Také jste nevěřili svým očím při cestě Skálovou ulicí? Na čelní stěně budovy „sirotčince“, resp. bývalého domova mládeže a současného sídla městské policie je vyvedeno panorama města jako divadelní kulisa. Opravdu málokdo si toho nevšimne. Je slyšet hlasy všelijaké. Od názoru, že je to asi nějaká partyzánština, zhotovená pod rouškou noci, přes úžas, že tohle je možné v městské památkové zóně, kde vám nepovolí ani vikýř na střeše, po nadšený aplaus, že se něco v často strnulém a konzervativním městě děje. Práce Josefa Čermáka provokují. Nedávno na různých místech města instaloval dřevěné sochy, teď je tu malba na zdech… Historik umění úpí, starosta připouští snahu město oživit. Jaký je váš názor?
O PŘEDČASNÉM JARU
Předčasné jaro zjevně neprobudilo jen přírodu a cyklisty, ale i výtvarnou kulturu v širším regionu: Předně musíme zmínit otevření nové expozice oblastní galerie v bývalých městských lázních v Liberci, a to nejen proto, že se nám dostává důstojného a originálního stánku umění, ale zcela pragmaticky také proto, že z krajských financí na kulturu zůstane po letech víc na další subjekty zřizované krajem, včetně muzeí v Turnově a České Lípě. Jičínské muzeum a galerie po dlouhých třiceti letech provětralo své depozitáře malby výstavou Od akademismu k moderně, kde předvádí záviděníhodnou kvalitu své sbírky. U nás v Turnově jsme rovněž otevřeli atraktivní výstavu, navíc výrazně nadregionálního významu, k šedesátinám zlatníka a šperkaře Jiřího Urbana, a současně se zdařile nainstalovanou působivou výstavou českého komiksu Ještě jsme ve válce. Ale to není vše, co nám na kulturní zahrádce ve slunečných dnech vypučelo.
Turnovské parky a městskou památkovou zónu obsadily rozměrné řezby od pana Čermáka, zvaného přáteli Jožin. Nic proti lidem, kteří mají chuť tvořit, naopak, i v našem muzeu poměrně pravidelně věnujeme prostor amatérům. Ale současně si vážím toho, když o sobě výtvarník občas zapochybuje a pokusí se na svoji tvorbu podívat z odstupu, v širším kontextu současného i minulého umění. Jinak ztrácí měřítko i soudnost. Abych se jako historik umění nestal obětí přeceňování vlastního – a v tomhle případě negativního – názoru na kvalitu Čermákovy tvorby, zeptal jsem se pro jistotu také na mínění několika známých mimo odbornou branži (hospodská, zlatnice, kameník, policista, podnikatel, politik). Tou nejpozitivnější reakcí bylo „ mně to nevadí“ nebo „ale Jožin je boží člověk“. Jako hodnocení umělecké kvality řezeb tedy nic moc. Názory lidí, kteří se o výtvarné umění zajímají, občas zajdou na výstavu nebo dokonce sami tvoří, jsou výrazně vyhraněnější a všechny komentáře k malbě na fasádě budovy městské policie ve Skálově ulici, které jsem zaznamenal, shrnuje konstatování na adresu autora od jeho bývalého spolužáka ze špéry: „Ten se asi pomát!“
Tenhle příspěvek ale nemá být hodnocením uměleckých kvalit prací pana Čermáka, i když k němu v rámci diskuze s jeho zastánci třeba taky dojde. To je nakonec jeho soukromá věc, zrovna jako jeho příznivců, kteří si jeho práce umístí do zahrady nebo obýváku. Soukromou však být přestává, když jimi autor obsadí veřejný prostor. Veřejný prostor je něco, na co bychom měli být citliví podobně, jako na čistotu ovzduší, je taky trochu můj i váš. Současně vypovídá o těch, kteří jej spravují, a proto by měl být pečlivě a s rozvahou kultivován. Shodou okolností před nedávnem (8. února) otiskla víkendová příloha MFDnes rozhovor s naším výtvarníkem evropského formátu, bývalým profesorem AVU, Stanislavem Kolíbalem, který mimo jiné řekl i toto: „Veřejný prostor je svým způsobem velmi problematický. Dáváte něco někomu, koho neznáte, a nevíte, zda to tam uvidí rád.“ Tyhle pochybnosti ale „boží“ Jožin nemá, a tak nás vzápětí po svých dřevech obšťastnil drátěným výtvorem ve výklenku klášterní zdi a svou přehlídku prozatím uzavřel rozměrnou malbou na fasádě sídla městské policie ve Skálově ulici. Rád uslyším opačný a pokud možno zdůvodněný názor (ani v umění neplatí jednoduché líbí-nelíbí, ale je možno a má se o něm přemýšlet), ale jsem přesvědčen, že například ten komorní parčík před Sborem s pamětní deskou Antonína Marka teď s dvoumetrovým neforemným dřevem nevypadá líp a těším se, až odsud ty dvě figury umělecky ozvláštněné trouchnivinou a brutálně upevněné ocelovými trubkami, zase zmizí, nejraději spolu s těmi ostatními, protože do výtvarného umění, které může obohatit náš život, jim ještě kus cesty chybí.
Jestli byla na začátku snaha vedení města dát mladému a velmi plodnému výtvarníkovi prostor (škoda, že bez vědomí kulturní nebo památkové komise), povedlo se vypustit do jindy tak pečlivě střežené památkové zóny neřízenou střelu a naplnit přísloví, že cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly. Nepředpokládám, že by sám pan Čermák dospěl k nějaké sebereflexi a svá dřeva i ostatní výtvory odstranil z centra města po vlastním uvážení, takže nápravu téhle minely bude asi muset iniciovat radnice (oprava fasády na budově městské policie bude asi navíc něco stát). Na druhé straně by byla škoda přehlídnout dobrou vůli města umožnit umělcům prezentaci a navrhuji do budoucna vytvořit pro ně něco jako umělecký Hyde Park, například Na Lukách, v prostoru starého koupaliště nebo v upraveném prostoru pláže u Jizery. Třeba se dočkáme, že tam Jožin Čermák, pokud vytrvá a jeho rychlá pila přestane předbíhat myšlenku, jednou vystaví i sochu.
Miroslav Cogan, Muzeum Českého ráje v Turnově, cogan@muzeum-turnov.cz
REAKCE VEDENÍ MĚSTA
V minulosti padlo na různých úrovních a komisích mnoho slov o uměleckém potenciálu města, umělcích v něm žijících a prezentování děl v ulicích a prostranstvích města. Byla to však pouze slova. Bohužel se nepodařilo ve své podstatě žádné instalace učinit. Umělci nemají zájem, nebo požadují horentní částky za spolupráci.
Pan Josef Čermák přišel do mé kanceláře s návrhem rozmístění obrazů na radnici. Přišel zcela nezištně a chtěl pouze své umění dostat do veřejného prostoru, do kontaktu s divákem. Obdobně to pak bylo u dřevěných soch. Svá díla dokonce sám a opět zcela nezištně bez finančního krytí instaloval.
Nejsem historikem umění a nepovažuji se ani za jeho znalce. Jsou obrazy, které se mně líbí více, a jsou obrazy, které se mě líbí méně. Sochy se mně líbí všechny :-).
Co se týče malby na objektu sirotčince, pan Čermák dostal svolení k pomalování stěny, která byla léta zdobena graffiti-tag (podpisem). Přišel s návrhem turnovského motivu a ten mu vedení města schválilo. Další malba na čelní fasádě pak byla způsobena nedorozuměním a aktuálně ji řešíme.
Jsem ve své podstatě rád, že umělecká díla vzbudila ve městě diskuzi. Je správné, že k lidem hovoří, ať kladně či záporně. Nechť všichni, kdož mají potřebu, projeví svůj názor, a v případě, že by snad chtěli něco změnit, přiloží svou ruku k dílu, přijdou s nápadem a po konzultaci a schválení jej zrealizují. Umění je pomíjivé, obrazy můžeme vyměnit, sochy odvézt a fasády přemalovat. Je třeba přejít od slov k činům. Právě připravujeme instalace dvou soch ze SUPŠ :-).
Tomáš Hocke, starosta města, t.hocke@mu.turnov.cz