Měla jsem ve svém životě velké štěstí. Potkala jsem v ten pro mě pravý čas osobnosti. Osobnosti tak cenné pro utváření mého postoje k životu a k uznávání těch opravdu nejcennějších lidských vlastností. Takovou osobností byl pro mě pan profesor Jaromír Horáček. Vzpomíná na něho nejen jeho rodina, jeho nejbližší, ale celá generace studentů. Studentů, které vedl k poznání hodnot tak potřebných pro utváření lidského společenství.
Dne 3. února před sedmnácti lety jsem se s úctou a láskou loučila s naším Jaromírem. Pan profesor byl nejen pro členy legendárního divadélka Kompas a později divadelního souboru Mandragora tím největším vzorem, kamarádem a rádcem. Zanechal hlubokou stopu v kulturním dění našeho města, byl zakladatelem a tvůrcem legendárních Barevných střed. Do dnešní doby jsem nezažila hodnotnější pořady, než které dokázal v té nelehké normalizační době uspořádat. Vydal několik básnických sbírek ve spolupráci s turnovskou knihovnou a také knihu pověstí z Podkrkonoší pod názvem Hadí štěstí.
Moje dnešní malá vzpomínka též připomíná, že od jeho narození 24. června tohoto roku uplyne 100 let. Prosím všechny pamětníky a členy obou divadelních souborů, vzpomeňte se mnou. Společně s jeho rodinou, a hlavně jeho vnukem Pavlem Trnkou (na snímku), bychom rádi uspořádali vzpomínkový pořad na tuto velkou osobnost a čestného občana našeho města. Budu ráda za každou vzpomínku. Kontaktujte mě prosím osobně.
Vím, že pan profesor Jaromír Horáček je tady stále s námi. Jak sám napsal jako motto své básnické sbírky: „Zanechat jen pár stop v písku času…“
Eva Kordová, radní města a knihovnice, EvaKordova@seznam.cz
Viz také ZDE