Na začátku všeho většinou bývá myšlenka. Nejinak tomu bylo i u příměstského tábora, který měl letos v Turnově o prázdninách premiéru. Prvotním impulsem pro realizaci této myšlenky byla nabídka nějaké smysluplné aktivity dětem, jejichž rodiče pro ně o prázdninách z různých důvodů nemají hlídání. Nabízel se také dotační titul ministerstva vnitra „Prevence proti kriminalitě“, který vyhlásil Krajský úřad Libereckého kraje. Získáním dotace se totiž nabízela skvělá možnost nabídnout rodičům příměstský tábor, ve kterém by hradili pouze stravování, přičemž ostatní náklady by byly hrazeny z grantu. Krásná vize, která, jak se později ukázalo, nakonec celé myšlence téměř zlomila vaz.

Mám příbuznou, která praktikuje skvělý způsob placení složenek. Vždy počká, až se jich pár sejde a termín zaplacení je u dveří. To pak milé složenky vezme, strčí je do klobouku a losuje. Ta složenka, která vyhraje, je zaplacená následující den. Pochopitelně, zaplatí i ty ostatní, ale malinko to odsune. A proč ne? Její přístup mi přijde mnohem veselejší než nadávky či kousání nehtů, že zas musím ty červené bestie platit. Konečně, odsunout, nebo chcete-li přesunout, se dá kdeco. Vlaky, návštěva zubaře (tuto disciplínu zase perfektně ovládám já), termíny, nábytek. Kolem a okolo, odsunovat si můžeme podle libosti. Tedy až na smrt. Tohle všechno jsou ale odsuny neškodné, je to součást každodenního života a kdo nikdy nic neodsunul, ať hodí kamenem.