Neodbytný zvuk motorové pily brzy zjara, to nevěstí nic dobrého. Tak támhlety jabloně už letos nevykvetou. Koukám z okna kuchyně a je mi smutno. „No – a co s tím? Nikdo to nechce, jen to hnije – těch pár jablek v zimě si koupíme, nejde to sekat, furt hrabat listí, kdo by se na tom huntoval,“ zní mi v uších spokojený sousedův hlas. Krajina, kterou nám naši předkové zanechali tak pěknou, pestrou a štědrou – hlavně díky vzrostlým ovocným stromům a remízům – bude zase nejspíš bohatší o nějaký ten kus jalového anglického trávníku, ohraničeného řadou nudných tújí. Jak originální!
Stěžovat si a nadávat, to by nám šlo! Beru telefon a volám několika lidem, kterým to také není jedno. Píšeme, sháníme, ptáme se, studujeme a zase telefonujeme, píšeme, sháníme… Do podzimu je všechno pohromadě: pozemek, stromky, kolíky, pletiva, rýče, něco k obědu, štrúdl a hlavně lidi! Jablíčková slavnost, kterou na konci podzimu každoročně pořádá Centrum pro rodinu M.E.D. v Semilech se letos konala v obci Klokočí na malé rodinné farmě.
Společně jsme slavnost zahájili krátkou pobožností pod širým nebem, písničkou a divadélkem pro děti. Pak přišlo na řadu společné moštování a trocha soutěžení: o nejdelší mrkev, o největší řepu, o nejlepší jablečnou buchtu… Na slavnost plynule po dobrodružné stopované na skalách navázala brigáda. Vysázena byla alej z 33 ovocných stromů – vysokokmenů původních odrůd na semenné podnoži. O pár dnů později pak dalších 10 stromů a remíz v obci Rakousy. Stromy sázelo víc než 50 lidí, většinou rodiny s malými dětmi. Děkujeme těm, co sázeli, a Nadaci Partnerství za příspěvek v rámci programu Strom života za finanční podpory Státního fondu životního prostředí a Ministerstva životního prostředí ČR.
Anna Hudská, Klokočí