Asi sedm desítek lidí se v sobotu 23. prosince v poledne – v den státního smutku – sešlo u kašny na turnovském náměstí k uctění památky obětí čtvrtečního bezprecedentního činu na pražské Filozofické fakultě UK. Ten den přestalo platit ustálené mínění, že činy tohoto typu do České republiky nepatří a ani si je tady nedokážeme představit. Rukou vyšinutého jedince zahynulo ve škole 14 lidí, několik dnů předtím tento 24letý mladík chladnokrevně „popravil“ mladého muže s miminkem v Klánovicích, a v den masakru ve škole ještě zabil svého otce. Činy, pro něž není žádné omluvy. Česko se z toho nyní pomalu vzpamatovává. Poděkovat můžeme odvaze a nasazení zasahujících policistů, protože jinak mohlo být nevinných obětí daleko víc. Samotný vrah nakonec zahynul vlastní rukou.
Sobotní polední setkání na turnovském náměstí, plné lidského souznění, proběhlo v naprosté tichosti (kazila to jen projíždějící auta), kdy jen po doznění zvuku zvonů starosta města Tomáš Hocke krátce poděkoval všem, kteří přišli. Setkání v Turnově je dalším z řady vzkazů pozůstalým ze stovek míst po celé republice – nejste v tom sami!
Vždy v těžkých chvílích se náš národ dokáže semknout. A to by snad mohlo být jediným pozitivním poselstvím: Pojďme se z události, kterou už nejde vrátit, poučit, přestaňme rozdmychávat nenávist, mějme pro bližního raději dobré slovo. Stalo se kolem nás ještě málo špatného, aby nás to nepoučilo o skutečných hodnotách důležitých pro život?
Mnoho lidí v poslední době říká, že této době už nerozumí nebo nechce rozumět, že se svět nekontrolovaně řítí do propasti. Možná proto se dějí ty hrůzné činy, které nás mají upozornit, že ještě není úplně pozdě začít jinak…
Vždycky je naděje!





