Úvodem předesílám, že jako starší občan, právě kandidující na přízvisko senior, jsem majitelem mobilu Samsung Aligator, který byl pro takové občany, jež cítí, že jim pomalu, ale jistě ubývají síly, speciálně zkonstruován. A já se nemohu zdržet dojetí, s jakou pozorností a jak sofistikovaně tento mobil kdesi v Koreji vymysleli pro všechny ty, kterým už „to všechno nejde tak rychle a pohotově“. Jsou tam velké klávesnice, když číslo vytáčíte, z reproduktorku se ozve, jakéže číslo právě vytáčíte. Mobil je zkrátka zkonstruován s velkou ohleduplností k zájmové skupině zákazníků.
Myslím si, že stejně sofistikovaně a ohleduplně by se dalo postupovat i v našem městě. Vždyť i dnešní dvacetiletí se jednou budou poptávat, v kterém obchodě se třeba dá sehnat nejvhodnější hůl pro usnadnění zpomalující se chůze.
Tedy za prvé – mám hlavně a především na mysli jízdní řády, umístěné v zastávkách turnovské MHD. Je jich tam rozvěšeno tolik, že je jen velmi obtížné se v té velké změti informací vyznat a zjistit, kdy vám odjede nejbližší autobus třeba do Ohrazenic nebo k nemocnici. Zdaleka ne všichni tyto autobusy MHD používají denně, jsou i takoví, kteří jsou zvyklí jezdit autem nebo na kole a náhle autobus v daný okamžik potřebují jednorázově použít. Vzhledem k tomu, že v naší zemi se nacházejí armády víceméně nezaměstnaných grafiků, kteří lační po práci, snad by některý z nich byl schopen takový úkol ve stylu firmy SAMSUNG vyřešit – za předpokladu, že si za tu námahu nenapočítá nepřiměřeně vysokou finanční odměnu, jak je v našich krajích dnes zvykem.
A za druhé? V novém autobusovém terminálu u nádraží je umístěna světelná tabule, která informuje cestující o nejbližších odjezdech autobusů. Ale ouha – i vlaků z vedlejšího železničního nádraží. Tyto odjezdy jsou rozlišeny barevně – žlutě a červeně (červené jsou vlaky), jenže barevný rozdíl je zvláště za slunečního svitu nepatrný – obzvláště pro ty, kdož nosí brýle nebo mají oslabené rozlišovací schopnosti barevného vidění.
A za třetí – před terminálem před vchodem do nádražní restaurace se nachází nástupiště číslo 2 – určené pro MHD. Často tam stojí velká fronta převážně starších občanů, kteří čekají na příjezd autobusu MHD. Ale ouha – ani jedna lavička u tohoto nástupiště (zastávky) není – všechny jsou umístěny až v terminálu. Dá se těžko předpokládat, že občané, znavení dlouhým stáním, by je právě tady v terminálu použili. Museli by čiperně vstát a honem se rozběhnout na toto stranou ležící nástupiště, aby jim náhle se vynořivší autobus před nosem neodjel.
To, co jsem tady předeslal, nejsou žádné tři oříšky pro Popelku, ale tři oříšky pro důmyslné hlavy. Jen je rozlousknout!
Petr Kučera
p.kuczera@centrum.cz