Amatérský meteorolog, veštec a kartář na sebe v poslední době na republikové úrovni upozornil originálními popěvky, jak sám uvádí – dynamickou meditací. Jeho dílka Domorodec či Štěně zlidověly (více ZDE). „Pokud to vezmu velmi zjednodušeně, tak sport je dobrý na údržbu těla. Vzdělávání se a kultura pro rozvoj osobnosti. Zbývá duše, a tam jsou možnosti opravdu velmi individuální až intimní. Já jsem dynamickou meditaci ukázal jen jako jednu z mnoha neomezených cest,“ uvedl v jednom rozhovoru pro TvA s tím, že lidem dává možnost především se v dnešním světě plném stresů uvolnit. Vlastík Brůček žije v současnosti v Praze, do rodných Příšovic a do Turnova se však pravidelně vrací. Pracovně i soukromě.
* Vlastíku, vloni jsi oslavil padesátiny, bilancuješ?
Ani ne, možná proto, že na to ani není příliš času a člověk se snaží dny trávit prožitkově naplno. Ale jsou občas chvíle, kdy jdeš trochu do sebe, zažiješ melancholii nebo únavu. Mám ale skvělou manželku a děti, práci, která mě baví a přírodu, odkud mohu čerpat vše, co potřebuji.
* Co ti příroda dává nejvíce?
Hlavně rovnováhu. Mohu si povídat se stromy a zvířaty. Les mi vždy dává hojnost hub a jiných lesních plodů, hojnost poznání příčin a následků zákonů přírody. Mohu si povídat s oblaky a živly a pochopit jejich souvislosti… Před několika lety jsem s manželkou našel takovéto kouzelné místo na polosamotě Plamínek nedaleko Blaníku a roztomilé vesničky Pičín. Zde trávíme hlavně převážnou část letních měsíců, tady se mně otevřely další nové možnosti splynutí s přírodou.
* Můžeš být konkrétnější?
Poprvé v životě jsem zde slyšel zpívat stromy. Jednoho dne v létě jsem se vzbudil kolem čtvrté hodiny ráno a v naprostém tichu probouzejícího se rána jsem najednou zaslechl jemnou, nádhernou až andělskou hudbu. Nejprve mne napadlo, že jsme nechali dole v obýváku zapnuté rádio, ale ta hudba se linula z korun stromů. Nikdy jsem to už podruhé nezažil, ale od té doby jsem začal malovat obrazy – nepovažuji se vůbec za výtvarníka – a na základce jsem měl na vysvědčení z kreslení vždy horší známky, ale ono to přišlo nečekaně samo.
* Co hlavně maluješ za témata?
Krajina s mořem a oblaky nebo fantazie. Je překvapující, že se často obraz namaluje jakoby sám a já se jen nechám vést tahem štětce a výběrem barev. Kupodivu se to lidem líbí. Dokonce jsem dostal nabídku na výstavu. Ta by se měla uskutečnit v dubnu příštího roku v pražské galerii Zlatý kohout.
* K tvým hlavním aktivitám patří ale věštecko-terapeutická činnost a v neposlední řadě také popěvky známé hlavně na Youtube…
To máš pravdu, tato práce je základní osou mé činnosti. S těmi popěvky je to asi tak: Dal jsem se dohromady s rockerem a výtvarníkem Bobem Hochmanem (mj. vystudoval v Turnově SUPŠ – pozn. aut.) a již zhruba dva roky vystupujeme po celé republice. Nedávno jsme se představili v Brně v rockovém klubu Melodka s novým programem s názvem Trifidi jdou! Vymýšlíme i další nové aktivity.
* Vraťme se ještě k tvým věštbám. Říká se, že 21. prosince bude konec světa. Co ty na to?
Samozřejmě, že konec světa nebude a my se můžeme těšit na Vánoce a další roky. Bude jen více čištění negativních energií, a proto se dočkáme větších výkyvů v počasí, ale i v mezilidských vztazích. Celkově se bude společnost transformovat do jemnějších vibrací a odpoutávat se od konzumního stylu života a myšlení.
* Čili změny pozitivní?
Určitě. Většinu lidí čeká změna v myšlení, změna v žebříčku hodnot. Upínali jsme se hlavně do materiálního světa, v Čechách chtěli dohnat Západ, svět je přetechnizovaný. Někteří už začínají chápat, že tohle nikam nevede. V dalších letech bude postupně docházet k výrazným změnám ve společnosti, k návratu lidí ke skutečným hodnotám. Že to bude bolet, teda některé, to nevylučuji…