V pořadí svou jedenáctou knihu dovedl Zdeněk Mrkáček k dokonalosti (ano, netřeba volit jiný výraz). Po úspěšných knihách o krajině, flóře a fauně Českého ráje, a to včetně celovečerního dokumentárního filmu Jedinečný Český ráj, je jeho zatím poslední publikace věnována jeho velké vášni – ptačí říši. Tento velký lokální patriot, dlouholetý profesionální ochranář přírody, ornitolog, fotograf a průvodce stovkami besed a přednášek pro různé věkové skupiny, dovede své posluchače strhnout. Nebuďte proto překvapeni, když v jarním Českém ráji potkáte někoho s jeho novou knížkou – Atlasem ptáků – v podpaží.
Nejde totiž jen o působivou publikaci; v moderním slovníku bychom mohli říct, že je to knížka interaktivní. Najdete v ní na 140 druhů ptáků, většinou i s jejich hlasovým projevem. Fotoaparát „chytrého“ telefonu nastavíte na QR kód pod fotografií konkrétního ptáka a bezprostředně slyšíte jeho hlas. Jak Mrkáček sám uvádí, bezpečně pozná podle hlasu na 120 druhů ptáků. Když se do tématu ponoříte, velmi brzy si osvojíte alespoň desítku hlasů z ptačí říše. Procházka jarní krajinou tak dostane úplně jiný rozměr. Dění kolem sebe začnete vnímat jinak než dosud.
„I v zimě u nás zůstává celá řada druhů a některé z nich se začínají ozývat již od ledna. Na jaře se smísí s těmi tažnými, kteří k nám přilétají vyvést mladé, stavějí hnízda. Příroda ožívá. A právě na jaře v ní panuje čilý ruch. Stačí se jen zastavit a naslouchat. V jarní přírodě můžete slyšet brhlíky, sýkorky, hrdličky a další druhy,“ přibližuje Mrkáček.
Atlas ptáků je také knihou s příběhy. Zaujme například historka, jak autor vyčkával ve skrytu u hnízda orla mořského. Samice s mláďaty čekala, až přiletí samec s potravou, ten však nepřinesl nic. Na hnízdě ho naštvaně nechala a zanedlouho se s potravou vrátila sama; z našeho pohledu bychom mohli říct, že se na partnera vyčítavě dívala. To si však samozřejmě jen domýšlíme. Faktem je, že orel mořský, jehož rozpětí křídel dosahuje až dva a půl metru, je největším druhem, který u nás můžete spatřit. V našem kraji hnízdí déle jak 25 let. V současnosti žijí na území Českého ráje dva páry. Budete-li mít štěstí a dostatek trpělivosti, můžete ho při lovu zahlédnout třeba na Žabakoru.
Podle Mrkáčka ptáci mezi sebou vedou čilou komunikaci na různá témata, například ohledně potravy či hrozícího nebezpečí – tehdy jsou jejich hlasy plné vzrušení. Hlasové projevy samečků v době toku mají dva základní významy – získat partnerku a obhajobu hnízdního revíru.
Zajímavostí je, že sojka nebo špaček dokážou hlasy jiných ptáků úspěšně napodobovat. „Setkal jsem se i s tím, že sojka naprosto věrně napodobila skřípání zarezlého kola u kortouče,“ říká Zdeněk Mrkáček. Z dalších unikátních druhů zachycených v nové knize je to například sokol stěhovavý, který u nás žil do 60. let minulého století a vrátil se až na přelomu tisíciletí. Jde o nejrychlejšího ptáka – při útoku na kořist ve střemhlavém letu dokáže vyvinout rychlost až 300 kilometrů za hodinu.
Od 80. let minulého století v Českém ráji hnízdí krkavec, v lesích ve skrytu žije holub doupňák. Na vodních tocích i rybnících lze vzácně pozorovat čápa černého, na rybnících volavky i roháče, který svá mláďata vozí na hřbetě. V lesích na Prachově i jinde hnízdí hýl obecný, kterého Mrkáček označuje za korunního prince naší krajiny. Rád se vrací také k velké skalní dutině výrů, která je ideální pro přílety a odlety samice, manipulaci s potravou a procvičování křídel mláďat, než začnou létat.
„Samostatnou kapitolou jsou hlasy ptáků ve vážné hudbě. Není žádným tajemstvím, že Antonín Dvořák při svých pobytech na sychrovském zámku se rád procházel a poslouchal zpěv ptáků. V jeho slavné Novosvětské je slyšet motiv zpěvu sýkory parukářky. Hlas strnada byl inspirací pro ústřední motiv ze Symfonie č. 5 e moll, známé jako Osudová, od Ludwiga van Beethovena,“ doplňuje Zdeněk Mrkáček. Hlasům ptáků naslouchal také Leoš Janáček a další skladatelé. „Čím víc budeme chodit do přírody a poslouchat hlasy ptáků, tím méně budeme potřebovat prášky a doktory. Já sám si nedovedu přírodu bez hlasů našich pěvců představit. Dodávají atmosféru našemu kraji i celé zemi. Někteří zpívají jen v letu, jiní z krytu křovin, nebo naopak z vrcholu stromu či střechy. To všechno vytváří naprosto výjimečný celek, který nazýváme živou přírodou. Přeji všem hodně radosti při jejím objevování,“ uzavírá autor fascinující knihy.
V Turnově ji získáte za 390 Kč v Knize Českého ráje v Hluboké ulici, v Antikvariátu Michala Bartůňka či v informačním centru na náměstí. Kniha Atlas ptáků nabízí nejen fotografie a hlasy z ptačí říše; o každém druhu se dozvíte jeho charakteristiku, zbarvení, výskyt v přírodě a řadu dalších zajímavostí. Dalším unikátem publikace je skutečnost, že hlasy některých ptáků převedl do notového zápisu známý turnovský hudebník Martin Hybler.
Zdeněk Mrkáček knihu vydal vlastním nákladem, grafickou úpravu a sazbu připravila Hana Srbová, nahrávky hlasů ptáků pořídili kromě autora také Vít Zavadil a Jiří Šťastný, jejich zvukovou úpravu provedl Pavel Barták. Fotografie ptáků vedle autora pořídilo i několik dalších fotografů. Kniha vyšla v nákladu 1 000 výtisků. Vydání první.
NAHRÁVÁNÍ PTAČÍCH HLASŮ JE NÁROČNĚJŠÍ NEŽ FOTOGRAFOVÁNÍ, ŘÍKÁ ZDENĚK MRKÁČEK
Snímek zachycuje autora při nahrávání hlasů ptáků v přírodě. Jak uvádí, je to náročnější než samotné fotografování. „V dnešní době je akustické znečištění krajiny a přírody značné. Téměř všude doléhá hluk dopravy včetně letadel, slyšet jsou sekačky, motorové pily či křovinořezy. Najít alespoň relativně klidné místo je tak stále obtížnější. Nahrávání ztěžují také vítr a déšť. Pokud jde o roční dobu vhodnou pro nahrávání, nejlepší je samozřejmě jaro, kdy prakticky všechny druhy hnízdí a nejvíce se ozývají. Denní ptáci jsou v tomto období nejaktivnější od časného rána do zhruba desáté hodiny dopoledne, sovy během noci, zejména při stmívání a rozednívání,“ uvádí Mrkáček.
K nahrávání hlasů používá digitální magnetofon japonské výroby s velkým směrovým mikrofonem a větrnou ochranou. Fotografie ptáků pořizuje digitální technikou značky Nikon; využívá teleobjektivy o ohniskové vzdálenosti 300 a 500 mm, případně fotoaparát Nikon Coolpix P1000 s pevně zabudovaným objektivem s velkým rozsahem. Jak dodává, jen výjimečně se podaří pořídit snímek náhodně. Nezbytná je detailní znalost prostředí – často se na stejné místo vrací i několikrát. „Nikdy nepořizuji snímky za každou cenu, ale vždy s ohledem na ochranu a bezpečí daného druhu,“ upřesnil Zdeněk Mrkáček.
Snímky jsou z prezentace Mrkáčkovy nové knihy v turnovském Kině Sféra