Občané v Tatobitech si již všimli staronového obrázku pochodujících divadelních nadšenců dvakrát v týdnu ke vchodu restaurovaného sálu U Studničků, který s malými přestávkami sloužil tatobitským ochotníkům téměř půldruhého století. Ano, na jevišti, které si ochotníci po velkém požáru v roce 1934 vybudovali „za své“, se opět zkouší divadlo! Pochodeň divadelního nadšení byla opět navrácena na své původní místo a doufejme, že nepohasne a ani nezpůsobí požár.
Představení by mělo zpříjemnit večer divákům před začátkem sjezdu rodáků a přátel. Tedy pátek 18. června (začátek bude ve 20.00 hodin). Když v jedné dubnové sobotě uklízeli ochotníci „kulisárnu“ plnou až ke stropu, bral jsem do rukou zaprášené i omšelé divadelní vzpomínky. Každý rám a každé plátno se vztahovalo k některým divadelním představením, které jsem znal, nebo v nich hrál. Uvědomil jsem si, že je to vlastně již padesát let, co jsme s Pepíkem Novákem byli jeho tatínkem přijati mezi dospělé divadelníky ve hře Ladislava Stroupežnického Zvíkovský rarášek. A také se mi promítlo to nepřeberné množství herců a hereček, kteří vytvářeli kouzelnou a neopakovatelnou atmosféru mezi ochotníky. Tu nádhernou vůni líčidel v divadelních šatnách a přátelství lidí spojených stejným a trochu bláznivým zájmem. A také jsem si připomněl řemeslníky, z nichž mnozí byli opravdovými umělci ve svém oboru a dotvářeli obrazy naznačené dramatickým textem.
Sluší se poděkovat za ta prožitá léta a divadlu v Tatobitech popřát opět šťastnou a příjemnou cestu za diváky. Režisérka Jana Staňková si na ni vybrala Lucernu od Aloise Jiráska, kterou upravila na možnosti souboru a poněkud děj transformovala do našeho kraje. Hru nazvala: O LÍPĚ, aby to prý té tatobitské tisícileté nebylo líto. Sál, který na konci roku 2009 zakoupil od majitele obecní úřad, tak bude sloužit pro kulturní aktivity obce. V současné době ještě probíhají stavební práce a zkoušky divadelní se dějí spíše na prostoru staveniště.
Ne vše bude pro jeviště zhotoveno, jak má být, je ale dobře, že se s divadlem v Tatobitech po dvaceti letech opět začíná. Vždyť tradice divadelní vzala svůj počátek roku 1867. Tatobitští divadelníci si dali v roce 1986, při výročí básníka K. H. Máchy, název MÁJ. Je možná symbolické, že v roce jejich obnovy má romantický básník
opět významné výročí – 200 let od narození. Aby těch výročí nebylo málo, před sto lety se v Tatobitech Jiráskova Lucerna hrála poprvé. Takže popřejme tatobitským divadelní „zlomte vaz“.
Petr Pešek
Divadelní soubor Máj Tatobity