Ve středu 3. prosince slaví kulatých 80 let rodilý Turnovák Jiří Táborský řečený Táborák, jenž proslul nejenom svou všestrannou sportovní kariérou, ale především také přátelskou povahou a humorným životním nadhledem, který mu vydržel až dodnes. Ať už hrál cokoliv, své nejcennější přívlastky, na které je patřičně hrdý, však získal v ledním hokeji, jemuž se stejně jako řada dalších sportovců té doby věnoval souběžně s fotbalem. Jak teď mohli mnozí zaznamenat v regionální televizi, nedávno jej za jeho aktivní působení nejen ve sportovním dění ocenila hodkovická radnice.
ATLETIKA
V turnovském Slavoji se šikovnému fotbalistovi a hokejistovi Jirkovi nevyhnula ani účast na atletických hrátkách. Bratr Ludvíka Koška Antonín si jej v učňovské škole ještě s dalšími vybral pro krajské závody, v nichž se za město i školu bili v disciplínách jako vrh koulí a oštěpem nebo ve skocích do dálky a výšky. „Šedesát metrů jsem dokázal uběhnout za slušných 7,8 vteřiny – a to Usain Bolt ještě nebyl na světě,“ směje se známý hecíř. Při pohledu na jeho dnes trochu zaoblenou postavu je úsměvná i vzpomínka na bratra Haniše, pozdějšího maratonce-veterána, který jej prý nutil dokonce i do gymnastiky!
FOTBAL
Nejpopulárnější hru světa začal žák Jiří Táborský hrát pod trenérem Černým v Lokomotivě Turnov na hřištích pod kasárnami a pod dnešní halou TSC, aby pak přešel do Slavoje. Následně oblékal také dres Jizeranu Doubrava, trénovaného tehdy Zdeňkem „Kačánim“ Lachmanem. V turnovském B-dorostu jej trenéři Polák s Váňou připravili pro dorostenecký A-tým vedený A. Tušerem a V. Ditrichem. Vojnu si odbyl v Dukle Žamberk, kde světnici mimo jiné sdílel i s českou trenérskou legendou Ladislavem Škorpilem. Spolu s dalšími vojáky tam válel i hokej za civilní Spartak. Po splnění „zelené“ povinnosti navlékl Táborák hornické hadry v UD Příbram. Následoval návrat do Turnova a poté přestup do Hodkovic, jenž znamenal pro městečko nad Mohelkou postup z okresu do krajské I. B třídy. „Pak mě Joska Trojan zlákal do Pěnčína. Odmakali jsme tady na brigádách stovky hodin a první sezonu hráli celou venku. Funkcionáři Pepa Žďárský a Jarda Růžička byli u mančaftu, který se z pralesa dokopal až do I. A třídy! Ale hlavně – podařilo se nám vybudovat nádherný areál, který je dodnes chloubou Pěnčína,“ zavzpomínal.
V Turnově se pak jako jeden z mnoha zasloužil o vytoužený trávník. Po pěnčínsko-turnovské fúzi dělal v Pěnčíně pár let hlavního pořadatele u B-týmu v přeboru, aby se posléze natrvalo usadil také v pokladně divizního áčka v Turnově. „Ono se to nezdá, ale okolo turnovského fotbalu se motám snad už dvacet let,“ doplnil Táborský, jenž se jeden čas trenérsky věnoval i hodkovické mládeži. Největším zážitkem byl předzápas jeho svěřenců s Turnovem, jehož muži se poté před 6 000 diváky postavili české reprezentaci. „Byl to tehdy pěknej hukot. I když se mi moc nelíbí současné fotbalové dění, fandím všem našim fotbalistům. My jsme fotbal dělali z lásky a zadarmo, maximálně za pivo a párek. Když se občas někde našla pajda, už jsme si mysleli, že jsme profíci. Sorry, ale jet na zápas z Hodkovic do Doubravy na kole, což pro mě byla normálka, si u dnešní generace nedokážu představit. A když v Pěnčíně Pepa Beran zavelel prachy do popelníku, věděli jsme, že naše parta bude mít co pít,“ zjihl sportovní šoumen.
LEDNÍ HOKEJ
V roce 1959 Jiřího – vedle turnovského světového rekordu Ludvíka Daňka v hodu diskem – doživotně zasáhlo hokejové mistrovství světa na pražské Štvanici, resp. jeho zaoceánští vítězové z Kanady. Z Dewsburryho a Brewera se postupem času stali Čusbery–Džusbery a Brýwr.
V turnovské Lokomotivě se při svých fotbalových začátcích jako řada dalších „obojživelníků“ v zimním období věnoval hokeji už jako šestnáctiletý, s premiérou v Železném Brodě. „V prvopočátcích mi hokejku do ruky nejsilněji vrazil Pepa Pluhař. Tehdejší hlavní základnou a dodavatelem hráčů pro Turnov byly Přepeře, které disponovaly herní plochou na modřišickém rameni. Těch hodin strávených kolem ledu při každoroční montáži mantinelů a světel v Pěnčíně i jinde bych se dnes asi nedopočítal, ale stálo to za to – ty ohromné návštěvy na derby s Kopidlnem, Dvorem Králové nebo Jaroměří na kluzišti mezi mosty,“ říká s nostalgií v hlase oslavenec.
Při fotbalovém přestupu do Příbrami si hokej zopakoval i tam, když hrál divizi za místní Spartak. „Dvojitý“ byl i návrat do Turnova. Hodně zajímavý pak byl přestup do Hodkovic, které za něj díky jeho kvalitě daly na tu dobu neuvěřitelných 8 000 korun! Fotbal s hokejem šly ruku v ruce také v Pěnčíně, kde tomu tehdy veleli Josefové Žďárský a Mareš. „Hokej jsem mydlil až do šedesátky se starou gardou na různých turnajích. Když byl led, tak v Hodkovicích, jinak jsme jezdili do Jablonce,“ vzpomíná osmdesátník, jenž si až dnes uvědomil, že z ledu má dokonce i titul mistra Československa v dresu Zemědělsko-technické školy Turnov z celostátního turnaje v Havlíčkově Brodu, který tehdy vyhráli.
NOHEJBAL
I přes své defenzivní ladění se kovanému sportovci za jeho aktivní kariéru podařilo vsítit kolem 50 gólů, a to jak v hokeji, tak i ve fotbale. S pukem i balonem to prostě uměl, a tak v týmu Hodkovic nakoukl také do severočeského nohejbalového přeboru. „Parádní ale byly hlavně noční turnaje, které jsme u nás pořádali. Stejně jako jsem v hokeji pálil svý gólový pecky od modré čáry, tady jsem kraloval hlavně na zadní lajně,“ přidává další střípek do své sportovní mozaiky naše jubilující legenda.
PLAVÁNÍ
Po státní zkoušce dělal Jiří Táborský, jenž se nikdy netajil svým vstřícným vztahem k příslušnicím něžnějšího pohlaví, plavčíka nejen v turnovských Dolánkách, ale poté také na koupališti v Hodkovicích. „Jo, mraky žen a dívek – to bylo moje. Vedle výuky plavání dětí se na turnovské palubě v létě děly věci, o kterých už teď můžu jen snít,“ posteskl si s šibalským úsměvem celoživotní playboy.
SPORTOVNÍ RYBOLOV
Díky dostatku vodních ploch v regionu to Džusbery neměl od nízko napnutého saka na nohejbalovém kurtu v Hodkovicích daleko ani k vášnivé rybařině. Její přínos prý tehdy oceňovali především hospodští některých zdejších hospůdek, ale také těch v Turnově a jeho okolí.
VOLEJBAL
S postavou univerzála se náš superman objevil také na odbíjenkářských kurtech turnovské Lokomotivy a pak i Slavoje Turnov B. Východočeský přebor a start na největším volejbalovém turnaji v Dřevěnicích na Jičínsku však prý podle něj nikdy nepřebila pravidelná letní soustředění na Hamru. Vzhledem ke vztahu k ZTŠ Turnov se dokonce dostal i ke koučování jejího dívčího volejbalového družstva, pro které bylo nejcennější vítězství na turnaji v Semilech.
ZÁVĚR
Jak vidno z výše uvedeného, dodnes aktivní důchodce Jiří Táborský toho má za sebou víc než dost, a snad právě díky tomu bude ještě dlouho sloužit jako příklad sportovního nadšence, který si prostě nedá pokoj. „Už se zase strašně moc těším do své nové kasy v Turnově, kde se mi splnilo před pěti lety vyslovené přání návratu do divize. Samo, že nesleduji pouze fotbal, ale i všechny možné sporty jak v našem regionu, tak i v Česku. Proto bych rád touto cestou popřál všem našim sportovcům nejen úspěšný nový rok, ale to samé i pro všechny ty následující,“ uzavřel vždy upřímně svérázný oslavenec, jenž nikdy neváhal přiložit ruku k dílu – ať už to bylo budování a údržba fotbalových areálů v Turnově či Pěnčíně, nebo některá sportoviště v Hodkovicích.
Brýwr GO!
Karel Vodrážka, vodraz@centrum.cz
I když už Jiří Táborský nemohl bavit lidi svými kousky na hřištích, nadělal si spoustu přátel v jejich okolí. Na snímku se mu takhle přijel vítězným pohárem pochlubit liberecký odchovanec a v té době kapitán pardubického Dynama Václav Kočí po zisku titulu mistra ČR v sezoně 2009–2010.