Author Pavel Charousek

Příběhy, které píše sám život, většinou bývají na hranici uvěřitelnosti. Poslechněte si: Stalo se o letošních Dušičkách na turnovském Mariánském hřbitově. Jeden starší pán sem přišel ozdobit hrob svých blízkých. Když si odskočil pro kropičku s vodou, viděl, jak na sousedním hrobě jiný pozůstalý na desku ukládá věnec, který byl navlas stejný jako ten jeho. A jeho hrob zel prázdnotou… „Zloděj, tady se kradou věnce!“ znělo hřbitovem. A senioři se do sebe pustili, protože ten druhý si nařčení z krádeže nenechal líbit. Na místě dokonce museli zasahovat strážníci městské policie. Až v té chvíli si ten z mužů, který rozruch způsobil, vzpomněl, že ten svůj věnec zapomněl v autě na parkovišti!

Na konci loňského roku odjeli turnovští studenti poznat Švýcarsko prostřednictvím výměnného pobytu, který se víceméně pravidelně uskutečňuje na základě spolupráce turnovského gymnázia a kantonální školy ve švýcarském městě Sargans. Na oplátku přijeli švýcarští studenti nedávno k nám. Rozdíly mezi národy v Evropě se stávají díky globalizaci čím dál tím menší, ale stále zde jsou skutečnosti, které nás od ostatních odlišují. Ty se projeví třeba i při návštěvě cizince, toužícího poznat naší zemi ze všech úhlů. Pak i drobnosti, které se zdají být nezajímavé, začínají být něčím zvláštní.

Ze stromů opadává poslední listí, převážně stále jen mží a večery se prodlužují. Už od mala víme, že bychom se měli v těchto dnech zastavit na hřbitově (2. listopadu – Památka zesnulých), abychom na hrob položili květinu a zapálili svíčku. Proč se ale slaví Dušičky a jaký je jejich význam, ví dnes již málokdo. Zavedl je benediktýnský mnich Odillo v roce 998 ve francouzském klášteře Cluny. Navázal jím na keltský svátek Samhain, kterým v noci z 31. října na 1. listopad začínal u Keltů nový rok – toto období bylo totiž koncem hojnosti, světla a tepla a začátkem nejistoty, zimy a tmy.