Prázdninám už sice odzvonilo, ale prázdninová nabídka ještě místy doznívá. Každý se loučí s létem. A jedno takové rozloučení se uskutečnilo v pátek 16. září v Country saloonu V jeteli. A nebylo to rozloučení ledajaké. Nedaleko Turnova totiž koncertoval Robert Křesťan a Druhá tráva. Dokonce s sebou přivezli i legendárního bluegrassového hudebníka a skladatele Petera Rowana z USA. Do Country saloonu V Jeteli, který se nachází na samém konci Ploukonic, se lidé sjížděli celý páteční podvečer a ve vidině příjemného zážitku se pomalu usazovali na lavicích u stolů nebo v prvních řadách pod pódiem.
I když byl páteční den velmi hezký, podvečer byl chladnější a večer už byla vyloženě „kosa“. Proto se měla obsluha ve stáních co otáčet, protože víc než pivo frčel spíš grog a horký čaj. Pokud měl člověk štěstí, mohl u stánku potkat osobně někoho z kapely Druhá tráva, protože v tomto prostředí si nikdo na nic nehraje a sází se zde spíš na rodinnou atmosféru. Proto nikoho nepřekvapilo, když asi patnáct minut po osmé přišli hudebníci na pódium a bez velkých okázalostí začali hrát.
První polovina koncertu byla naprosto v režii Roberta Křesťana a Druhé trávy. Hráli starší písně, jako jsou Ossian nebo Letní romance, i ty novější, které Křesťan přebásnil pro album Dylanovky. V průběhu první poloviny večera proběhl i neformální křest nového alba Marcipán z Toleda, který spočíval v tom, že zahráli o jednu písničku z tohoto alba víc, než by hráli obvykle. I přes velkou zimu se všichni velmi brzy dostali do skoro euforické nálady. Není žádné tajemství, že muzikanti z Druhé trávy svoje řemeslo opravdu ovládají, tudíž jejich hraní je takřka nepopsatelný zážitek.
Těsně před tím, než přišla přestávka, přišel na pódium majitel saloonu Radim Janeček a oznámil, že Robert Křesťan právě tento den slaví narozeniny. Překvapil tak nejenom publikum, ale i samotného zpěváka, který rozpaky zakrýval vtipnými průpovídkami, ale bylo vidět, že ho pořadatelé potěšili. Po tom, co mu předali dort z vyhlášené cukrárny v Lestkově, zahrála kapela ještě pár tónů, a pak přišla asi půlhodinová přestávka.
Ve třiceti minutách se všichni stihli protáhnout a občerstvit, tudíž mohla začít druhá půlka vystoupení. Ta patřila legendě z USA, kterou byl již zmiňovaný Peter Rowan. Takřka v posvátném tichu sledovalo publikum jeho umění a každou píseň odměnilo velkým aplausem. Peter Rowan nejdříve zahrál pár písní sám a potom se k němu přidali i ostatní z Druhé trávy, včetně Roberta Křesťana, a na konci vystoupení už hráli všichni společně.
I když byl koncert plánovaný na zhruba dvě a půl hodiny, protáhl se skoro do půlnoci. Český národ se bohužel nezapřel, a tak spousta lidí odcházela ještě v době, kdy muzikanti hráli, což je podle mě celkem neslušná záležitost. Nicméně i přes toto faux pas a přes šílenou zimu se koncert opravdu povedl. Měl výjimečnou atmosféru, člověka i přes zkřehlé končetiny zdvihala melodická hudba ze židle a i když si možná někteří kromě krásného zážitku přivezli z koncertu i pěkné nachlazení, stálo to za to!
ROBERT KŘESŤAN: SVOJE SNY UŽ JSEM SI SPLNIL, TEĎ UŽ JE TO NAD PLÁN
Původní rozhovor TvA, který Robert Křesťan poskytl bezprostředně po koncertě v Ploukonicích:
* Dobrý večer, dnes jste zde koncertovali a zároveň křtili vaše nové album MARCIPÁN Z TOLEDA. Jak se vám u nás v kraji líbí? Pokud vím, nehrajete zde poprvé?
Vždycky, když někam přijedeme, tak se mě novináři ptají, jak se mi na tom místě, kam jsme dorazili, líbí. Mně se ve většině míst, nebo snad ve všech místech v České republice, líbí. Já nemám žádného favorita kromě jednoho regionu, a to je Poličsko, protože tam jezdím a trávím tam vždycky celé léto, resp. čas od jara až do podzimu. To je moje nejoblíbenější místo, ale to je čistě jenom moje soukromá záležitost. Jinak Český ráj je jedna z nejkrásnějších krajin, které vůbec znám.
* Album MARCIPÁN Z TOLEDA se tento týden vyhouplo na první místo v prodejnosti. Čekal jste to? Máte z toho radost?
Musíme si uvědomit, že v dnešní době – v „okurkové sezoně“ na konci prázdnin a po prázdninách – neznamená první příčka žádné závratné prodeje. Nicméně, radost z toho mám a překvapilo mě to mimořádně. Je to něco, co se nám ještě nikdy nestalo.
* Když se podívám na vaši diskografii, řekla bych, že si plníte sny. Album DYLANOVKY je toho podle mě důkazem. Plníte si sny?
Já jsem si přestal plnit sny na začátku devadesátých let. Protože člověk má sny, když je mladý, když fantazie pracuje a člověk si představuje věci, které si myslí, že nejsou možné. A protože jsme žili v komunismu, tak ty sny byly v té době maličko přízemní, člověk nemohl vlastně nic nad své možnosti, ani snít. Nikdy jsem si tedy nepředstavoval, že zažiju to, co jsem zažil, a že se mi podaří to, co se mi podařilo. Takže veškeré tyto věci teď už jsou tedy nad plán. Nad těmi sny, které jsem snil někdy v sedmdesátých letech.
* Moc si na vás vážím toho, že jste za ty roky, co tvoříte, nesklouzl k tzv. „ páprdovským cajdákům“ o šplouchání jadranského moře. Co je vašim nábojem pro to, abyste zůstal svůj a přesto dal do své tvorby něco nového?
Já pořád doufám, že je to alespoň trošku přijatelný vkus.
* Letos s Druhou trávou slavíte 20 let společné existence. Jak se na ta dvě uplynulá desetiletí díváte? Rekapitulujete? Bilancujete?
Ne ne. Nerekapitulujeme. My ohlašujeme a vlastně slavíme dvacáté výročí jenom proto, že je to právě výročí dvacáté a upozorňuje to na kapelu. Jinak to ale interně nechápeme jako něco slavnostního. Je to pro nás rok jako každý jiný. Jenom si říkám, že by mě to v roce 1991, kdy jsme začínali hrát, nenapadlo, že spolu budeme dvacet let a pravděpodobně ještě déle.
* Co plánujete? Na co se můžeme těšit? Přijde nějaká další autorská deska?
To vám nemůžu říct, protože to sám nevím a nic neplánuju. Já ještě doufám, že nějaké desky natočíme, ale v současné době jsme dokončili to, co jsme dokončili a začínáme to, co jsme začali. Takže uvidíme, co přinese příští rok.
Související články (celkem 2)
První polovina koncertu byla naprosto v režii Roberta Křesťana a Druhé trávy. Hráli starší písně, jako jsou Ossian nebo Letní romance, i ty novější, které Křesťan přebásnil pro album Dylanovky. V průběhu první poloviny večera proběhl i neformální křest nového alba Marcipán z Toleda, který spočíval v tom, že zahráli o jednu písničku z tohoto alba víc, než by hráli obvykle. I přes velkou zimu se všichni velmi brzy dostali do skoro euforické nálady. Není žádné tajemství, že muzikanti z Druhé trávy svoje řemeslo opravdu ovládají, tudíž jejich hraní je takřka nepopsatelný zážitek. 