PŘÍBĚH, KTERÝ BY NEMĚL BÝT ZAPOMENUT

0

Do Turnova se spolu s manželkou přistěhovali v roce 1953. V té době byl příslušníkem ČSLA v hodnosti nadporučíka a ve funkci velitele dělostřelecké baterie 361. dělostřeleckého pluku. O kom se to zmiňuji? Jedná se o Rudolfa Žižku. V den jeho 93. narozenin, tedy 2. ledna letošního roku, jsme poseděli, připili si na zdraví a popovídali si. Mě tehdy napadlo, že jeho příběh by neměl zapadnout.

Pplk. Rudolf Žižka, ještě jako náčelník štábu 361. dělostřeleckého pluku.

Po příchodu do Turnova se pan Žižka postupem času propracoval na funkci náčelníka štábu dělostřeleckého pluku a získal hodnost podplukovníka. V osudovém roce 1968 mu bylo 41 let. Tento rok byl pro něho zlomový. Ve svých vzpomínkách vyprávěl, jak 21. srpna 1968 do Turnova dorazila armáda Polské lidové republiky a její velitelé se dožadovali obsazení turnovských kasáren a odzbrojení posádky. Rudolf Žižka v té době z titulu funkce náčelníka štábu pluku zastupoval velitele pluku, který byl na dovolené. Vydal proto rozkaz k obraně kasáren a k tomu, aby okupačním jednotkám nebyla poskytnuta žádná součinnost, aby s nimi nikdo nekomunikoval. Do bran byla postavena děla a jako zastupující velitel odmítl kasárna vydat okupantům. Poláci se tedy utábořili nad Turnovem na Károvsku, v místě současné nové zástavby. Tanky postavili tak, aby jejich hlavně mířily na kasárna.
Vojáci v kasárnách dostali rozkaz, že je nikdo nesmí opustit. Tento stav trval několik dnů. Kasárna nesměli opustit ani vojáci základní služby a ani důstojníci. Poláky nakonec po necelém týdnu vystřídala armáda SSSR. Tradovalo se, že si spletli Turnov s Trutnovem. Osobně pamatuji, jak se otáčely ukazatele směru na křižovatkách, všude se objevovaly nápisy Svoboda, Dubček, Smrkovský, Černík, dále Válka je vůl. Běž domů Ivane…

V roce 1968, před touto okupací, bylo v Československu cvičení armád tehdejší Varšavské smlouvy pod názvem VLTAVA. Toto cvičení bylo, jak se později ukázalo, nácvikem k obsazení Československa na pokyn Moskvy. Pro ty, kteří jsou mladší, uvádím, že v roce 1968 došlo k násilnému obsazení Československa armádami téměř všech států Varšavské smlouvy – Sovětského svazu, Polska, Maďarska, Bulharska a Německé demokratické republiky. Rumuni toto odmítli a Albánie tehdy na protest proti této agresi z Varšavské smlouvy vystoupila.

Dělostřelecký pluk byl poté přesunut do Uherského Hradiště, veškerý záložní vojenský materiál byl odvezen do Kostelce nad Labem, kde pro tento účel byl zřízen zvláštní vojenský útvar. Sem šel i pan Žižka. Po několika dnech byl odvelen do Terezína, kde byl ustanoven do funkce náčelníka štábu pluku, hodnost podplukovníka mu byla ponechána. Po čistce, které se tehdy říkalo prověrky, byl v roce 1969 z armády jako politicky nespolehlivý propuštěn. Sám si posteskl, že když byl ve funkci, chodili za ním ředitelé turnovských závodů a zemědělských družstev v okolí do kasáren, požadovali pomoc, on jim poskytoval vojáky na brigádu. Když ale byl z armády z politických důvodů propuštěn a u těch domnělých přátel požadoval zaměstnání, všichni se k němu ze strachu otočili zády. Z mnoha přátel, kterým pomáhal, se tak stali pouze známí, kteří se před ním raději zapírali.

Vzhledem k tomu, že musel rychle sehnat zaměstnání, aby nebyl potrestán na příživnictví, využil nabídky práce jako montážní dělník na páse v Mnichově Hradišti v národním podniku LIAZ. Do zaměstnání vstupoval s obavou, jak ho kolektiv přijme jako bývalého vyššího armádního důstojníka. Tady uvedl, že je vděčný Václavu Polachovi ze Všeně, který se jej ujal a velice rychle mu pomohl, aby se dobře zapracoval. Oba pak pojilo dlouholeté přátelství. Na pozici dělníka na montážní lince R. Žižka vydržel až do odchodu do důchodu v roce 1987. Ani pak ale nezahálel, v České spořitelně hledali místo řidiče. Vzhledem k tomu, že měl k autům vztah, vydržel jezdit až do svých 70 let.
V roce 1990 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka.

V letošním roce si připomínáme 30 let od odchodu posledního okupačního vojáka z Turnova, ke kterému došlo 28. května 1990. Pan Žižka se ale tohoto výročí již nedočkal, zemřel letos 5. února. Myslím, že takovýto příběh by neměl být zapomenut. Historii, i tu nedávnou, si musíme v zájmu naší budoucnosti připomínat, a to zejména mladé generaci, abychom nedopustili její přepisování, a to špatné z naší historie nedovolili opakovat.
Vlastimil Šnajdr, vlastasnajdr@seznam.cz

Turnov bylo první město v naší zemi, odkud v roce 1990 odešla okupační sovětská armáda. Zastupitelé města proto odhlasovali 28. květen jako městský svátek, který by má připomínat tuto historickou událost.

Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.