běženců v Evropě?
Velmi pečlivě to sleduji. Lidé utíkají před válkou v Sýrii, celé rodiny s malými dětmi. Evropa již také něco podobného v minulosti zažila. Já se na to snažím dívat jako Afghánec, ale i jako občan České republiky. Proto je mně trochu líto postoje, jaký nyní Česká republika k běžencům zaujímá. Je to bohatá země, žije se tu velmi dobře všem sociálním skupinám, myslím tedy, že by neměl být problém pomoci tisíci či dvěma tisícům lidí, kteří jsou v tísni a už nemají kam jít. Možná natrvalo, možná jen dočasně, protože hodně z nich, až se situace u nich doma uklidní, se budou chtít vrátit.

* A strach z terorismu?
I tomu rozumím, ale nepřeceňoval bych to. Naprostá většina lidí zoufale utíká před válkou z rozbombardované země. Nejsou to lidé, kteří tu válku způsobili, oni jsou jen oběti politické hry. Dejme jim čisté šaty, podejme ruku s lahví vody a nevyhánějme je. Myslel jsem si, že Evropská unie bude na tyto skutečnosti lépe připravena, v tomto případě myslím, že jako celek selhala. Pro mě jako lékaře jsou ty záběry utečenců, které vidím v televizi, nesmírně smutné.

201510082252_oso_93_015_szs

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.