Jeho výstava v pražské galerii Fotochema na Jungmannově náměstí na konci 80. let minulého století byla pro mě zjevením. Prakticky jsem na ní tehdy byl každý den a vstřebával viděné. Potom jsem se s Bohdanem Holomíčkem setkal na seminářích při Fotofestivalu ve Žďáru nad Sázavou. Jeho pojetí dokumentární fotografie mě ovlivnilo na celý život. Fotografické příběhy, popisky a vzkazy pod snímky, vřelost a vzájemná důvěra, kterou dokáže s fotografovaným navázat během několika mála vteřin, to je obrovský dar. Měl jsem potom na počátku 90. let unikátní možnost s ním fotografovat pod patronací tehdejších Pojizerských listů počátky fungování Domova Tereza v Semilech. Vzniklé portfolio může ještě i dnes směle propagovat toto zařízení pro hendikepované děti.
Právě tohle byla pro mě tehdy obrovská škola. Sledovat Bohdana při práci. Vidět, jak ho děti okamžitě při příjezdu obsypaly, to pouto, které tam během několika návštěv mezi ním a dětmi vzniklo, je nepřenosná zkušenost. Pro mě samého těch několik týdnů bylo víc než celé předchozí studium fotografie. Nikdy za to Bohdanovi nepřestanu být vděčný, že jak to je o něm známé, přijal mě do své široké fotografické rodiny, kterou prošlo poměrně hodně lidí. A neznám nikoho, kdo by se nesetkal s vřelou náručí a zájmem o to, co dělá, jak žije. Jak se mu daří, i třeba s jakou technikou pracuje.
K zatím poslednímu našemu setkání došlo v Malé Skále v sobotu 20. července u příležitosti vernisáže výstavy přední české fotografky Alžběty Jungrové v Boučkově statku (skupina 400 ASA). Viděli jsme se po delší době a v podstatě jen plynule navázali na setkání minulá. Bohdan Holomíček je pro mě celoživotním fotografickým guru, ze srdce mu přeji další stovky skvělých snímků, doufám, že se dočkáme ještě jeho dalších retrospektivních výstav a publikací. A já se budu těšit na další setkání…
Alžběta Jungrová, vernisáž na Boučkově statku
…
Výstavu fotografií Alžběty Jungrové Zrcadlení můžete v Boučkově statku vidět do 22. srpna.
Bohdan Holomíček
…