Stál tam na tom nejkrásnějším náměstí v naší zemi, kde se cizincům tají dech a našinci zjihnou z té nádhery. Objetí zdarma, hlásal nápis, který měl zavěšený na krku. V tom bílém prostěradle a s dlouhými rozcuchanými vlasy vypadal tak trochu jako anděl. Free hugs. Objetí zdarma. Dobrý vtip, někomu by se mohlo zdát, že tam vystojí důlek, protože k němu nikdo nepřijde. Byli byste překvapeni. Lidé odložili nedůvěru a ostych a přicházeli. Dospělí i teenageři. Jen prosté objetí. Jako od maminky, která už tu není, nebo je daleko. Krátká chvíle, která dává pocit bezpečí, pocit, že v tom všem zmatku a života běhu nejsme sami. Že vlastně na nic nejsme sami. Jen někdy pořádně nehledáme, propadáme depresím, místo pomoci škodíme.
Vzpomněl jsem si v posledních dnech na toho chlápka často. Vřelé objetí vydá za tisíc slov. I my můžeme taková objetí rozdávat, nic na tom není. Začněte teď hned u svých nejbližších. A pokračujte u těch, kteří naši pomoc potřebují. Neodvracejme se od nikoho, kdo pomoc potřebuje! Žije se nám v naší zemi nejlépe v její historii, tak si to nepokazme. A buďme uvážliví, až v roce 2017 budeme rozhodovat o tom, jestli je prozíravé veškerou moc v naší malé zemi soustředit do jedněch rukou, jestli je pro nás lepší demokracie i se svými chybami a nedodělky, nebo nějaká třeba i mírná forma autoritářského režimu. Buďte uvážliví, až budeme rozhodovat o tom, jestli na hradě českých králů sedí někdo, kdo je opravdu nejlepším z nás. Věřím, že stále ještě tohle všechno máme ve svých rukou.
A s TvA bychom chtěli být při tom a být zprostředkovateli informací, jako tomu bylo dosud. I díky Vaší přízni vystupujeme do už 10. ročníku vydávání novin a internetového zpravodajství.
Dobrý rok 2017, Vážení čtenáři!
PCH