Již počtvrté se naše základní škola zúčastnila projektu Příběhy bezpráví, který pořádá společnost Člověk v tísni. Projekt je určen základním a středním školám, jichž se v roce 2009 zapojilo necelých 800, a dlouhodobě se věnuje tématu moderních československých dějin. Konkrétně nacistické a komunistické totalitě. A co je náplní projektu? Každá škola si vybere ze zaslané nabídky jeden film, který je poté zdarma zaslán škole za podmínek, že projekce proběhne během měsíce listopadu a po promítnutí filmu bude následovat beseda buď s pamětníkem, nebo historikem. Pro listopad 2009 byly připraveny filmy s tématem holocaust, a to vzhledem k tomu, že v poslední době dochází k nárůstu převážně neonacistických aktivit.
Pro naše deváťáky jsme nakonec vybrali příběh stejně staré Evy Erbenové „O zlém snu“ režiséra Pavla Štingla. Dokumentární pohádka byla natočena na základě knihy Evy Erbenové „Vyprávěj, mámo, jak to bylo“, jež zachycuje Evino šťastné dětství, nástup nacismu u nás, transport rodiny do ghetta v Terezíně, transport do koncentračního tábora Osvětim-Birkenau, pochod smrti a šťastnou náhodu, díky níž se Eva zachránila.
Několik bezprostředních reakcí našich žáků po zhlédnutí filmu:
* Můj první dojem byl šok. Jak se mohlo takhle zacházet s živým člověkem?! Je přeci jedno, jestli je to žid, křesťan nebo buddhista! Dneska si stěžujeme na špatný život, ale žijeme si jako v bavlnce. Můj pradědeček má osobní zkušenost s koncentračními tábory a často mi o tom vyprávěl. Jeho vzpomínky mě vždycky rozplakaly.
* První dojem – šok, smutek. Dnešní mladší i starší generace si stěžuje na dnešní svět. Oproti tomu, co prožili děti či dospělí v koncentračních táborech, je to nic. Já osobně si nedokážu představit, že by sem měli vtrhnout Němci a prožít to co ty děti…
* Bylo to velice smutné. Můžeme být rádi, že jsme v té době nežili. Dnes totiž máme jídlo a pití na dosah ruky a oni trpěli hladem a žízní!
* Příběh byl smutný a myslím si, že jejich utrpení si v dnešní době nedokážeme vůbec uvědomit. Nechtěla bych v té době žít!
* Nechápu, že k něčemu takovému vůbec mohlo dojít. Nechtěla bych to nikdy zažít. Ujít denně 30 – 40 kilometrů na boso v té zimě bez jídla…
Poté jsme společně prošli jednotlivé části filmu, upřesnili si dobovou situaci a v další hodině, protože jsme se nakonec rozhodli, že problematice holocaustu budeme věnovat celý den, jsem podrobněji seznámila žáky s životem hlavně dětí v ghettu Terezín a v koncentračním táboře Osvětim-Birkenau. Ve třetí vyučovací hodině již pracovali žáci sami, jedna skupina se věnovala čtení ze vzpomínek vězňů a dále si povídali o životě v koncentračních táborech s paní učitelkou Franců, druhá skupina se snažila vyjádřit své pocity a dojmy kreslením s paní učitelkou Trojanovou.
Zdařilý listopadový projektový den jsme ukončili návštěvou turnovské synagogy, která byla konečně po dlouhých letech opravena a vloni otevřena veřejnosti. Správkyně synagogy Terezie Dubinová nás zavedla do časů, kdy v Turnově žila židovská komunita. Vyprávěla nám o židovských zvycích, co k čemu slouží při bohoslužbách v synagoze, jaký byl osud turnovských Židů a synagogy za druhé světové války a po ní.
Myslím si z prvních reakcí našich žáků, že většinu z nich toto téma oslovilo a možná i donutilo trochu přemýšlet. To ostatně bylo hlavním cílem našeho projektového dne.
Mgr. Lenka Morávková
vyučující ZŠ Turnov, Žižkova ul.