SEBEOBRANA V PRAXI: BEZPEČNOSTNÍ NÁVYKY A JEJICH POUŽITÍ

0

Pravděpodobně každý někdy zažil nepříjemný pocit nejistoty, když musel jako dítě večer vynést koš, nebo dojít vyvenčit psa. Jak člověk dospívá, strachy se mění. Většinou z těch nereálných „bubáků ve skříni“ v konkrétní a hmatatelné. Například se bojíme zvířat v lese. Ale také lidí. Je bohužel součást naší reality, že se mezi námi objevují agresoři.

Cílem tohoto příspěvku není děsit lidi a vyvolávat paniku, ale najít odpovědi na pár otázek o sebeobraně, sebevědomí a možnostech tréninku. Na dotazy odpovídali dva muži s dlouholetou praxí u Policie České republiky, kteří se ve svém volném čase zabývají sebeobranou a bojovým sportem. Prvním z nich je Martin Kánský, nadporučík Policie ČR z oddělení hospodářské kriminality v Liberci, kde je v tuto chvíli zástupcem vedoucího oddělení. Jako člověk s letitými zkušenostmi z terénu ví, jak se útočník může chovat. Druhým zpovídaným je vedoucí strážník Městské policie v Turnově Luboš Trucka, který již patnáct let dohlíží na naši bezpečnost. I on zažil ledacos, ačkoliv se nám může zdát, že menší město jako to naše je vlastně takový bezpečný mikrosvět. Trucka se ve volném čase více než dvacet let věnuje bojovému umění jiu-jitsu, a tak vnesl do problematiky další důležitý úhel pohledu.
Já osobně se od dětství potýkám se strachem ze tmy a zlých lidí. Jako žena mohu být v očích nepřítele jednoduchým cílem. Protože si to uvědomuji, absolvovala jsem před dvěma lety seminář sebeobrany. Pro svůj lepší pocit. Abych byla, alespoň v rámci možností, připravena. Tento seminář vedli instruktoři z oddílu „Self defence team Liberec“, jejichž hlavním instruktorem je právě první jmenovaný Martin Kánský.

* Kde se zrodila myšlenka založit v Liberci oddíl sebeobrany?
O sebeobranu se zajímám – vzhledem ke svojí profesi – již mnoho let. Když jsem si udělal certifikát, abych mohl být instruktorem, hledal jsem, s kým bych mohl navázat spolupráci. Velmi se mi zalíbil styl Petra Karbana. Jeho oddíl Self denfece team sídlí ve Dvoře Králové a je to vlastně mateřská loď naší liberecké pobočky.
* Jaký způsob sebeobrany vyučujete?
Systém, který vyučujeme, se jmenuje „profi defence“. Vychází z praxe. Osobně si myslím, že je nejlepší, když sebeobranu učí někdo, kdo nějaké potyčky už zažil. Víme, jak se agresor může chovat a tyhle zkušenosti předat dál.
* Kde oddíl sídlí a jak cvičení probíhá?
Působíme v Liberci, v Moskevské ulici 27, tedy přímo v centru. Ve studiu Laguna máme každé úterý od 18.30 do 20.00 hodin trénink, kam může kdokoliv přijít a zkusit si to.
* Nabízíte možnosti i pro děti?
Ano, a celkově si myslím, že dokážeme vyjít vstříc komukoliv. Od dětí po seniory. Vždycky to přizpůsobíme dané skupině. Když se s námi domluví jakákoliv skupina lidí, přijedeme udělat celodenní seminář. V Turnově jsme školili holky z TJ Turnov, oddílu házené, nebo ženy, co chodí cvičit do Sekerkových Louček.
* A co třeba tematické semináře?
Ano. Máme tu třeba sebeobranu pro ženy, teleskopický obušek, pepřový sprej, profesní obranu, sebeobranu pro záchranáře a zdravotníky, střelecký den… Semináře vedou akreditovaní instruktoři sebeobrany s dlouholetou praxí v ozbrojených složkách i bojovém umění.
* Jak to tedy konkrétně vypadá v případě jednodenního semináře?
Není problém nás kontaktovat a domluvit se, abychom kamkoliv dorazili. Minimální počet účastníků je 10. Když se dohodne parta holek, co spolu chodí cvičit, nebo třeba rodiče dětí z nějakého zájmového kroužku, rádi přijedeme. Vždy vytvoříme scénář na míru. Ženám ukážeme, jak se bránit tím, co mají v kabelce, záchranáře zase naučíme, jak použít prostředky, které u sebe v rámci svojí profese mají. Seminář většinou trvá zhruba šest hodin.
* Co když se ozve smíšená parta lidí?
Vůbec to nevadí, mohou to být ženy i muži dohromady. Dokonce si myslím, že je to pro praktickou výuku lepší. Vždy je ale dobré jednou za čas seminář zopakovat. Je to stejné jako s cizím jazykem. Když ho nepoužíváte, časem ho zapomenete. Takže je dobré buď chodit na pravidelné tréninky, nebo jednou za čas zopakovat seminář. Pokud má někdo zájem, ať se podívá na náš web nebo Facebook.
(http://www.sdtdk.cz/, https://www.facebook.com/Self-defence-team-Liberec-356088471399424/)

NA OTÁZKY PODOBNÉHO CHARAKTERU ODPOVÍDAL I VÝŠE ZMÍNĚNÝ VELITEL TURNOVSKÉ MĚSTSKÉ POLICIE LUBOŠ TRUCKA

* Jaké formy sebeobranných kurzů existují přímo v Turnově?
Možností bude určitě více, ale já mohu představit klub juda a jiu-jitsu, které mají více než třicetiletou tradici a ke kterým mám blízko. Jeden náš strážník, shodou náhod můj žák, je instruktorem právě jiu-jitsu. Jedná se o tréninky pro veřejnost, kam v současné době dochází 12 až 14 lidí. Scházíme se pravidelně dvakrát týdně v pondělí a ve středu, vždy na dvě hodiny. Jiu-jitsu může začít cvičit jedinec od 14 let výše. Nárazově se potom dělají kurzy ve spolupráci s oddílem juda.
* Proč nemohou mladší děti?
Je to docela fyzicky náročné. Věk nynější skupiny, která chodí cvičit, je mezi 20 a 30 lety.
* Chybí dětem základy sebevědomí a fyzické kondice?
Je to tak a je to asi dobou. Jakákoliv fyzická činnost je dneska pro mladé špatně akceptovatelná, protože se u toho musí zapotit, a to asi není atraktivní. Fandím všem, kteří se snaží dělat něco s tím, aby se dnešní děti hýbaly. Aby zase začaly běhat a věděly, co je to třeba kotoul a další základy. Je to dobrý start pro to, aby se potom mohly začít věnovat nějakému sportu, třeba i bojovému, cíleně.
* Zabýváte se i sebeobranou „pouličního“ charakteru?
Ačkoliv jiu-jitsu vychází z tradičního bojového umění, nejsme žádní samurajové. Blížíme se ke street fightu. To znamená, že i techniky, které jsou 400 let staré, lze aplikovat v dnešní době. Jsou velice účinné, protože ten systém, který v Japonsku vznikl, byť ho vytvořila kasta samurajů, je použitelný i v běžném životě.
* Jak moc pomůže absolvování nějakého výcviku lidem v běžném životě?
Z mé zkušenosti moc ne. Člověk určitě získá přehled, ale pokud si někdo myslí, že se po dvanácti lekcích naučí bránit, tak ho asi zklamu. To chce letitý trénink.
* Je podle vás nutné mít bezpečnostní návyky?
Nerad bych vyvolával paniku. Jsme bezpečná země. Pokud člověk cítí potřebu, aby se ubránil, tak má dvě možnosti. Buď tomu musí věnovat spoustu času, anebo, což si myslím, že je daleko účinnější, pořídit si některé zákonné prostředky – defenzivní spreje, které jsou velmi funkční. Při fyzickém napadení je to pak vždycky o tom, kdo je rychlejší. Vždy je to o momentu překvapení.

Ilustrační snímek z jednoho z kurzů sebeobrany

Oběma pánům děkuji za jejich čas a trpělivost. Je na každém z nás, jestli má pocit, že chce svému bezpečí věnovat nějaký čas a třeba i peníze. Oba dva se shodli v tom, že člověk musí být trochu ostražitý a že dnešní trend – sluchátka v uších a mobil v ruce, nejsou tím správným parťákem na vycházku. Štěstí přeje připraveným, tak bychom měli zvednout oči a dívat se kolem sebe. Třeba budeme překvapeni světem kolem nás, který je často mnohem barevnější než ten v telefonu. Že budeme vědět, co se kolem děje, je dalším příjemným bonusem, díky kterému možná nebudeme nepříjemně zaskočeni.

Připravila Zuzana Kolářová, zuza.kolarova@gmail.com

Sdílet

Autor článku

Komentáře

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?

Registrace nového uživatele

Reset hesla
Prosím, zadejte svou emailovou adresu. Zašleme Vám nové heslo na email.