Náš region patří v letní sezoně i díky dobře odvedené práci zástupců turistické destinace na různých veletrzích cestovního ruchu k nejnavštěvovanějším v republice. Tam je ale řečeno „A“. To „B“ by měla být infrastruktura daných území. Není to nefér do obcí, které nejsou připravené, poslat takové množství turistů? Dnes už to dávno nejsou „baťůžkáři“, kteří přijedou vlakem nebo autobusem. Dnešní turista má každý svoje pořádně velké auto. To potřebuje zaparkovat, rád by i někam vyhodil odpadky, nebo si došel na toaletu. A vidí turisty vůbec rádi samotní obyvatelé obcí Českého ráje? Vždyť zas tolik z nich cestovní ruch neživí…
Když jsme si povídali s Martinem Barchánkem, který v Malé Skále provozuje obchody Farma Natura (ZDE), vyplynulo z rozhovoru na toto téma několik postřehů, které mohou být inspirující a vzbudit diskuzi.
Martin Barchánek to vidí poměrně jasně: „Začíná to odpadkovými koši. Malou Skálou projde za tři letní měsíce čtvrt milionu lidí. Najdou tu jen minimum odpadkových košů, takže odpad často končí někde pohozený, a to je škoda. Jsem ale náturou optimista a věřím, že když se návštěvníkům vytvoří podmínky, tak se většina bude chovat lépe. Zatím to tak není a bohužel to negativně odnesou místní obyvatelé. Turisticky exponovaná obec nemá soutěžit o nejmenší množství vyprodukovaného odpadu.“
Malá Skála i další místa v našem regionu patří k turistickým magnetům. Bohužel se tu ale dodnes nepodařilo vybudovat potřebnou infrastrukturu, stále se o tom jen mluví. Citelně chybí odstavná parkoviště a služby pro turisty. Pro cyklisty a pěší funguje vyhledávaná Greenway Jizera, spontánně zde vzniklo několik „občerstvovacích“ stanic, ale s kvalitním zázemím to nemá mnoho společného. Na Jizeře v krátkém úseku mezi Malou Skálou a Dolánkami podniká několik firem, ale spíš je to souboj na nože než společně vytvořené profesionální zázemí pro návštěvníky, ze kterého by profitovali všichni.
„Asi mě za to hodně lidí nebude mít rádo, ale chceme-li turistický ruch v Českém ráji opravdu pozvednout, tak se nevyhneme placeným vstupům a regulaci míst, kam turista ještě může a kam už ne. Budu chtít jít do skalního města, zaparkovat a v sociálním zařízení se třeba i osprchovat? Budu za to muset zaplatit. Všeobjímající dotace z Evropské unie to těžko všechno uhradí. Podívejte se například do sousedního Polska, jak tam v poslední době cestovní ruch funguje. Dřív nebylo myslitelné, aby Češi do Polska jezdili na letní dovolenou. A dnes? Poláci nám hodně utekli. Zatímco my jsme přešlapovali na místě a dojímali se z krás české krajiny, oni tvrdě makali. Kdo tam ještě nebyl, doporučuji! Projděte se Harrachovem a Szklarskou Porębou a nepotřebujete k tomu víc co vysvětlovat. Obecně – když lidem u nás vytvoříme podmínky k tomu, aby neodhazovali papíry, nemočili na ploty místním a v přírodě se chovali slušně, budou se tak většinou chovat. U nás se ale za poslední desetiletí z pohledu turistického ruchu mnoho nezměnilo. Často je to o svačině na výlet s sebou, protože na trase kvalitní občerstvení v Českém ráji nenajdete. A většinou ani nejde o kvalitu, ale že není k dispozici žádné,“ uzavřel Martin Barchánek.
ANKETA
Oslovili jsme několik lidí v našem regionu, kteří mají s tématem něco společného. Zeptali jsme se jich, jak vidí současnost a budoucnost Českého ráje, úroveň služeb a případné omezení pohybu ve zvlášť chráněných lokalitách.
POLSKÝ PODNIKATEL VIDÍ CIZINCE ZA SVÝM PLOTEM RÁD. ČECH ZA SVÝM PLOTEM CIZINCE RÁD NEVIDÍ
Fakt, že v Českém ráji, a nejen v něm, mizí možnosti slušného stravování i tradičního českého stánkového občerstvení, je naprosto hmatatelný. Asi je momentálně zcela nepodstatné, zda za to může Babiš, covid nebo obchodníci sami, ale děje se to. Trend je citelný jak „tam venku“, tak bohužel i ve městech.
To, co jsem viděl v polských městech a na polské riviéře, zcela odpovídá jak charakteristickému polskému duchu podnikání, tak evidentně lepšímu managementu při získávání opravdu účelných dotací. Nikdy se nepřestanu divit, co se například stalo s polskou silniční sítí za posledních dvacet let. Moderní rychlostní komunikace, z nichž jen minimum je zpoplatněných, rostou závratnou rychlostí. Ale i silnice typu našich prvních a druhých tříd jsou bezchybné. První díra, do které jsem po 1 800 kilometrech Polskem vjel, byla příznačně až v Harrachově. Nemůžu si pomoct, ale při tomhle srovnání mně celková dopravní politika v ČR (od plánování přes výstavbu až k údržbě) přijde mimořádně tragická.
Polské pobřeží není zase tak rozsáhlé, jak se může na první dojem zdát, ale celkem bez problémů pojme obrovské množství místních i zahraničních návštěvníků. Člověk má pořád dostatek volného prostoru, aby si místa užil. I když nic není samospásné a například sobotní odjezd od moře do vnitrozemí znamenal několikeré přeplánování trasy, abychom neuvázli v desítkách kilometrů dlouhé koloně vedoucí paradoxně od moře ke Gdaňsku a dál k východu. I tak jsme se jí nakonec museli zúčastnit, takže příjezd do 140 km vzdáleného Malborku se o dvě hodiny prodloužil.
Mimochodem, polský Malbork… Jedná se o památku UNESCO a také se podle toho tváří, ale pohoda, která kolem hradu panuje, byla hmatatelná. V klidu dětem koupíte zmrzlinu, sednete si s rodinou do trávy, obdivujete gotickou architekturu (a její kopii z 50. let), přitom si hrad na nedostatek návštěvníků rozhodně stěžovat nemůže.
Dokážete si tohle představit v centru Prahy? Té Prahy, která je považována za jedno z nejkrásnějších měst (samozřejmě krom suburbií), ale ve skutečnosti je znásilňovaná kýčem a overturismem, který českého návštěvníka jen odradí? Vzal jsem děti leckam, ale na památky do Prahy si budou muset zajet jednou samy a se svými nervy.
Co v Českém ráji chceme? Velká parkoviště s komplexním zázemím pro tisíce turistů neschopných konzumovat genia loci, kterého jim naše krajina nabízí, turnikety u každé skalní věže, hotely a zácpy na naší silniční síti z přelomu 19. a 20. století? Rozdíl, který vidím mezi námi a Polskem, je mimo jiné ten, že polský podnikatel vidí cizince za svým plotem rád, protože jej dokáže zpeněžit. Je to win win. Turista přijede, aby utrácel, a někdo jiný mu za jeho peníze nabídne adekvátní možnosti. Čech za svým plotem cizince rád nevidí. V České republice je pro její malou rozlohu pořád někdo někde doma a cizinec, ať už přespolní nebo zahraniční, mu svou přítomností tento domov narušuje. Předimenzované služby přinesou předimenzovaný turismus a pocit ztráty intimity domova. A když bude služby nabízet nějaká větší společnost, která zde nesídlí, ale jen podniká, bude schizma mezi místními, turisty a poskytovateli služeb ještě hlubší. Nabízejme toho tedy méně, ale o to více kvalitnějšího. Ale asi jen těžko se někdy domůžeme takových služeb, aby návštěvník zakoupením vstupenky například do turnovského nebo jičínského muzea získal výhodnější vstup na Valdštejn nebo Trosky a do Prachovských skal, když vše patří jiným zřizovatelům – od soukromníků přes municipality až po stát. A častá absence vzájemné komunikace mezi těmito subjekty je možná jedním z nejvíce alarmujících problémů.
Pavel Jakubec, ředitel Státního okresního archivu v Semilech (historik, znalec Českého ráje, autor, resp. spoluautor knih o obcích a památkách regionu), jakubec@soalitomerice.cz
ČÍM SE MŮŽEME POCHLUBIT, JE DOBRÁ ÚROVEŇ SLUŽEB V INFORMAČNÍCH CENTRECH
Vlastně máme obrovské štěstí, že malebnost Českého ráje jeho příroda, pamětihodnosti, lidová architektura jsou pro návštěvníky takovým lákadlem, že prominou řadu poměrně vážných nedostatků v turistické infrastruktuře. Mezi ně patří nedostatečná síť parkovišť vybavených kvalitním sociálním zařízením. To je asi opravdu naše největší ostuda. Následuje špatná kvalita turistických stezek, které jsou po letech mnohdy v havarijním stavu a bohužel nikdo se zatím nemá k jejich opravě. Nedostatek toalet vyvolává nutnost odskakování lidí v přírodě, kvůli kterému dochází ke znečišťování přírody i narušení celkového dojmu z lokality. Čím více navštěvovaná lokalita, tím samozřejmě horší stav, a tak nejvíce trpí Prachovské skály, Hruboskalsko a Maloskalsko.
Čím se naopak můžeme chlubit, je dobrá úroveň služeb v informačních centrech. Málokde návštěvník dostane zdarma tolik propagačních tiskovin, které informují o více i méně známých místech. Zkuste se po něčem takovém poptat třeba na Šumavě a budete velmi nepříjemně překvapeni. I síť infocenter je v Českém ráji hustá.
Pokud jde o ubytovací a stravovací služby, určitě dochází k postupnému zlepšování úrovně, i když je stále velmi různá.
Ve větších městech, jako jsou Turnov nebo Jičín, ale třeba i v Malé Skále, najdete kvalitní restaurace a kavárny. Pak jsou ale místa, kde jakoby se zastavil čas a párek v rohlíku, hranolky a langoš jsou to jediné, čeho se vám tu dostane.
Jitka Kořínková, ředitelka Sdružení Český ráj, korinkova@cesky-raj.info
CESTOVNÍ RUCH Z POHLEDU CHKO ČESKÝ RÁJ
Krajinou Českého ráje projdou každoročně přes dva miliony turistů. Bohužel se za posledních 20 let z hlediska kvalitního zázemí mnoho nezměnilo. Chybí dostatečné možnosti parkování, kvalitní stravovací služby či ubytování a v neposlední řadě i dostupná sociální zařízení (toalety, sprchy).
Z pohledu naší nejstarší chráněné krajinné oblasti je jedním z nejpalčivějších problémů doprava. Jestli chceme odlehčit centrálním částem Českého ráje, jako jsou Hruboskalsko, Maloskalsko, Příhrazské či Prachovské skály, tak se nevyhneme vybudování kvalitních odstavných parkovišť při hranici CHKO. I přes určité snahy nás, správců území, i starostů dotčených obcí, dosud neexistuje ani jedno! Důvodů je několik.
Zásadním hendikepem je chybějící kvalitní koncepce dopravy. Český ráj se nachází na území tří krajů (Liberecký, Královéhradecký, Středočeský), aktivita jednotlivých krajů z pohledu koncepčních řešení je tudíž roztříštěná a nesystémová. Ačkoli to není naše agenda, musíme jako AOPK ČR – Správa CHKO vyvinout v této věci daleko větší aktivitu. Současně narážíme na přízemnost některých úřadů. Příkladem může být lokalita Hrubé Skály, kde jsme se s obcí dohodli na umístění plochy pro záchytné parkoviště do územního plánu, nicméně tento záměr narazil na kraji na ochranu zemědělského půdního fondu (kdy ochrana jílovité půdy údajně převažuje nad ochranou CHKO Český ráj).
Pokud se podíváme na počet turistů, je Český ráj v současnosti (zejména v letním období) na maximu, co může bez větších škod unést. Plošné omezování vstupu (např. jeho zpoplatněním) je z mého pohledu až na výjimky, jako jsou např. Prachovské skály, nereálné. Nicméně s ohledem na značné poškození některých lokalit jsme v minulosti museli přistoupit k omezení vstupu do skalního města Apolena nedaleko Trosek, Sokolky u Branžeže a Starého Hrádku na Prachově a připravujeme omezení vstupu v lokalitě Na Vranovech u Branžeže. Myšlenky typu rozprostřít návštěvníky i do dříve méně navštěvovaných lokalit jsou z mého pohledu chybné. Copak si turista nechá ujít Trosky, Prachovské skály či Drábské světničky a půjde raději na Přivýšinu?! Nikoli, tyto magnety stejně navštíví a propagací dříve méně navštěvovaných (relativně klidných) míst zde počet turistů také naroste.
Cestou je spíše na nejvíce zatížených místech udržovat či vytvořit kvalitní turistické stezky, které návštěvníky území „bezeškodně“ provedou. Současně je nutné nabídnout dostatečnou síť toalet a spolu s osvětou se pokusit „vyčistit“ Český ráj od exkrementů, neboť okolí všech páteřních stezek je jimi doslova poseto.
Jiří Klápště, vedoucí CHKO Český ráj, jiri.klapste@nature.cz
SPOLUPRÁCE MEZI RŮZNÝMI INSTITUCEMI V CESTOVNÍM RUCHU JE ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÁ
Ač si to ještě nechceme úplně připustit, máme tady problém. A není to ten pseudoproblém predikovaný laboratorním potkanem Edou z oblíbeného večerníčku Krysáci, ale spíše ten z kategorie posádky vesmírné lodi Apollo 13.
Cestovní ruch v Českém ráji nám stále ještě kvete, protože náš krajinný fenomén má co nabídnout. A protože je návštěvníků dost a přijedou, přestože všechny služby nejsou úplně na výši, nenutí některé aktéry v cestovním ruchu k příliš velké snaze o jejich zlepšení. Jsou samozřejmě mezi nimi „bílé vrány“ a „zapálené pochodně“, ale očekávaný progres se přes všechny provedené analýzy a vytvořené strategie nedostavil.
Musíme se smířit s tím, že tu máme oblasti, kde je hustota návštěvníků skutečně „hustá“. A přes všechny snahy se nezdařilo a zřejmě již ani nepodaří návštěvníky rovnoměrněji po Ráji rozmístit. Naprostá většina prázdninových turistů chce projít trasu od Hrubé Skály na Valdštejn, podívat se na skalní město a navštívit kuestu Klokočských skal (o Troskách ani nehovořím). Obávám se, že ani případná regulace formou placení prostého vstupného nebude úplně fungovat. Zářný případ máme v Prachovských skalách, kterými v letních měsících projdou davy návštěvníků a regulativ v podobě vstupného jejich počet neomezuje. Sundejme si tedy růžové brýle z očí a přiznejme si, že jde o oblasti obětované turistickému ruchu, kde ochrana přírody se bude pohybovat v předem určených hranicích.
Možným řešením regulujícím počet návštěvníků by se mohly stát časové vstupenky. Ovšem za předpokladu, že časová vstupenka bude přímo provázaná se zajištěným parkovacím místem stejně jako například v Adršpachu, což je prozatím v Českém ráji neřešitelné.
Placené vstupné by se mohlo stát vítaným příjmem, který by se ale měl vracet zpět nejenom do prosté „údržby“, ale zejména zlepšování infrastruktury. Znamená to nejenom více odpadkových košů včetně těch na tříděný odpad, ale také mobilní „toitoiky“, mobilní „občerstvovací stanice“ a další vymoženosti, které jsou v turisticky rozvinutějších zemích standardem. Myslím, že chceme, aby se k nám spokojení návštěvníci vraceli, protože pokud jim nevytvoříme podmínky, tak dříve nebo později prostě klienti dojdou…
Turistický ruch má svá specifika, protože zřetelný rozdíl je v nabídce a poptávce v tzv. otevřené krajině a kupříkladu ve městě. Turnovské muzeum je významným aktérem v cestovním ruchu a snaží se tak nabídnout program pro celou rodinu. Vedle širokého spektra expozic a výstav – od geologie, přes drahé kameny a šperky, archeologii, historii a etnografii až po specifický fenomén Českého ráje – horolezectví, se snažíme přilákat návštěvníka na doprovodné zábavné a edukační programy. O prázdninách nabízíme tematicky zaměřené projekty: Den s mineralogem, lezecké čtvrtky, řemeslné soboty na Dlaskově statku a pro nejmenší návštěvníky loutková představení každou prázdninovou neděli. Letos jsme se zapojili i do celorepublikové akce Archeologické léto. Těmito programy chceme návštěvníkům v Českém ráji nejenom zpestřit jejich dovolenou, ale zároveň je chceme v Turnově „zdržet“ nejenom pár hodin, ale nejlépe několik dnů. Protože z takovéhoto návštěvníka bude mít finanční profit pochopitelně více subjektů, a to nejenom těch ve stravovacích službách. Samozřejmě ideálem pro turnovské muzeum by bylo i vlastní ubytovací a stravovací zařízení. To je ale samozřejmě nadsázka.
Velmi důležitá je i integrace služeb v cestovním ruchu. Jako významný pilotní projekt příspěvkových organizací zřizovaných Libereckým krajem činných v cestovním ruchu (muzea v České Lípě, Liberci a Turnově, liberecká galerie, ZOO a botanická zahrada v Liberci) lze bezesporu označit společnou zvýhodněnou vstupenku eLpass. Tento projekt jsme společně odstartovali letos na konci června a slibujeme si od něj právě rozšíření nabídky a zároveň propojení tradičních kulturních institucí se subjekty zoologické a botanické zahrady, tedy institucí jen zdánlivě rozdílných. Prostě a jednoduše: Nesmíme usnout na vavřínech a být spokojení s aktuálním stavem, ale naopak musíme hledat nové cesty, jak oslovit našeho potenciálního návštěvníka. A spolupráce mezi institucemi, tedy aktéry v cestovním ruchu, je proto životně důležitá!
Jan Prostředník, ředitel Muzea Českého ráje v Turnově, prostrednik@muzeum-turnov.cz