ROVENSKO PŘÍKLADEM!

Úctyhodné je, jak si v Rovensku pod Troskami připomínají svoji historii. A to nejen výsadek Antimony z II. světové války (letos od událostí v roce 1943 uplynulo 80 let – ZDE), ale i třeba i smutný příběh z května 1945, kdy zde zahynuly desítky německých civilistů (ZDE). V neděli 10. září zde proběhlo další významné setkání. Zhruba dvě stovky lidí přišly k nové pamětní desce u kostela sv. Václava vzdát hold zdejšímu zapomenutému rodákovi Václavu Leitensdorferovi. Ten se zde narodil v roce 1913, za II. světové války sloužil jako palubní střelec v 311. československé bombardovací peruti v rámci britské RAF.

Jak uvedla starostka města Jiřina Bláhová, donedávna se o tomto válečném hrdinovi v Rovensku nevědělo. S historickou připomínkou přišel Karel Havlíček z Turnova, nadšenec do vojenské historie. O zapomenutém rodákovi se také v podstatě dozvěděl náhodou při studiu dobových materiálů. S pomocí města se mu poté podařilo zorganizovat akci, do které se zapojil Czech Spitfire Club, nad Rovenskem proletěl historický letoun Lockheed L-10 Electra, kterým létal Jan Antonín Baťa, u něhož radiotelegrafista 311. československé bombardovací perutě před válkou pracoval. Na náměstí byl rozložen dobový tábor RAF s replikou letounu Spitfire.

„Panu Havlíčkovi patří velké poděkování, součástí pietního aktu byla také pamětní deska Václavu Leitensdorferovi, kterou pořídil na své náklady,“ uvedla starostka. Ta poté přítomným přiblížila život zapomenutého rodáka, který se v Rovensku pod Troskami narodil 6. listopadu 1913. Jeho otec byl holičem a také výraznou postavou divadelního spolku, byl knihovníkem, spoluzakladatelem i předsedou rovenského fotbalu. Syn Václav pocházel ze šesti dětí. V roce 1928 po ukončení základní školní docházky si podal přihlášku do Baťovy tříleté školy ve Zlíně, kterou ukončil v roce 1931 a jako technik instruktor byl jedním ze 14 vybraných mužů, které Tomáš Baťa vyslal v červnu 1931 do tehdy britské Indie. Jednalo se o skupinu dobře jazykově vybavených a obchodně zdatných mladých odborníků, kteří byli pověřeni vybudováním sítě prodejen.
V roce 1935 se Václav vrátil do Československa, kde byl odveden, nastoupil vojenskou prezenční službu. Poté se opět vrátil do Indie. Začala druhá světová válka a on se hlásil do československého vojska v zahraničí. Vyhověno mu bylo v říjnu 1942. V lednu 1943 byl přijat do královského letectva a v květnu byl zařazen do školy pro radiotelegrafisty – střelce. První operační let absolvoval 21. března 1944. Do 22. května 1945 jich měl na svém kontě celkem 53, což obnášelo 578 operačních hodin. Byl několikrát vyznamenám českými i britskými válečnými řády. V červenci 1945 se v Británii oženil, se svojí ženou měl tři dcery, domů se již nevrátil. Zemřel v Leicesteru 19. května 1984.
Smutným odrazem doby je, že jeho sourozenci – sestry byly dokonce členkami OV KSČ v Turnově – se ho v 50. letech zřekli, a dokonce si změnili příjmení. On nicméně udržoval alespoň písemný kontakt se svým otcem, který zemřel v roce 1967. „Toto je silný příběh a zároveň trochu smutný příběh člověka velkých morálních kvalit, pevného charakteru, který byl ve své vlasti, a dokonce i ve svém rodišti, téměř zapomenut. Je mně velkou ctí, že takový člověk má kořeny právě u nás v Rovensku,“ dodala starostka Jiřina Bláhová.

„Já myslím, že je skvělé, když vracíme našim národním hrdinům tváře a jejich jména umíme spojovat s příběhy. Obraz, který byl někdy o tomto národě vytvářen jako o národě lidí, kteří se v protektorátu měli možná lépe než v samotném Německu a pracovali pro Říši, nebyl nikdy přesný a ani spravedlivý. Lidí, kteří se buď těsně před válkou nebo během ní rozhodli bojovat za svobodu a samostatnost této země, bylo mnoho, mnoho z nich bylo neprávem zapomenuto, mnozí z nich skončili ve vězeních a někteří na komunistických popravištích. O to víc je důležité i s takovýmto odstupem připomínat jejich jména,“ uvedl na setkání hejtman Libereckého kraje Martin Půta. Jak dodal, Rovensko pod Troskami patří mezi ta města v našem kraji, která svoje hrdiny připomínají, a připomínají je pravidelně. Navíc se zde nebáli připomenout i události, které se tady staly na konci druhé světové války a měly také tragický rozměr, i když oběťmi nebyli Češi, ale Němci. „Myslím, že i to patří k dnešní době, připomenout si nejenom naše slavná vítězství, ale také chyby a prohry, které máme za sebou. Děláme to především kvůli našim dětem…,“ uzavřel hejtman.