Nejenom sportovní veřejnost Turnovska zaskočila v těchto dnech smutná zpráva, že ve věku nedožitých 51 let v sobotu 12. září náhle skonal Vladislav Svoboda (* 5. 12. 1969 – 12. 9. 2020) – fotbalový myslitel a střelec pro Turnov dost důležitých gólů. Jako dlouholetý kapitán hned několika klubů jim svým fotbalovým přehledem pomáhal jít cestou vzhůru…
Na historickém snímku je Vláďa Svoboda vpředu první zprava, třetí zprava je Karel Urbánek, se kterým vyrůstali v jednom paneláku v sídlišti u nádraží
Významná osobnost novodobé historie turnovského fotbalu Vláďa Svoboda byl vedle Radka Cimbála jako kapitán jedním ze strůjců úspěšného tažení Turnova v roce 2007 zpátky do vysněné divize. A aby toho nebylo málo, rok nato svými 13 brankami vystřílel postup do krajského přeboru také pěnčínské rezervě!
Univerzál, jenž se později nebál ani postu gólmana (!) po svých žákovských začátcích v srdci Českého ráje záhy odešel hrát dorosteneckou ligu do Liberce, kde s páskou na rukávě velel takovým borcům, jako byl Karel Urbánek či jsou Pavel Šafář, Tomáš Nosek nebo Rafael Jarosz. V pouhých 16 letech trénoval s ligovým A-týmem, přičemž válel divizi a národní ligu v dresu druhého libereckého mužstva.
Přímý souboj mezi mužstvy Sedmihorek a spojeného týmu Pěnčín-Turnov o postup do divize, úspěšnější byly Sedmihorky (4. června 2006 na hřišti v Turnově)
Vojančil v Nýrsku, odkud se vrátil pod Ještěd, kde mj. spolu s Karlem Urbánkem v prvním mančaftu půl roku stabilně tvořili nejmladší zálohu v soutěži! Poté se vrátil do Turnova, který v té době hrál ČFL a druhou nejvyšší soutěž, když nejzapamatovatelnějším parťákem ve stoperské dvojici mu byl Jiří Houžvička. Po ročním hostování v divizním Mělníku a MSK Mnichovo Hradiště pak z třetiligového Turnova odešel do divizního PFC Český Dub, aby se znovu vrátil, tentokrát do II. ligy. Následovalo další divizní angažmá v Semilech a půlroční mise v Sedmihorkách.
Přestup do Pěnčína (I. B třída) nastartoval další výkonnostní fázi jeho bohaté sportovní kariéry, v níž cele zúročil své předcházející hráčské zkušenosti. Sám sobě vzorem střílel góly jako na běžícím pásu, a to nejen z pozice hrotového útočníka, ale i spolehlivého zametače a výborného hlavičkáře.
K mezinárodnímu úspěchu lze řadit také vítězství v turnaji v německém Schönfelsu, kde si dokonce zahrál po boku svého otce, rovněž turnovského kanonýra své doby.
Vláďo, DĚKUJEME za všechno a věříme, že tam nahoře zase nazuješ svoje střelky a spolu s Pepou Černíkem a Honzou Šťastným se budete dál bít za modro-bílé barvy Turnova.
Budeme na Vás tady stále myslet!
Připravil: Karel Vodrážka
Vláďo, děkujeme…