Naposledy se mi to stalo v sobotu (7. května), když jsem se rozhodoval, zda navštívím koncert Krch-off bandu nebo Hexes fest 2011. Na jedné straně setkání snad v současné době s nejčtenějším českým básníkem, na straně druhé poslech mé zdejší oblíbené kapely DeBillHeads, kterou jsem již dost dlouho neslyšel. A myslím si, že jsem nebyl sám. V sobotu se vařilo s podobnými přísadami hned na třech místech, a tak to muzikantští fanoušci neměli lehké. Nakonec zvítězila poezie, i když… Prostě poslouchat muziku v sále špéry není, alespoň pro mne, to pravé ořechové, ať se zvukař snaží sebevíc. Zvítězily temné síly ve stejně temném malém sále Střelnice. A nelituji.
UNAVEN K SMRTI NUDNOU ROLÍ
sám sebe hrát, – že jsem… Chci spát
předstírám spánek, tvář mne bolí
vším, čím jsem byl, jsem nebyl rád
Jak se mi zdá, nic se mi nezdá
už nemám o čem dát si zdát
na nebi bledne moje hvězda
vším, čím jsem nebyl, byl jsem rád
(Chci ještě chvíli)
J. H. KRCHOVSKÝ, vlastním jménem Jiří Hásek, čerstvý padesátník (* 22. 4. 1960) je v současné době pravděpodobně asi opravdu nejčtenějším a nejprodávanějším českým básníkem. Jeho zatím posledního výboru Básně čtenáři skoupili přes osm tisíc výtisků, na jeho populárních autorských čteních se to hemží mladými lidmi i nezávislými krasavicemi. Proslulý introvert, dekadent a ironik žijící střídavě v Praze a v Brně, je mimořádně výrazný básník pražského undergroundu. Začal publikovat na začátku 80. let. Některé Krchovského básně byly přeloženy do angličtiny, dánštiny, holandštiny, polštiny a němčiny. Za výbor „Noci, po nichž nepřichází ráno“ obdržel v roce 92 prestižní cenu Revolver Revue.
Od roku 2007 zpívá a hraje na kytaru v kapele Krchoff Band a s tou se také představil v turnovské Střelnici. Kapela vznikla velkou náhodou. Marek Brodský se po odchodu ze skupiny Nahoru po schodišti dolů band začal věnovat produkčním záležitostem a z tohoto důvodu oslovil J. H. K. se žádostí o zapůjčení všech CD, na nichž různí autoři z různých hudebních skupin zhudebnili jeho básně s úmyslem vydat jejich kompilaci. Naštěstí pro vznik této kapely se J. H. K. mnoho z nahrávek nelíbilo, a tak se objevila další varianta. Sežene si spřízněné muzikanty, písně s nimi nazkouší, Brodský obstará studio a zařídí vydání CD včetně obalu.
Krch-off band se v překvapivě slušně zaplněném sále turnovské Střelnice představil ve složení: J. H. Krchovský – kytara, zpěv (O.P.N.), Jiří Michálek – bicí (OPN, DG 307, Echt!), Tomáš Schilla – violoncello (Plastic People, Půlnoc, Domácí kapela, DG 307, Echt!), Pavel Cigánek – housle, kytara (Psí Vojáci, DG 307, Sladký konec) a Tomáš Skřivánek – baskytara (All tomorrow’s parties band, Cuprum). Pokud přistoupíte na poněkud temnou hru textů o životě, smrti a láskách v těch nejpodivnějších podobách, nemůžete být nespokojeni. Koncert plynul v seriálu skvělých hudebních představení jednotlivých členů kapely, nad kterými čněly Krchovského texty. Tak trochu jsem očekával propad do vlastní bezmoci a bolu. Nedostavil se. Naopak. Byl jsem zaujat, okouzlen, vtažen a poučen.
Závěr večera pak patřil domácí kapele NOTHINGHAM, kterou si opravdu rád poslechnu. A jak jinak. Ta se představila v dobré pohodě. Přestože šli do posluchačů z poněkud jiného soudku, jejich současný hudební výraz profiluje někde na pomezí gotiky a progresivního metalu s důrazem na rytmiku, rád jsem si alespoň část jejich koncertu poslechl.
Bohužel mám i své jedno velké zklamání. Krchovského svérázná muzika a zpěv představuje velké souznění a cit od mistra zvuku. K tomu nedošlo. Bylo škoda vnímat jen rámus, když na jevišti bylo tolik výborných muzikantů a vedly se řeči, které stály za to poslouchat.
Vašek Feštr, vaclav.festr@g.mail.com
P.S.: Mé velké díky Pavlu Mlejnkovi za uspořádání tohoto koncertu.