O hodných lidech na kolejích

Starší manželé přijížděli rychlíkem do předvánočního Turnova. Zde vystoupili a vlak hned vyrazil na cestu k Malé Skále a dál. Dovedete si představit to zděšení, když si uvědomili, že při vystupování zůstalo ve vlaku to nejdůležitější zavazadlo – plné pracně vybíraných dárků pro šest vnoučat. Co teď?! Nešťastně se vrátili k nástupištím, zda vlak náhodou nezastavil. Kdepak!
Pan výpravčí, vida ty nešťastníky, ptal se po příčině jejich zoufalství. Vzápětí vzal telefon, a už volal vlakvedoucímu do jedoucího rychlíku, řekl mu co a kde zůstalo. Doufající muž nabízel, že když se zavazadlo s dárky najde, ať ho nechají ve stanici Malá Skála, kam si pro něj dojede. Výpravčí ho ale poslal na kávu: „Jestli to najdou, pošlou to hned osobáčkem zpátky. Přijďte si podívat za 40 minut.“ Ale už za chvilku jim sdělil dobrou zprávu – zavazadlo se našlo a už jede zpět.
Na celé nepříjemné příhodě je příjemné vědomí, že pět lidí konalo nezištně něco nad svou povinnost, rychle a bez nároku na odměnu! Dva výpravčí, dva průvodčí, jeden vlakvedoucí – všichni zaměstnanci Českých drah. Ať už si o ČD myslíte cokoli, nedám dopustit na chování jejich zaměstnanců – vyjdou vám vstříc vždy, když mohou. Přesvědčil jsem se o tom ne poprvé! Ten sklerotický dědeček jsem byl totiž já. -man-