DĚTI VYNESLY MORANU, JARO JE TADY

V předposledním březnovém týdnu přišlo nejen astronomické jaro, ale také začaly konečně teploty letět vzhůru, na mnoha místech atakovaly letní „dvacítku“. Se zimou bylo proto třeba nadobro skoncovat. Mj. se toho ujaly děti ve dvou místech Turnovska. S Moranou vyrazili k Jizeře do Ploukonic žáci ZŠ ve Všeni, s figurínou Smrtky se obcí prošly i děti ze ZŠ a MŠ v Tatobitech. Ta skončila hořící v místním potoce Tisovka v místní části Skaříšov.

K vynášení Morany se váže mnoho říkadel a průpovídek. Děti ze Všeně vždy sborově u jednotlivých zastavení říkaly: „Přišlo jaro do vsi, kde jsi zimo, kde jsi? Byla zima mezi náma, ale už je za horama, hu, hu, hu, jaro už je tu!“ A jak Morana skončila hozena z ploukonického mostu do Jizery, vrátily se děti s učitelkami na místní hřiště, kde proběhla další malá slavnost, tzv. líto. „Jedna cesta vede k vodě se Smrtí, jako rozloučení se zimou, druhá cesta vede od vody s novým lítem do vsi – jedná se o zelenou ratolest s mašlemi, případně i s výdunky z vajec. Smrt nesem ze vsi, nové líto do vsi, zněla průpovídka, která se přitom říkala. S lítem se koledovalo dům od domu, hospodářům se tak pomyslně předávalo nové léto,“ vysvětlila tento pradávný a už téměř zapomenutý zvyk etnografka turnovského muzea Vladimíra Jakouběová.
V Tatobitech se děti zastavovaly u jednotlivých stavení po cestě, obyvatelům přály pěkné jaro: Zimo, zimo, táhni pryč, nebo na tě vezmu bič. Odtáhnu tě za pačesy, za ty hory, za ty lesy, až se vrátím nazpátek, svleču zimní kabátek!

Loučení se zimou v podobě vynášení Morany je prastarý slovanský zvyk, jehož prameny lze vystopovat až v pohanských dobách. V posledních letech se do českých obcí zase pomalu vrátil. Pro naše předky byl rituál vynášení zimy a vítání jara významnou událostí, kterou prožívalo celé společenství. Dospělí a staří ale jenom přihlíželi. Přímými aktéry bývali mladí lidé, dospívající nebo děti, ti, kteří představují naději do budoucna. Ke zhotovení Morany se používalo to, co už nebylo k potřebě, suché větve, roští, stará sláma, uschlá tráva… Morana bývala ustrojena do bílého a okrášlena náhrdelníky a ozdobami z vyfouknutých vaječných skořápek a prázdných šnečích ulit, tedy symboly smrti a zmaru – vždyť figurína Morany představuje smrt, nemoci, bídu a všechno, co lidem škodí. Mladí pak smrtku vynesli za vesnici, kde byla spálena – oheň je stejně jako voda očistný živel – nebo častěji vhozena do potoka nebo řeky, která ji odnesla z vesnice jako symbol překonání zimy. (Zdroj: Muzeum Českého ráje v Turnově)