Je Český ráj přívětivý pro návštěvníky i našince? Co dělat s často kritizovanými službami, vážně je to neřešitelné? Do diskuse k článku „Máme šanci zlepšit služby v Českém ráji?“, který najdete na serveru TvA (ZDE), přispěla i Eliška Gruberová, vedoucí turnovského infocentra. Její příspěvek je natolik trefný a zajímavý, že by byla škoda, aby se objevil „pouze“ v komentářích pod článkem. Ostatně, posuďte sami:
I já bych chtěla připojit pár postřehů k anketě a článku na téma, jestli je náš region pro návštěvníky přívětivý. Jak je vidět z ankety a komentářů, co se týká „přívětivosti“ Českého ráje, zaostávají služby – tedy my, lidé. A je to pravda. Před časem mě potěšila výzva paní Radoušové, určená turnovským obchodníkům. Škoda, že nalezla podporu pouze u jednoho. Ale moc jsem se tomu nedivila. S podobnou „nechutí“ jsem se setkala i já, když jsme připravovali program pro návštěvníky našeho města na letní měsíce. Protože je Turnov městem s kamenářskou tradicí a lidé mají o kamenářství a šperkařství zájem, chtěli jsme uspořádat exkurze po kamenářských a šperkařských dílnách. Prosila jsem kamenáře a šperkaře, jestli by nemohli svoje dovednosti předvést zájemcům, otevřít svoje dílny. Trochu mě překvapil jejich postoj, že by je lidé zdržovali, že turisty nepotřebují ad. Nicméně se nám ozval i jeden zájemce, a sice firma Bohemian Chandeliers JW Glass na Vesecku. I touto cestou bych jí chtěla poděkovat, že obohatila naši letní prázdninovou nabídku.
Co je nám platná krásná příroda, jedinečná skalní města a památky, množství připravených kulturních akcí a zajímavých programů, když chybí úsměv a ochota. Potvrzují se tak slova prezidenta prestižního pražského klubu cestovního ruchu Heinze Reigla, který vystoupil se zajímavým příspěvkem na Tourpropagu 2008 v Písku (národní přehlídka propagačních materiálů v cestovním ruchu). Poukázal na to, že Češi jako národ neradi „slouží“. Jejich postoj by se dal podle něho shrnout slovy: „Nejsem tu, abych sloužil!“ Zákazník je velmi často považován za „nepřítele“, neboť S NÍM PŘICHÁZÍ PRÁCE! Přitom 50 % obchodu je poskytováno ve službách. Jeho přednáška byla zakončena otázkami typu, jak přimět Čechy, aby rádi poskytovali služby a v zákazníkovi neviděli nepřítele, a proč zde tolik lidí pracuje ve službách, když se jim to nelíbí, proč nedělají něco jiného?
Přitom by stačilo tak málo. Usmát se, říci: Děkuji. Nashledanou. Mějte se hezky… Nás to nic nestojí a nejen náš zákazník, ale i my budeme mít dobrý pocit.
Je tomu asi měsíc, co synagogu v Turnově navštívila skupina studentů z Izraele. V Českém ráji byli na týdenním pobytu. Při rozhovoru s jejich vedoucími padla i otázka, proč se Češi neusmívají, proč tu většinou potkávají zamračené lidi. Čím to je?
Bohužel stejný problém vidím i u některých průvodců v památkových objektech, u některých pracovníků informačních středisek, v obchodech, bankách, čerpacích stanicích. Vzpomenete si, kdy se na vás tady někdo naposledy usmál?
Nedávno jsem byla na dovolené za hranicemi naší země. Byla jsem překvapená přívětivostí lidí, jejich ochotou a vztahem k práci. Vážili si toho, že mohou klientovi posloužit.
Nebylo by lepší místo věčného stěžování si, že tohle a že támhleto…, zkusit začít každý u sebe třeba právě tím úsměvem a ochotou?
Na závěr krátká básnička od Miloše Kratochvíla.
Kdyby vosy chtěly
Kdyby vosy chtěly,
pracovat jak včely,
to by bylo medu!
Jenže místo: „Já to zkusím,“
každá bzučí: „Copak musím?
Já to nedovedu!“
Co říkáte?
Že to znáte?
Taky se tak vymlouváte?
Eliška Gruberová, vedoucí odboru cestovního ruchu MěÚ Turnov