PROJEKT DEMOKRATICKÉHO ČESKOSLOVENSKA MUSÍ POKRAČOVAT DÁL V PROJEKTU DEMOKRATICKÉHO ČESKA

0

Letošní oslavy svátku 28. října v Turnově měly i svoji společenskou část. U pomníku ve Skálově ulici se uskutečnilo tradiční pietní setkání a večer poté v divadle byly uděleny Ceny obce a medaile starosty města. Společenskou část letos logicky zastínilo otevření zimního stadionu, ale zaplněné divadlo dalo akci důstojný rámec, jaký se sluší oslavám vzniku samostatného Československa. „Připomínáme si vznik země, která již neexistuje, nicméně vznik země, ke které se všichni hrdě hlásíme, protože to byl první pokus o demokracii a samostatnou republiku. Pokus, který měl v sobě hodně dobrého, ale také hodně věcí, které se nepovedly. Je to nicméně taková kotva v našich dějinách, ke které se všichni, když přemýšlíme o naší budoucnosti, vracíme. Naším úkolem dnes je, aby projekt demokratického Československa pokračoval dál v projektu demokratického Česka,“ řekl na setkání ve Skálově ulici hejtman Libereckého kraje Martin Půta.

n201510301055_zap_271_2015_rijenPřítomní si vyslechli státní hymnu, ve svém projevu k výročí vzniku republiky místostarostka města Petra Houšková mj. zmínila: „Vznik republiky byl zásluhou vynikajících osobností, které do dnešní doby jsou za tento čin ctěny, jsme na ně hrdí a máme k nim patřičnou úctu. Má Česká republika po 97. letech své samostatnosti osobnosti, které takto významnou měrou přispívají k jejímu rozvoji, rozkvětu a suverenitě? I dnes je třeba se učit z historie, z tradic, ze zkušeností. Generace našich dětí již bere jako samozřejmost, že žije ve svobodné zemi, může studovat, cestovat, svobodně se vyjadřovat, nebojí se vystoupit, pokud tomu tak není. Nezapomínejme ale, že získanou svobodu a možnost smysluplného života můžeme snadno ztratit, návraty jsou vždy komplikované a přináší i oběti. Přiznejme si, že žijeme v blahobytné etapě našich dějin, žijeme v době nepřetržité svobody již 26 let. Přesto pocity bezstarostnosti, klidu a uspokojení neprožíváme. A to jak ve sféře veřejné, politické, tak i často osobní. Naše společnost je protkána neklidem, narušena je soudržnost, panuje vzájemná nedůvěra.
n201510301055_zap_272_2015_rijenVe společnosti kvete podezřívavost, antipatie, konfliktnost a obviňování. Svoboda je zaměňována s neodpovědností, zkušenosti a znalosti jsou válcovány nevázaností, inovativností a flexibilitou. Důležitý je pro nás konečný úspěch, skvělý výsledek, nejlépe ekonomicky skvělý. Už tolik nás nezajímá proces, jak jsme ho dosáhli a kvalita celého díla. Naopak pokora, úcta k druhému a jeho názoru, respekt a přijetí autority a zkušeností, umění naslouchat, společensky se chovat – jsou skoro již slova ze slovníku cizích slov. Na sociálních sítích kolují paradoxy dnešní doby, že máme větší domy a menší rodiny, více vymožeností, ale méně času, máme více titulů, ale méně zdravého rozumu, více vědomostí, ale méně soudnosti. Znásobili jsme naše majetky, ale zredukovali naše hodnoty. Utrácíme příliš bezstarostně, smějeme se málo, jezdíme rychle, a velmi brzy se na sebe zlobíme. Naučili jsme se pospíchat, ale ne čekat. Obáváme se nepřátel, kteří by mohli překročit naše hranice, přitom větší nebezpečí a nepřátelství pro naši společnost číhá množná za rohem díky vlastnímu způsobu života. Važme si doby, ve které žijeme, snažme se žít více rozumně a s větší pokorou.“

201510301055_zap_273_2015_rijen

Druhé zásadní zamyšlení zaznělo z úst starosty města Tomáše Hockeho večer v divadle. Ten se zaměřil na myšlenky Václava Havla o domově: „Co je to tedy domov? Snad by se dalo velmi obecně říct, že domovem rozumíme prostě to, co je nám bližší než něco jiného. Chceme-li být o něco konkrétnější, pak asi řekneme, že domov je místo, kde žijeme. Náš byt či dům je nám bližší než třeba dům našeho souseda či starosty. Ulice, v níž náš dům stojí, je nám zajisté bližší než nějaká neznámá ulice na druhém konci města. Bližší než jiné končiny naší země je nám pochopitelně vesnice, město či kraj, v nichž jsme se narodili či vyrostli nebo kde delší dobu pobýváme. A posléze i celá naše země – byť bychom ji neměli ani pořádně procestovánu a milovali naopak cestování po světě – je nám přece jen nakonec bližší než nějaká vzdálená země. Jakkoli je místo – přemýšlíme-li o významu slova domov – tím prvním, co nás napadá, není asi tím nejdůležitějším či posledním. Tím jsou nepochybně lidské bytosti, které dotyčné místo po staletí vytvářely, které je dodnes tvoří, které je obývají, s nimiž je sdílíme. V tomto smyslu jsou naším domovem především různé užší či širší okruhy lidí a lidských pospolitostí, které nás obklopují, jako například naše rodina, naši přátelé, naši sousedé či naši spolupracovníci, prostě ti, k nimž něco osobního cítíme, s nimiž se osobně známe, s nimiž jsme si nablízku, s nimiž sdílíme určité zkušenosti, hodnoty, zážitky, názory, záliby. Jsou ovšem i širší společenství, jež nám jsou bližší než jiná. Žádný z nás nezná například osobně všechny občany České republiky nebo všechny, kteří v ní nalezli nový domov, a přesto jsou většině z nás bližší, než občané jiných států. Důvod je jasný: sdílíme společnou historii, mluvíme týmž jazykem, máme společnou kulturu, společné tradice, společné modely chování, návyky, symboly, radosti, oblíbená místa, druh humoru, střediska duchovní sebereflexe. Ale ani to není všechno. Nemůžeme se jen radovat ze všech výhod, které soudobý civilizační vývoj přináší, ale musíme přijímat i zvýšenou míru naší spoluodpovědnosti za obecný stav věcí a odvážně tuto spoluodpovědnost promítat do svého počínání.“

201510301055_zap_274_2015_rijen

Starosta poté udělil dvě Ceny obce a pět medailí starosty.

Cenu obce obdržela akademická malířka Eva Mastníková, která ve výtvarném umění, knižní výtvarné tvorby a ilustrace dokázala nejen významně pozvednout tuto oblast tvorby zvláště směrem k dětskému čtenáři. Město Turnov vešlo jejím jménem do povědomí (nejen) odborné veřejnosti na celostátní úrovni. Je dlouholetou pedagožkou Základní umělecké školy v Turnově, kde vychovala celou řadu zajímavých osobností.
Druhou Cenu obce obdržel Ing. MgA. Pavel Holas in memoriam, za kterého cenu převzal Josef Uchytil. Pavel Holas patřil k nejzajímavějším malířům české výtvarné scény. Dlouhodobě působil jako asistent na AVU, kde vyučoval talentované posluchače. Mimo to se věnoval hře na varhany a klavír a byl autorem drobných kompozic pro oba tyto nástroje. Od roku 2000 byl varhaníkem v turnovských kostelích.

201510301056_zap_275_2015_rijen

Medaile starosty byla udělena Josefu Ulrichovi za vynikající celoživotní práci s dětmi a mládeží, které vychovával jako cvičitel, daliměřický dobrovolný hasič i turnovský lyžař. Panu Aloisi Drahokoupilovi za vynikající celoživotní práci s dětmi a mládeží, díky které vychoval stovky mladých leteckých a lodních modelářů (cenu převzal jeho syn Tomáš). Další medaile byla udělena Ladislavě Grundové, zakladatelce a dlouholeté sbormistryni pěveckého sboru Carmina, za vynikající pedagogickou činnost na poli hudební nauky, klavíru a především sborového zpěvu. Čtvrtou medaili starosta města udělil Vladimíru Kohoutovi, signatáři a organizátorovi pochodů Nezávislého mírového sdružení, za osobní odvahu, se kterou vzdoroval komunistickému režimu v  80. letech. Poslední medaile patří Monice Kristiánové za osobní odvahu, se kterou vzdorovala komunistickému režimu v  80. letech. (TvA s využitím TZ města Turnov)

201510301056_zap_276_2015_rijen

201510301056_zap_277_2015_rijen

Sdílet

Autor článku

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.