V současné době se hodně hovoří o odchodech českých lékařů do Německa a Rakouska, kde je nemocnice a kliniky lákají na podstatně vyšší mzdy, lepší přístrojové vybavení a hlavně propracovanější zdravotnický systém, než je v současné České republice. Využili jsme skutečnosti, že v Německu dlouhodobě působí jako lékař Jan Berndt (34). Ten se v minulosti mihl i v turnovské komunální politice. V letošních podzimních volbách jste ho mohli najít na kandidátce Turnovské koalice. Preferenční hlasy ho dokonce vynesly až do zastupitelstva. Mandátu se ale logicky vzdal.
„Když mě Martina Pokorná z Turnovské koalice na jaře oslovila, jestli bych nekandidoval v letošních komunálních volbách, byla naše budoucnost v Německu poměrně otevřená, včetně možného návratu. Všechny strany mají na svých kandidátkách ´tahouny´ a ´nosiče vody´ – tímto jsem byl i já. Jelikož nakonec přece jen zůstáváme v SRN, nezbylo mi než se mandátu vzdát a nevyužít možnost stát se z nosiče vody tahounem… Byl jsem samozřejmě velmi potěšen přízní voličů a všem, kteří mi dali hlas, chci tímto poděkovat,“ napsal reakci e-mailem z Mnichova Jan Berndt. A pokračoval: „Myslím, že mám slušnou povědomost o tom, co se v Turnově děje. Řada lidí žijících v cizině je i z důvodu určitého stesku za pomoci internetu, skypu a dalších technických vymožeností o dění v rodném městě dost dobře informována. Je velká škoda, že v naší turnovské nafoukanosti si nadále myslíme, že děláme všechno nejlíp, přitom bychom se měli poučit, jak to dělají v sousedních městech a zemích. Je to například elektronický systém výběrových řízení (okoukat od Semil), jako problém do budoucna vidím vymírání a chátrání centra města, neklesající nezaměstnanost a opravdu aktivní snahy o řešení dopravy – tady se dá využít spousta námětů a zkušeností ze zahraničí – včetně Německa.“
Jak je ale uvedeno v titulku článku, povídání by se mělo točit hlavně kolem hrozícího hromadného odchodu českých lékařů do Německa (viz například ZDE), v tomto směru je Jan Berndt víc než zasvěcený:
* Jak dlouho v Německu působíte a co o vašem odchodu rozhodlo?
Po absolvování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy jsem od září 2000 pracoval na chirurgickém oddělení Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici. V Německu jsme už přes čtyři roky. Důvodů k odchodu bylo několik. Chtěl jsem se pořádně naučit jednu světovou řeč, měli jsme pocit, že máme nejvyšší čas zkusit nějakou novou výzvu. Spíše takovým poddůvodem byla ne stoprocentní spokojenost na původním pracovišti. Otázka financí byla až někde na konci úvah.
* Kde v Německu konkrétně působíte?
Pracuji na Klinice dětské chirurgie Městské nemocnice ve Schwabingu v Mnichově (Klinik für Kinderchirurgie des Städtischen Klinikums München GmbH, Krankenhaus München Schwabing).
* Uvažujete o tom, že zůstanete trvale, či se jednou vrátíte, resp. to necháváte volné?
Otázku návratu necháváme dost otevřenou, nějaký horizont návratu nemáme.
* Jak se díváte na současný problém v Česku, kdy hrozí odchod velké části lékařů právě do Německa a Rakouska? Je to ze strany lékařů pouze o platech?
Podle mého názoru se nejedná pouze o platy, ale i o nový a zcela chaotický způsob dalšího vzdělávání lékařů, výrazné pracovní vytížení dané nedostatkem lékařů, rostoucí tlak na lékaře ze strany veřejnosti a v neposlední řadě celkový vývoj ve zdravotnictví. Ten prakticky každý, kdo už ve zdravotním systému České republiky něco zažil, hodnotí tak, že ty nejlepší časy v medicíně už jsou dávno pryč. Teprve když se toto všechno sečte a srovná s finančním ohodnocením, tak je z tohoto pohledu ono ohodnocení opravdu směšné a mnoho lékařů si řekne, že to za tu frustraci nestojí.
* Představa může být jedna věc, realita druhá. Co lékaře, kteří se k odchodu rozhodnou, v Německu čeká?
Nechci se pasovat do role nějakého absolutního znalce poměrů v německém zdravotnictví, ale něco lze říci obecně: K prosazení se je třeba přeci jen být lepší než místní, ale jde to, a Německo je méně nacionalistické a předsudkuplné než my sami a než si o Němcích myslíme. Je potřeba se dobře naučit jazyk, nejde-li to hned zpočátku, je třeba na sobě tvrdě pracovat, komunikativnost je základem všeho. Je také třeba naučit se určité reálie německého systému. Dovedu si představit, že zde zájemci dostanou od budoucího zaměstnavatele maximální podporu – včetně zlepšení jazyka. Chybělo-li by českým lékařům něco na teoretických znalostech – jako to chybělo mně, lze to dohnat velkou a pestrou zkušeností. Nicméně výrazné rozdíly v kvalitě lékařů určitě nejsou a zbytek se dá po večerech nastudovat. Rozhodne-li se někdo s rodinou odstěhovat a nezná-li německé reálie a běžné fungování, například jednání s úřady, nutnost podávání daňového přiznání atd., bude mít první rok dva o zábavu postaráno. A z pracovního pohledu: Je tu určitě více papírování, na druhé straně většinou dobrá organizace práce, řekl bych náplň dne je intenzivnější. Člověk pracuje na více frontách, stále ho někdo honí telefonem, ale celkově stráví v práci méně času než v Čechách. Každý má nárok na minimálně šest týdnů dovolené, případně ještě na studijní volno. Příchozí lékař může očekávat podle dosaženého vzdělání dvoj až čtyřnásobek českého platu. Vzhledem k tomu, že se objevují už i čeští lékaři na místech primářů, tam mohou očekávat i desetinásobek platu v Čechách. Záleží samozřejmě, kolik kdo u nás vydělává. Rozdíly jsou podle mne i v rámci České republiky značné.
V každém případě je třeba počítat s tím, že v Německu jsou zcela normální smlouvy na dobu určitou, dokonce i někteří profesoři se musejí strachovat, zda jim jejich roční smlouva bude prodloužena. A když ne, tak bez pardonu – nashledanou. Dále si také čeští lékaři budou muset zvyknout na mnohem náročnější pacienty, stráví spoustu času komunikací s nimi, vysvětlováním, přesvědčováním… Je to věc každého, jestli možnost odejít do Německa využije, nebo ne. Všechno má svá pro a proti.
* Děkuji za rozhovor, byť s využitím internetu
Já také děkuji, mějte se v Turnově fajn, všechny vás srdečně zdravím.