Zázrakem v Neratově nazýváme dnes už poměrně známý příběh vylidněné vesnice v Orlických horách, které hrozil úplný zánik, a jejího poutního kostela, na který byl už dokonce vydán v 70. letech 20. století demoliční výměr. Neratov je místem, kterým kráčely dějiny 20. století a zanechaly tu hluboké jizvy. Němci obydlená osada, která žila svým životem, a poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož základy byly položeny přesně před 300 lety, a k němuž před stoletími putovaly tisíce věřících ročně. Doloženy jsou zázraky náhlého uzdravení nevyléčitelně nemocných…
Poklidné místo se začalo rychle měnit před II. světovou válkou. Nedaleko ve Vrchní Orlici došlo ke krvavé potyčce českých strážců hranic se sudetskými Němci, po připojení k Říši byli odsunuti asi čtyři zde žijící Češi. Ránu do vazu dal místu rudoarmějec, který v květnu 1945 na kostel vystřelil z pancéřové pěsti. Střecha začala hořet a propadla se dovnitř. Místním se podařilo zachránit jen torzo z vnitřního vybavení, vše ostatní lehlo popelem. Němci ještě těsně před odsunem střechu provizorně opravili, takže vydržela až do počátku 60. let, kdy se definitivně zřítila. Zapomenutý kostel v místě, kde nikdo nežil, nikoho v té době nezajímal. Měl být zbourán. Jako zázrakem se tak nestalo a obvodové zdi zůstaly stát až do konce 80. let.
To sem s několika rodinami s postiženými dětmi přišel římskokatolický kněz Josef Suchár (na snímku), což byl počátek dalšího zázraku, nad kterým někteří kroutí nevěřícně hlavou dodnes. Místo ožilo, už tady nebylo jen pár chatařů, začalo to zde pulsovat novým životem. Životem, který dává šanci. Šanci všem. Postiženým, lidem poznamenaným těžkým životním osudem, lidem bez domova, i třeba lidem utíkajícím před válkou. Místo zde našli také ti, kteří chtějí pomáhat ostatním. V 90. letech vznikl první společný dům, kde se komunita usídlila, pak druhý, potom vyhlášená hospoda, kde vaří a obsluhují hendikepovaní, chráněné dílny. Začali se sem stěhovat a opravovat domy lidé, kteří hledali to správné místo pro život svůj a své rodiny…
Jen za poslední desetiletí zde přibyly: společenský dům, pivovar, informační centrum, parkoviště, chráněné dílny fungují v Neratově, blízkých Bartošovicích a v Králíkách. „Nechceme jen stát s rukou nataženou pro milodary, chceme si část peněz na provoz sami vydělat. Potom jsou tu ale projekty, kde pomoc potřebujeme. Na právě dokončenou opravu prosklené střechy kostela jsme si museli půjčit. Pomohly Královéhradecký i Pardubický kraj, přispěli dárci, opravdu ze srdce si podpory vážíme. Část půjčky ještě musíme splatit,“ říká Suchár.
Poutní kostel Nanebevzetí P. Marie. Samostatná kapitola. Zbylo jen torzo svatostánku. Nejdříve to byly tuny suti, kterou bylo třeba odvézt, pak ambiciózní projekty na jeho rekonstrukci. Nakonec se jedna z těch odvážných vizí naplnila. „Při pohledu zepředu z údolí jsme chtěli kostelu vrátit jeho barokní tvář, kterou nesl po staletí před námi. V zadní části je potom opravené a dostavěné torzo jako připomínka toho, co se stalo, a nahoře prosklená část střechy ve tvaru kříže, kterou vidíte sluncem zalité mraky a hvězdy v noci, protože kostel je otevřený stále. Otevřený pro všechny, kteří sem chtějí přijít,“ přibližuje Josef Suchár.
„Nikdy není pozdě začít opravovat, co se pokazilo,“ dodává charismatický kněz. A nejde jen o opravu stavby, ale i o symbolickou „opravu“ lidských duší. Je to místo smíření. Místo, kde se spojuje nebe se zemí, místo, kde se dějí zázraky.
Poutní kostel v Neratově. Opět sem ročně putují tisíce poutníků. Málokde můžete zažít bohoslužbu, na kterou přijde na pět stovek lidí všech generací. A přicházejí i ti, co „nevěří“, či se jen hledají. Přicházejí a odcházejí fascinováni průhledem na nebe, zdejším geniem loci i vyzařující pozitivní energií, které je tu dost pro všechny, kdo chtějí čas od času třeba jen „dobít baterky“.
„Často jsem svědkem toho, že se někomu dovnitř do kostela nechce. Partner nebo partnerka dotyčného či dotyčnou přemlouvají, aby třeba jen nahlédli. A pak je vidím odcházet se zářícíma očima ruku v ruce. To jsou ty chvíle, kdy se všechno naše snažení spojuje, odměna za práci, která byla vykonána,“ řekl nedávno v jednom rozhovoru Josef Suchár, který je pro mnohé symbolem toho, jak by měla vypadat celá katolická církev 21. století. Nebýt dogmatická, ale otevřená, zachovávat tradice, ale nementorovat, sloužit, a za všech okolností mít otevřenou náruč. Pro všechny. To je ten Zázrak v Neratově, který je slovy těžké popsat. Musíte ho prožít.
Prosklená střecha kostela. „Někdy říkám s nadsázkou, že prosklená střecha je v kostele proto, aby Pán Bůh viděl, kdo chodí a kdo nechodí do kostela, a mohl si to s nimi vyřídit,“ říká s úsměvem kněz Josef Suchár. Toho můžete vidět na mši v kněžském rouchu, o chvíli později v montérkách, či v kabině bagru, protože práce je tu ještě mnoho.
…přicházejí sem lidé všech generací…
…
Hvězdné nebe nad neratovským kostelem, občas nějaká Perseida. K opravě kostela: „Josef musí Marii zabezpečit střechu nad hlavou. My, Josefové, to máme tak nějak v popisu práce,“ říká s úsměvem Josef Suchár.
Začátek nedělní mše svaté…
…
Evangelium v kostele je čteno česky, německy a polsky. Neratov je místem smíření. Kadidlo tu nemají, místo něj děti pouští bubliny z bublifuku…
…
Odpustkovač. Pilotní projekt České spořitelny, instalovaný jen na několika místech v republice. V Neratově nepřekvapí. Chcete věnovat peníze zdejší komunitě či prostředky na opravu kostela? Vyberete, kolik chcete dát, a přiložíte platební kartu. Jde o částku do 500 Kč, tak to zvládnete i bez „pinu“. Jeden návštěvník to při platbě nazval odpustkovačem v paralele s někdy kritizovanými církevními odpustky. A vůbec to nemyslel hanlivě…
Swapovací chaloupka. To prostě v obci postavíte boudu, kam lidé mohou přinést cokoli, co by mohlo ještě dobře sloužit ostatním. Boty a ošacení, domácí spotřebiče, knihy… A nepřekvapí, že tady občas narazíte i na nové věci ještě s cedulkou z obchodu…